Znovu už ne

Kapitola 4

Suze

Probrala jsem se ze spánku, který pořádně ani nebyl spánkem, spíš podřimováním. Postavila jsem se před zrcadlo a zkontrolovala svůj vzhled. Na sobě jsem měla černé tepláky a světle růžový svetr. Na to, že si na růžovou barvu nepotrpím už asi od svých deseti, tak tento svetr miluji, i když jeho barva je už značně opraná. Stáhla jsem si vlasy do chaotického drdolu a byla se svým vzhledem spokojen. Brianovi mohlo být jedno, jak vypadám, když má sám přítelkyni a nikdo jiný doma nebyl.

„Suze. Jsi tady?" Nebo jsem se spletla? Vložila jsem si ruce do kapes od tepláků a vyšla z pokoje do obýváku, kde se ani ne o chvíli později objevila Rebeca. Dveře od bytu se hlasitě zavřely.

„Jsi doma!" vykřikla nadšeně. Odhodila svou červenou bundu přes křeslo a zamířila do kuchyně. Následně se v obýváku objevily tři další osoby. Teda spíš kluci. Aiden, Chris a Filip. Obvykle si jména nepamatuji, ale vzpomínala jsem si na jeho obličej, když se bavil s učitelkou v hodině angličtiny. Blond vlasy měl krátké a schované pod čepicí, ale jeho zelené oči se upřely na mě.

„Filipe tohle je Suze, nová Bečina spolubydlící. Suze, tohle je Filip," představil nás Aiden, který si stejně jako ostatní sundával bundu.

„Ahoj," pozdravila jsem stručně Filipa a pak kolem nich přešla do kuchyně, kde jsem se opřela o kuchyňskou linku. Slyšela jsem, jak Chris zavolal mé jméno. Neodpověděla jsem mu. Becca zrovna vytahovala něco z ledničky.

„Nemáš mít dnes trénink?" zeptala jsem se jí rovnou. Becca hrála volejbal a to, že jsem si zjistila, kdy má tréninky byla jedna z prvních věcí, takže jsem pochopitelně dnes nepočítala s tím, že tu bude a už vůbec ne s tím, že tu budou i kluci. Měla jsem raději Brianovi říct, že se budeme učit u něj.

„Měla bych, ale nemám, jelikož je nějaká schůze všech trenérů, takže pro dnešek nám všem tréninky odpadly a s kluky jsme se rozhodli, že se apolečně něco naučíme, teda až po jídle a pak shlédneme nějaký film," vysvětlila mi Becca. Skvělý."Nevadí ti to, že ne? Jestli tak se k nám můžeš přidat. Vlastně jsem s tím trochu počítala, i když Chris cosi říkal o tom, že byste se spolu mohli udělat nějakou prezentaci do historie." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a rukou přejela po hladkém povrchu mramorové kuchyňské desky.

„Sorry, ale už mám jiné plány i co se jídla týče." A přesně ve chvíli, kdy jsem to řekla, se ode dveří ozval zvonek. Brian měl vždy skvělé načasování.

„Dojdu otevřít!" zakřičel z obýváku Chris. Tak to ne. Rychle jsme vyběhla z kuchyně, protáhla se kolem něj a otevřela hlavní dveře, za kterými stál vysmátý Brian.

„Ahoj," pozdravila jsem ho.

„Čau," oplatil mi pozdrav a vytáhl si z ucha sluchátko. „Objednal si někdo čínské nudle s kuřecím gyrosem a kafé?" Brian zvedl ruce. V jedné držel průsvitnou tašku s kartónovou krabičkou a v druhé plato, na kterém byly položené dva plastové kelímky.

„Bože díky. Jsi má spása, Briane," řekla jsem a vzala si od něj tác s kelímky.

„To nic nebylo po včerejšku. Jo a mám ti od Trin vzkázat, že ještě jednou děkuje a to kafé máš od ní. Potkal jsem ji v kavárně s nějakou kočkou, když jsem ti ho chtěl koupit a jsme zvědavý, kdy zavolá Tess, že je zase nemocná, když se promenáduje v zimě jen v krátké růžové sukni." Zasmála jsme se. Typická Trin. Poodstoupila jsem od dveří, naznačila hlavou, aby šel dovnitř a sama se otočila připravená odejít k sobě do pokoje. Jenže cestu mi blokoval Chris a vstupní chodbička byla uzunká, takže jsem se kolem něj nemohla protáhnout. Skřížil si ruce na hrudi a nadzvedl jedno obočí.