Znovu už ne

Kapitola 14

Suze

Na dnešní hodině angličtiny jsem nebyla vůbec schopná se soustředit. Snažila jsem si dělat zápisky, zatímco jsem si opakovala co budu říkat u prezentace z historie, kterou jsem měla mít hned další hodinu. Podupávala jsem nohou a snažila se uklidnit, ale marně. Už od rána jsem měla žaludek jako na vodě a nebyla schopná cokoliv sníst.

Zadívala jsem se na mobilu na hodiny, abych zjistila kolik času zbývá do konce hodiny a následně i do začátku mé prezentace. Na noze mi spočinula Chrisova ruka. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale on mi nevěnoval žádný pohled. Na rozdíl ode mě plně poslouchal učitelčin výklad o Jane Austenové a romantismu. Asi ho mé poklepávání rušilo, takže jsem toho nechala. Nechtěla jsem ho rušit. Byl to jen tik, který se u mě občas objevil. Nejvíc, když jsem byla nervózní tak jako teď.

Zbývalo ještě pět minut do konce hodiny a já se radši rozhodla opakovat si text co budu prezentovat, než pokračovat v mých chabých pokusech o to si něco zapsat. Holt si pak budu muset půjčit od někoho zápisky. Buď od Becky nebo Chrise.

„Na příště od vás budu chtít esej na knihu, která nějak ovlivnila váš život. To je pro dnešek jinak vše. Můžete jít." To byla pro mě slova, po kterých jsem celou dobu bažila a zároveň se jich obávala, jelikož teď už zbývalo jen odejít do jiné budovy a prezentovat před celou třídou. Asi mi bude špatně.

„Je ti dobře, Suze? Vypadáš nějak pobledle." Strachoval se Chris.

„Jo. JE mi fajn." Víceméně. Naházela jsem si věci do tašky až na desky s osnovou k prezentaci. Chtěla jsem jít k východu, když na mě Becka křikla.

„Hodně zdaru!" Otočila jsem se na ni. Na tváři měla povzbudivý úsměv. Ráno se do mě snažila dostat trochu jídla, ale marně. Věděla, jak nerada mluvím před velkým množstvím lidí.

„Bude se hodit," řekla jsem a rozešla se k východu s Chrisem za zády. Dávala jsem si pozor na to kam jdu, zatímco jsem si znovu pročítala poznámky, opakovala si data a letopočty a co se kdy stalo. Nechtěla jsem se před celou třídou ztrapnit a už vůbec ne před učitelem.

„Pozor led!"

„Cože?" zeptala jsem se a otočila se na Chrise přesně ve chvíli, kdy mi podjela noha a já se jen tak tak udržela na nohou. Chris mě sledoval se starostí v očích, ale zároveň vypadal i pobaveně.

„Vážně jsi v pohodě? Přijdeš mi spíš roztržitá. Nesoustředěná." Jo zatímco on vypadal úplně v pohodě. Vůbec ho asi neděsil fakt, že máme společně přednášet před celou třídou a že známka, kterou z prezentace dostaneme může hodně ovlivnit konečnou známku.

„Jsem jen nervózní," přiznala jsem a pokračovala v cestě. Čím dřív se dostanu do třídy tím dřív se můžu ujistit, že je prezentace v pořádku a vše skrz techniku funguje, jak má.

Chris naštěstí už nadále mlčel a šel mi dál v patách. Byla jsem ráda, že už nic neříká a já se znovu zkusila uklidnit. Měla jsem šílenou chuť na kávu, ale kdybych si ji dala, bylo by mi ještě hůř než teď a to bylo to poslední co jsem potřebovala.

Odložila jsem si věci na místo, kde budeme sedět a následně s fleškou v ruce sešla dolů na pódium, abych se přihlásila na počítač a vyzkoušela, zda soubory na flešce naběhnou a zda je prezentace tak jak má, nic se nesmazalo a nejsou tam žádné chyby. Chris zůstal sedět v lavici, zatímco já kontrolovala flešku i čas. Poklepávala jsem prsty o desku stolu, zatímco jsem projížděla dané slidy a snažila se ignorovat pohledy ostatních žáků v místnosti, která se postupně plnila. Jakmile jsem se ujistila, že je vše tak jak má, vytáhla jsem flešku a šla se posadit zpátky na místo vedle Chrise.