Znovu už ne

Kapitola 19

Já tomu nemohu uvěřit. Po tak dlouhé době jsme konečně byla schopná napsat další kapitolu tohohle díla. Vůbec nevím čím to je, zda mi ten pár tak chyběl, zda jsem chytila inspiraci u dnešního harryho pottera nebo si jen řekla kašlu na to, co za ty čtyři hodiny psaní můžu dělat jiného než psát. Nebo za to může i mé nynější rozpoložení? Netuším, ale  je to skvělý pocit, aspoň na chvíli vše vytěsnit nemyslet na to, že ráno budu nadávat na únavu nebo na to, že mi stávkuje diplomka:D.

No rozhodně nemůžu říct, že jsem se vrátila. Nejspíš zas budete chvíli bez dalších kapitol, tak doufám, že aspoň tahle jedna stála za to čekání, i když je dle mého kratší (+- 2000 slov) :D No určitě už se těšíte na čtení, tak doufám, že si  kapitolu užijete a malý spoiler před čtením. Možná zase budu otravovat s dotazníkem k diplomce, ano vím jsem hrozná, dlouho nic nevydat a pak takto otravovat :D

Užijte si čtení. :)))

 Christian

Stále jsem si zvykal na to, že jsme se Suze pár, ale rozhodně jsem si nestěžoval. I když mám náš společně strávený čas komplikovaly moje tréninky a její práce, čas, který jsme trávili společně jsem si užíval. Ať už to bylo společné učení, sledování seriálů či zápasů házené nebo sledování ji při práci stejně jako když se ona stavovala na našich trénincích.

Celé tohle randění mělo jednu nevýhodu. Stále jsem neměl klíče od jejich bytu, což mi došlo ve chvíli, kdy jsme se s Aidenem vraceli z čínské restaurace, kde jsme nám byli vyzvednout objednávku a on v klidu odemknul klíče, zatímco já si uvědomil, že je nemám ani čím odemknout. Asi si o ně budu muset Suze říct nebo Becce.

„Nesem jídlo!" oznámil Aiden náš návrat vítězně. Skopnul jsem boty k botníku, odložil tašky na bok, zavřel za sebou dveře a sundal si i bundu s čepicí a šálou.

„Konečně, umírám hlady," ozvala se Becca. Všiml jsem si, jak se zvedla z pohovky v obýváku a přešla do kuchyně. Šel jsem s Aidenem za ní a čekal, že tam bude i Suze. Vlastně jsem ji dnes viděl jen na obědě ve škole a domluvili jsme se, že se sejdeme pak u ní, proto mě překvapilo, že není s Becou v kuchyni.

„Kde je Suze?" zeptal jsem se Beccy, která vytáhla z šuplíku příbory, položila je na stůl a otvírala krabičky s objednávkou, aby našla svoje jídlo.

„Je u sebe. Blíží se termín s odevzdáním eseje do ajiny. Skoro to vypadá jako že vyšiluje. Nechápu proč, je to jen debilní esej o nějaké knize," odpověděla mi a sedla si s jednou z krabiček na židli. Nechal jsem krabičky krabičkami a zamířil do pokoje, který patřil Suze. Zaklepal jsem na dveře a následně je otevřel.

Nakoukl jsem dovnitř a všiml si nepořádku, který v pokoji byl. Už jsem asi chápal, co Becca myslela tím vyšiluje. Po zemi bylo poházených několik papírů stejně jako na stole. Kromě papírů byly na všemožných místech i knihy z její knihovničky. V té byli díry po knihách, které byly z ní byly odebrány.

„Donesli jsme jídlo," řekl jsem jí a přemýšlel zda je bezpečné vejít dovnitř a nedostanu knihou po hlavě.

Suze se na mě ani neotočila, když mi odpověděla: „Nemám hlad."

Překonal jsem strach z toho, že neoprávněně schytám ránu knihou a vešel jsem dovnitř. Suze odhodila knihu, kterou držela v rukou na postel a zhluboka si vydechla. Natáhla se k další knize v knihovničce a vzala ji do ruky.

Popostrčil jsem věci na posteli a posadil se na uvolněné místo. Opřel jsem se zády o čelo postele. Poupravil jsem si polštář za zády a zadíval se na Suze. Kousala se do rtu, když se dívala na obal knihy. Následně se pousmála, vzdychla a zadívala se na knihu a pak zase na knihovničku. Za tu dobu co jsem Suze znal jsem zjistil, že hodně přemýšlela. Někdy až příliš. To by mě tolik neštvalo, ale víc mě spíš štvalo to, že málokdy říkala i co se jí hlavou zrovna honí nebo na co myslí. Stejně jako teď.