Znovu už ne

Kapitola 11

Suze

Celý týden byl chaotický a pořádně v něm nebyla volná chvíle na přemýšlení a přesně tak mi to vyhovovalo. Bylo sice náročný pořád někam chodit a nemít dostatek volného času sama pro sebe, ale po víkendu s Chrisem a telefonátu se sestrou mi to bodlo. Měla jsem všeho plný zuby a jako vždy jsem byla ztracená sama v sobě, ale byli věci, které jsem věděla jistě. Možná jsem si náš vztah s Chrisem idealizovala a viděla v něm začátek něčeho co se nemuselo nikdy stát. Všechno teď bylo jedno velké možná. Až na jednu věc. Práce v baru mi vždy přinesla zvláštní klid a jistotu. Stejně jako dnes. Jenom se tu jistotu pokoušela jedna osoba nabourat.

„No tak, Suzííí. Dlouho jsem tě neviděla a nepočítám to když ses doma jen vytočila nebo šla spat. Přijď v sobotu na můj zápas. Prosím." Jak bych mohla takové nabídce odmítnout? Vlastně úplně jednoduše. Stačilo si jen vzpomenout, že tam nejspíš bude Aiden a tím pádem i Chris a bylo jasno. Možná jsem se chovala jako malá holka, když jsem se mu vědomě vyhýbala a ignorovala ho, ale měla jsem k tomu své důvody, po kterých nikomu nic nebylo.

„Nemohu musím využít volna a udělat věci do školy." To byla pravda. Tedy sice jen částečná, ale nelhala jsem Bece. Ta nahodila štěněčí pohled.

„Ty děláš celý týden. Kdyby nemizelo jídlo z lednice, ani bych nevěděla že mám spolubydlící."

„Jak víš, že to jídlo nemizí díky klukům?"

„Protože oni rozhodně nejí tvoje oblíbený cereálie." Trefa.

„No tak, Suze. Náš tým potřebuje podporu. Přece jen hrajeme proti týmu Harwardu." Jeden z hostů vedle Beky si objednal pivo a pro svou přítelkyni vodku s džusem. Někdy jsem snila, aby takto obědnal někdo pití i mě, ale pak jsem si vzpomněla, že zas až tak o tolik nepřicházím. Pití jsem si mohla koupit i sama a aspoň jsem měla jistotu, že nikdo nepoplete moje oblíbený pití. Pivo jsem podala klukovi hned, ale když jsem mu chtěla připravit drink pro přítelkyni, zjistila jsem, že mi došla vodka. Já toho brigádníka přetrhnu.

Rozhlédla jsem se po naší skupince, která dnes obsluhovala za barem s dvěma brigádníky, kteří nám měli pomáhat a našla příčinu mého hněvu. Nebo aspoň jeho části.

„Hej!" křikla jsem po klukovi, který se zrovna opíral o bar a flirtoval s nějakou holkou, která si namotávala vlasy na prst. Kluk se na mě s nezájmem podíval a dával jasně najevo, že ruším. To mi bylo úplně jedno. Stačilo slovo u Tess a letěl, ale to mu asi stále nedocházelo.

Napochodovala jsem si to přímo k němu a bylo mi fuk, že když se narovnal byl větší než já a rozhodně byl víc namakaný než já. Tady jsem měla jisté místo já a ne on, protože on teprve zkoušel místo na pozici brigádníka, zatímco já tady dřela na plný úvazek.

„Ani ne před pěti minutami jsem řekla, že potřebuji donést ze skladu vodku."

„Máš nohy i ruce. Dojdi si pro ni sama a neruš nás. Něco tady se slečnou probíráme." Eric mrkl na dívku, která se zahihňala a kousla se do rtu. Radši jsem nepřemýšlela nad tím co asi probírají. Dnes štval špatného člověka a Tess jasně řekla, ať ho zaučíme.

„Aha a nechceš, abych za tebe ještě třeba naleštila ty skleničky nebo dala chybějící nealko do ledničky?" zeptala jsem se kousavě a založila si ruce na prsou. „Ráda bych ti něco totiž vysvětlila. Ty tu jsi na zkoušku, zatímco já tady makám a když řeknu Tess, aby našla někoho jiného místo tebe, nepotrvá ani den než sem dojde další kluk, který o ten post bude opravdu stát. Přijdou ti naše požadavky pod tvou úroveň? Každý z nás tu tak začínal a musel si tím projít, takže překvápko, ale nejsi jiný než my. Takže pokud o ten post vážně stojíš, doneseš mi tu vodku a následně doplníš nealko do ledničky. Když tu vodku nebudu mít do minuty u sebe, letíš." Nečekala jsem na jeho reakci a zamířila zpátky za Becou, abych mohla obsloužit další zákazníky v mém prostoru než mi ten lenoch donese to co potřebuji.