Znovu už ne

Kapitola 15

Suze
„Takže jak dlouho máš v plánu se u mě ještě schovávat?" zeptala se mě Trin. Nenapadlo mě, že tuhle otázku vytáhne po třech dnech, kdy se u ní doslova schovávám před Chrisem. Po tom trapasu před třemi dny se mu vyhýbám seč můžu. Dokonce jsem kvůli tomu omezila i své chození do školy. Místo toho jsem našla útočiště u Trin doma. Chovala jsem se jako zbabělec? Možná, ale měla jsem k tomu své důvody.

„Netuším. Nevadí kdybych tu ještě chvíli zůstala? Tak den? Dva?"

„Možná tři až týden?" Cítila jsem se hrozně, že tak Trin využívám, ale doufala jsem, že Chrise vytočím natolik, že mi dá pokoj, i když jedna má část doufala v to, že mě hledá a nevzdá to se mnou. Jenže to byla část naivní romantičky. Ta reálná věděla co má dělat.

„Které?" Trin se vrátila do obývacího pokoje, který nyní sloužil jako moje noclehárna, oblečená do úzkých džínů a v rukách držela dvě trička. Jedno bylo modré tílko s tenkými ramínky a na mé poměry extra velkým výstřihem a druhé zase top s přiměřeným výstřihem, ale krátkým lemem. Vsadila bych se, že kdyby ho měla na sobě, odhaloval by jí to její dokonalé ploché břicho. Co bych dala za její postavu a sebevědomí.

„Chceš, aby ti někdo čuměl víc do výstřihu nebo na břicho?" vrátila jsem jí otázku. Trin se kousla do rtu a prohlédla si trička. „Máš pravdu. Asi bych víc lákala chlapy než ženské. Zvolím třetí možnost." Radši jsem se ani neptala co ta třetí možnost je.

Trin se vrátila k sobě do pokoje a já se vrátila k poznámkám, které jsem si dělala z knížky předtím než na rozdíl od Trin, co šla s kámoškami na nějakou párty, půjdu do práce. Dnes mě čekala druhá pracovní noc a já jen doufala, že se tam Chris neobjeví stejně jako včera. Trochu mě to zamrzelo, ale bylo to tak dobře. Bylo jen dobře, když pochopí, že se mnou si začínat nechce a najde si někoho, kdo k němu půjde líp než já. A i kdyby se tam objevil, mám v plánu se schovat u Tess v pracovně, kde jsem se dobrovolně přihlásila k tomu, že jí udělám pořádek v papírech. Když už mám bordel v hlavě co nejde uklidit, můžu aspoň udělat čisto u Tess.

„Víš doteď jsem se tě na to nezeptala, ale proč mu prostě neřekneš, proč s ním nemůžeš být? Proč s ním nemluvíš na rovinu jako s každým dalším?" Uložila jsem soubor a zaklapla počítač. Opravdu jsem doufala, že to s Trin nebudu muset rozebírat, ale asi nakonec není na škodu popovídat si o tom s někým.

Zvedla jsem se z pohovky a zamířila k Trin do pokoje, abychom na sebe nemuseli křičet přes její malý byt. Opřela jsem se o rám dveří s rukama v kapsách a sledovala, jak se Trin stále od pasu nahoru jen v podprsence maluje před zrcadlem.

„Jak chceš říct chlapovi, že nemáš v plánu do budoucna mít rodinu, o kterou on stojí a nevypadat jako totální magor? Jak bych mu měla říct, že je to super chytrý kluk..."

„Sexy, nezapomeň, že je sexy, na tom se všichni shodneme." Nevšímala jsem si její poznámky a pokračovala.

„...ale jsi natolik velký cvok s myšlenkovými pochody, které by nepobral a strachy, kterým by se vysmál? Že nemá cenu to s ním riskovat, jelikož mu nechceš ublížit tím, že si chráníš své srdce před rozbitím?"

„Zlato, bez urážky, ale napadlo tě, že právě tímto svým postojem mu ubližuješ? Nejspíš to s tebou myslí vážně, ale ty se místo toho před ním schováváš." Radši jsem se dívala na podlahu od pokoje, na které se válelo různě poházené oblečení než na Trin. Pořádek pro ni nejspíš nebyl.

„Já vím, ale je to tak lepší," trvala jsem na svém.

„Pro koho?" Podívala jsem se na Trin, která si zrovna oblekla upnutý červený rolák, který jí odhaloval jen kousek břicha a prohrabala si vlasy, aby jim dodala na objemu. V zrcadle, do kterého se dívala se nám setkaly pohledy. Trin mě nikdy nesoudila jako já ji, ale teď jsem měla pocit, že v jejích očích vidím vyčítavý pohled. Ona byla ve všem přímá s ničím se nepárala a s ničím a nikým si nebrala servítky. Byla sebevědomá a krásná. Přesný opak mě. Ona neví jaké to je stále se hledat jako osoba a snažit se aspoň trochu mít sama sebe ráda. Mít aspoň nějaké sebevědomí a o tu trochu co jsem měla jsem nechtěla přijít. Nevěděla, jaké myšlenky se mi honí hlavou, když po večerech na mě vše dopadne a já brečím tak dlouho dokud neusnu. Neví jaké to je bojovat s tou černou dírou uvnitř mě.