Znovu už ne

Kapitola 16

Suze

Odemkla jsem dveře od bytu a uvítala, že uvnitř bylo ticho, které nasvědčovalo buď tomu, že tam nikdo není nebo Aiden s Becou ještě spali. Brala bych první možnost, jelikož jsem si chtěla nejdřív dát kávu, po noci strávené v klubu, kde jsem i přespala u Tess v kanceláři, a brzkém vstávání. A tu kávu jsem si chtěla vypít v klidu bez jakýchkoliv kázání. Chtěla jsem si srovnat myšlenky a ujistit se, že to co chci udělat je správné.

Hodila jsem věci k sobě do pokoje, rozepla si kabát a šla si do kuchyně připravit jak něco k jídlu tak i kávu. Přehodila jsem kabát přes opěradlo židle a začala si vařit kávu, zatímco jsem hodila dvě půlky chleba do toustovače a vytáhla si z ledničky měkký sýr, který jsem si chtěla na topinky namazat.

S připravenou snídaní jsem si sedla ke stolu a zakousla se do chleba s roztopeným sýrem. Byla jsem za klid vděčná, jelikož jsem tak aspoň mohla uvažovat nad tím, co se chystám udělat. Přemýšlela jsem, zda to má cenu a kde se v případě nezdaru zašiji. Možná zase využiji Trin nebo bych si asi měla hledat nový podnájem. Ať to skončí jakkoliv, věděla jsem že Brian měl pravdu. A já stejně neměla co ztratit, jelikož jsem za blázna už byla.

Dopila jsem zbytek kávy, uklidila nádobí do dřezu a oblekla si znovu kabát. Tašku jsem si tentokrát sebou nebrala, jen jsem si do kapes od kabátu dala mobil a klíče. Před odchodem jsem se podívala na čas. Bylo osm. Takže doba, kdy obvykle spím, obzvlášť ve čtvrtek, kdy mi vyučování začíná později. Jenže toto nebyl normální čtvrtek.

Stále jsem pochybovala o svém rozumu a jednání. Muselo mi hrábnout, i když to se stalo nejspíš už před Chrisem. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala na dveře od domu jeho bratrstva, kde bydlel. Nebo bych měla spíš zazvonit? Copak já jsem věděla, jak v takové situaci jednat? Vždyť jsem nikdy nebyla v domě bratrstva ani sesterstva, pokud nepočítám noc, kdy mě Becca vytáhla ven pod záminkou, že potřebuje odvoz. Noc, kdy jsem ze sebe poprvé udělala před Chrisem magora a určitě ne naposled. Brzy ho ze sebe udělám znovu.

Založila jsem si ruce na prsou a poklepávala si prsty o ruku, zatímco jsem čekala. Odvaha mě opouštěla s každou další vteřinou, která uběhla. Znovu jsem zaklepala na dveře a uvažovala zda tam vůbec někdo je nebo už jsou všichni pryč. Vždyť jsem ani nevěděla, zda tu Chris bude. Netušila jsem jestli nemá výuku nebo není na tréninku. Ach, byla jsem hloupá, že jsem sem šla.

Otočila jsem se připravená odejít, když se dveře od domu otevřely. Otočila jsem se zpátky k ni a našla tam Filipa stát jen v teplácích a šedém svetru. Když tu byl znamenalo to, že trénink nemají nebo jim už skončil.

„Páni, ty žiješ?" Tak takové přivítání jsem nečekala, ale nedivila jsem se mu. Chris totiž nebyl jediný člověk, kterému jsem se vyhýbala. Vyhýbala jsem se i jeho týmu, aby o mě měl co nejméně informací. Asi jsem se vážně chovala jako malá. Vložila jsem si ruce do kapes od kabátu.

„Jo žiji. Je tu Chris?" zeptala jsem se ho a nevěděla co si přát víc. Zda aby tu byl nebo ne. Možná jsem to vážně měla zabalit, jít domů a pokračovat ve vyhýbání než ze sebe znovu udělat idiota.

Filip se podíval na hodinky na své ruce.

„Měl by se vrátit každou chvílí," řekl a já byla na pochybách. Zda na něj počkat nebo zavčasu utéct.

„Aaa tady je." Tou větou mé myšlenky na nenápadný útěk vzali za své a já se zhluboka nadechla a otočila se směrem k chodníku, po kterém zrovna šel Chris. Hnědé vlasy měl schované pod šedou čepicí a přes tmavě modrou zimní bundu měl přehozenou černou sportovní tašku. Sledoval něco na mobilu, ale jakmile ho schoval jeho pohled směroval k verandě domu a tedy i ke mně. I očích se mu mihlo překvapení, když mě poznal a následně pohledem zaletěl k Filipovi, který se opíral o zárubeň dveří a mával mu.