Znovu už ne

Kapitola 13

Suze

Překvapilo mě, kolik fanoušků měl univerzitní volejbalový tým. A prý že potřebují podporu. Kdyby mě Becca už nezahlédla v davu a nezamávala mi, zmizela bych zpátky domů, jenže kdybych zmizela teď riskovala bych slýchání výčitek až do léta. Možná i déle.

Zkontrolovala jsem čas. Bylo za pět minut pět a hráčky se pomalu stahovaly z plochy, kde se procvičovaly, k lavičkám, aby se připravily k nadcházejícímu zápasu. Náš tým na sobě měl bílo modré dresy, zatímco barvy druhého týmu byly červená s černou. Kdybych si měla podle barev vybrat, kterému týmu budu držet palce, rozhodně by to nebyl náš tým.

„Vypadáš zamyšleně." Zadívala jsem se napravo a všimla si, že si ke mně sedá Aiden.

„Přemýšlím," prozradila jsem mu.

„Chci vůbec vědět o čem?" zeptal se spiklenecky, jakoby v mé hlavě vznikaly samé zvláštní a geniální nápady.

„Asi ne." Aiden chápavě přikývl. Nerada jsem někomu svěřovala své myšlenky, protože pak by si o mě myslel, že jsem divná, což vlastně i jsem.

„Už je ti líp?" Tentokrát jsem to byla já, kdo přikývl.

„Je," odpověděla jsem mu.

„Super, už jsi nám chyběla." Než jsem jeho odpověď stihla pobrat, tak si mě k sobě přitáhl a obejmul. Než jsem mu obejmutí stihla oplatit, odtáhl se ode mě a zasmál se.

„Teď by ses měla vidět. Ten výraz stál za to." Určitě jsem se tvářila, jak idiot.

„Cos jí řekl, že se tváří takto?" zeptal se se zajímavostí Chris, když došel za námi a spolu s ním i dalších několik kluků z jejich týmu. To, že jsem si jejich tým omrkla na netu jsem se rozhodla nechat pro sebe, ale rozhodně tam bylo plno hezkých kluků. Jak jsem se zrovna já mezi ně dostala?

Aiden se s úsměvem podíval na své kámoše.

„Už je to zase ta stará Suze," odpověděl jim nadšeně. Kdy posledně jsem s nimi trávila tolik času, aby věděli, jak se chovám normálně? Nemohla jsem si vzpomenout. Asi... NIKDY. Nedala jsem jim možnost mě víc poznat a najednou si myslí, že mě znají? Naivky.

„Super, už jsi nám chyběla. Takže i tebe Becka stáhla k fandění?" zeptal se mě Filip, jejich vysoký blonďatý brankář, který si sedl za nás. Myslím, že se Ian v práci zmínil, že je to Tessin bratr. Neviděla jsem žádnou podobu.

„Asi. Otravovala mě v práci, dokud jsem jí na to nekývla," odpověděla jsem mu po pravdě. Filip strčil zezadu do Aidena.

„Vidíš, já ti říkal, že tvá holka dokáže být pěkná otrava."

„Jakoby to tobě vadilo. Tebe přesvědčovat nemusela," řekl mu pobaveně Aiden. Natočila jsem se dozadu ve chvíli, kdy si Chris přisedl vedle mě. Asi ho budu muset prostě jen ignorovat.

„Šel jsi sem dobrovolně?"

„Ne," odpověděl mi a zadíval se na hrací plochu, kde se hráčky stavěly do formace, připravené ke hře. Byla jsem zvědavá, co tu tedy dělá, ale nevěděla jsem, zda se ho zeptat nebo ne.

Aiden se ke mně naklonil.

„Prohrál sázku," pošeptal mi těsně předtím než halu naplnilo hlasité povzbuzování fanoušků. Ten zvuk podpory jsem dlouho neslyšela. Bylo příjemné ocitnout se znovu v takové atmosféře, i když jsem tentokrát nebyla já ta, kterou povzbuzovali, ale byla jsem jedna z nich.

„Jakou?" zeptala jsem se ho. Byla jsem prostě až příliš zvědavá na to, abych to nechala být. Aiden se pobaveně usmál.

„Vsadil se s Beckou, že vydrží ve stojce dýl než ona a prohrál. Podobné sázky uzavřela i s většinou ostatních hráčů, proto tu jsou," odpověděl mi aniž by spustil zrak z hracího pole. Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou nad Bačinými přesvědčovacími metodami. Byly opravdu ojedinělé.