Znovu už ne

Kapitola 10

Chris

„Víš čemu stále nemůžu uvěřit?" zeptal se mě Aiden a klepl s míčem o zem.

„Čemu?" zeptal jsem se ho.

„Byl jsi celý víkend s holkou sám v bytě a ani sis neužil." Jen jsem nad ním pokroutil hlavou.

„Počky to jako fakt?" přidal se do naší debaty ihned Colin, který hrál na pravém křídle. Samozřejmě, že se hned musel chytit.

„No jo. Celý víkend strávil staráním se o Rebečinu spolubydlící, a když jsme přijeli dívali se spolu na film. Což mě přivádí k otázce. Odkdy kruci Suze sleduje horory, protože pokaždé, když jsme se na ně s Bekou dívali, tak byla zalezlá u sebe." Postoupil jsem dopředu. Už zbýval jen jeden hráč a byl jsem na řadě v provedení kličky, kterou jsem měl následně ukončit střelbou na branku.

„Taky, že je nesleduje. Nebo aspoň to tvrdila a dle ní je Jeníček a Mařenka lovci čarodějnic thriler a ne horor," vysvětlil jsem mu a připravil se k nahrávce Nickovi, který si nyní hrál na střeďáka.

„A jaký je v tom rozdíl?" zeptal se nechápavě Aiden. Asi měl ještě mysl zastřenou zbytkem alkoholu ze včerejšího večera.

„To se zeptej jí," odpověděl jsem mu a přihrál Nickovi míč. Vrátil mi ho kousek od našeho spoluhráče, co si zrovna hrál na obranu a já provedl kličku, jen abych mohl o chvíli později vyskočil do vzduchu a vhodil míč do brány. Není nic lepšího než být ve vzduchu a rozhodovat se kam pošlete míč, aby se dostal do brány a soupeř tak dostal gól a váš tým se dostal do vedení.

Když jsme všichni dostříleli, trenér se rozhodl, že nás provětrá kolečky okolo tělocvičny a následně sérií posilovacích cviků, takže když jsem odcházel z hřiště do tělocvičny, byl jsem doslova vysílený.

Nechápu, jak se mi to povedlo, ale dokázal jsem se osprchovat, sebrat si věci a dojet do školy. Přednáška z angličtiny nám začínala za čtvrt hodiny a já uvažoval zda si jít sednout do třídy nebo počkat na Suze, pokud tedy už nebyla ve třídě. Nebo zůstala doma. Jenže všechny tyhle možnosti vyletěli komínem, když jsem viděl její auto, které zrovna parkovala na druhé straně parkoviště. Jako první z auta vysedla Beca a až potom Suze. Už z dálky jsem mohl vidět, že si dneska vzala brýle a nebudu lhát, líbilo se mi to.

„Ahoj, Chrisi," pozdravila mě Rebeca, když kolem mě procházela.

„Nazdar, bloncko," oplatil jsem jí to a čekal na Suze. Než ke mně stihla dojít pčikla si.

„Zdravíčko."

„Dík," zamumlala mi v odpověď a zastrčila si ruce zpátky do kapes od bundy. Byla celá zachumlaná v šále a čepici, dokonce si vzala i rukavice. Vůbec mě nepřekvapilo, že to vše měla sladěné v černé barvě. Za tu dobu co jsem se s ní potkával nosila černou barvu velmi často.

„Tak jak ti dnes je?" zeptal jsem se jí a pohodil si batohem na zádech.

„Líp." Páni tady je zase někdo ukecaný. Podržel jsem Suze dveře a nechal ji projít.

„Díky," zamumlala, když se kolem mě protáhla a zamířila do třídy. Kde je ta dívka, s kterou jsem se o víkendu díval na házenkářský zápas a film a dělal s ní prezentaci. Jakoby se ode mě zase odtáhla a na víkend úplně zapomněla.

Suze si sedla na místo vedle Rebeky, sundala si bundu s doplňky proti zimě a vytáhla si sešit s poznámkami. Přisedl jsem si vedle jako vždy. Vše bylo jako každý den, tedy když nepočítám to, že jsem na ni čekal před školou až na jedinou věc. Suze si z kapsy vytáhla sluchátka, připojila je k mobilu, na kterém něco naťukala a následně si vzala blok do ruky a začala do něj něco psát nebo malovat? Nebyl jsem si jistý. Podíval jsem se na čas. Měli jsme ještě sedm minut než začne hodina.