Znovu už ne

Kapitola 7

Chris

Včera jsme se Suze neměli žádnou hodinu společnou, a když jsem přišel k nim domů zase tam nebyla. Od Rebeky jsem se dozvěděl, že je v práci, ale musel jsem se připravit na dnešní přednášku. Na tu noc, kdy jsem ji odprovodil domů jsem neustále myslel. I když řekla, že jsme v pohodě, nebyl jsem si tím zdaleka jistý a to mě děsilo. Co když jsme v pohodě nebyly? Nelhal jsem jí. Toho polibku jsem nelitoval, za to ona vypadala, že ho lituje a to pořádně. Takže jsem se rozhodl přimět, aby toho nelitovala a k tomu jsem chtěl použít svůj šarm.

Čekal jsem na Suze, protože jsme měli mít společnou hodinu angličtiny, jenže za dobu co jsem před budovou kouřil se neukázala a do začátku hodiny zbývalo ani ne pět minut. Chtěl jsem na ni sice počkat, ale nechtěl jsem přijít pozdě na hodinu. Uhasil jsem cigaretu a zamířil do třídy. Posadil jsem se na volné místo, kde měla sedět Suze.

„Suze nepřijde. Ráno jí nebylo dobře, tak řekla, že zůstane doma a vyleží to," řekla Rebeka, když si všimla, že sedím ob židli od ní. Přemístil jsem se tedy na Suzino místo.

„Co jí je?" zeptal jsem se jí.

„Asi rýma. Moc toho ráno neřekla. Cítím se docela špatně, že ji nechávám samu doma, ale pokud bych nepřijela na tetinu oslavu narozenin byl by to konec světa," povzdechla si Rebeka. Z toho co jsem slyšel o jejích rodičích od Aidna byly pěkný snobi. Sám měl problém s nimi kolikrát vyjít, ale držel se díky Becce. Podle něj mu za to úskalí s rodiči stála.

„Ohlídám ji," nabídl jsem jí okamžitě."Stejně mám náhradní klíč a tento víkend žádný zápas nemáme, takže je to v klidu."

„To se máte. Já další den po oslavě jedu na zápas a pak jsme si chtěli s Aidenem udělat krásnou neděli, ale asi by jsme to měli zrušit. Co když to není rýma a Suze mě bude potřebovat."

„Lásko," oslovil ji Aiden a objal ji kolem ramen na uklidnění."Suze je dospělá a Chris se o ni postará. Že jo Chrisi?"

„Jasně," potvrdil jsem pohotově."Jen si hezky užijte zbytek neděle a pak se ve starání o Suze prostřídáme. Slibuji, že budu k ní slušný." Becca zvedla výhružně ukazováček a ukázala jím na mě.

„Opovaž se nebýt, Chrisi Martinézi jinak ti nakopu zadek." Zvedl jsem ruce na náznak míru. Beccu jsem si proti sobě poštvat nechtěl, ale bylo roztomilé, když se zlobila nebo chovala přehnaně ochranářsky. Zazvonilo a hodina začala s příchodem učitelky. Vytáhl jsem si sešit a začal si do něj dělat poznámky, což obvykle nedělám, ale nešlo zapomenout na to, jak si Suze dělala poznámky. Proč jí nedat ty moje a tím si zajistit další možnost k setkání?

Po poslední hodině jsem se ještě stavil v obchodě a pak konečně zamířil k Suze a Becce domů. Půjčil jsem si Aidenovo auto, protože na motorku byla stále zima, navíc on ho celý víkend potřebovat nebude. Já ano. Vzal jsem z auta tašky s nákupem a zamířil po schodech k Suze do patra. Měl jsem sice vlastní klíč, který mi Becca dala ještě předtím než se k ní Suze nastěhovala, ale i tak jsem zazvonil a čekal. Kdybych tam jenom tak vešel asi bych jí způsobil větší šok, než když se tu objevím před ní. Zpoza dveří jsem uslyšel šoupavé kroky a pak se dveře otevřely.

„Becco budu v pohodě," řekla, ale pak rychle zmlkla, když si všimla, že nejsem Becca.

„Ahoj," pozdravil jsem ji a usmál se. Suze na sobě měla fialový župan a pod ním šli vidět pouze kostkované pyžamové kalhoty. V obličeji byla pobledlá a oči měla skleněné. A to jsem nezmínil její červený nos a zábal kolem krku. Vypadala děsně nemocně. Už se nedivým, proč nechtěla Becca odjet.