Forbidden love

1.

Před 8 lety
Procházela jsem se základnou Avengers aniž bych měla nějaký cíl. Můj otec Tony Stark- ano čtete správně- je na nějaký schůzce Avengerů a řeší něco o tom jejich novém zajatci nebo co.
Prošla jsem kolem jednich pootevřených dveří a něco upoutalo moji pozornost. Vešla jsem dovnitř a spatřila divně oblečeného člověka v ani nevím co to je. Nejspíš asi to bude ta "cela", kterou tu nechali postavit pro Hulka.
,,Cos proved, že tě sem zavřeli?" Zeptala jsem se a drze se na něj usmála. Prudce zvedl hlavu a trochu zmateně se na mě podíval. ,,A ty jsi jako kdo?" Zeptal se mě chladně. Nesouhlasně jsem našpulila rty ,,Hm, já jsem se ptala první." Odsekla jsem mu. Asi to nečekal, protože se zatvářil docela ohromeně, ale tychle se vzpamatoval a nasadil svou ledovou masku. ,,Tak, odpovíš mi?" Tázavě jsem nadzvedla obočí a vyčkávala co mi řekne. ,,Hm, ne." Řekne a začne si mě prohlížet. Musím říct, že má krásné modré oči. Prohlížel si mě od hlavy až k patě, nakonec se mi podíval hluboko do očí. Pohled jsem mu oplácela. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se mě po chvíli. ,, A proč bych ti měla odpovídat, když ty jsi  neodpověděl mně?" Ani nevíte jak mě bavilo ho provokovat. Vidět teď jeho obličej bylo opravdu úžasné. Asi nebyl zvyklý, že ho někdo odbude a zvlášť nějaká malá holka. ,,Hm takže ty mi neodpovíš jo? Tak dobře budu ti říkat třeba......třeba Žabka" Tak tohle se mi opravdu nelíbilo. Jako vážně? Žabka? Copak vypadám jako nějaká slizká ropucha? Asi to na mně bylo vidět, že se mi to zrovna dvakrát nelíbí, protože se spokojeně usmál. Najednou mě napadla skvělá přezdívka pro něj. ,,A víš jak budu zase říkat já tobě?" Nečekala jsem na jeho odpověď a rovnou jsem mu to řekla. ,,Obřík." Zamračil se na mě. ,, A  jak si na to přišla?" Optal se mě. ,,No tak od tvého bráchy Thora jsem se dozvěděla, že jsi tak trošku jiného původu než se na první pohled zdá. A jak mi tak popisoval jak vypadají ti mraziví obři nebo jak to nazýváte jsem nabyla dojmu, že si zrovna dvakrát nevyrost když beru v potaz jak můžou být ti obři velcí. No a právě proto ta přezdívka." Sladce jsem se na něj usmála. On na mě jenom nevěřícně koukal. ,, A co ti  Thor ještě řekl?" Jeho jméno řekl se značným odporem. ,,Ale nic moc." Odpověděla jsem mu. ,,Hele Žabko, když ti odpovím na tvoje otázky, přestaneš mi říkat tou děsnou přezdívkou?''  Nachvíli jsem se zamyslela. ,,Hm...Ne. A teď když mě omluvíš, půjdu zase nahoru určitě se po mně budou shánět. Tak zase někdy Obříku." Zamávala jsem mu a odešla.
  Došla jsem do místnosti kde byli Avengers, došla k taťkovi, dala mu pusu na tvář a posadila jsem se mu do klína. Najednou se ozval alarm, který hlásil, že neni něco v pořádku. Fury se kouknul  na záznamy z kamer. ,,Benner." Táta mě sundal z jeho klína a posadil mě na židli. ,,Zůstaň tady je to jasný?" Jenom jsem přikývla. Všichni byli pryč a já tu seděla sama a neměla co dělat.
   Chvíli jsem to tu vydržela, ale pak jsem se pomalu vykradla ven a běžela na místo ve kterém by měl být Obřík. Vešla jsem tam a viděla, jak Obřík zamyká Thora do cely, ve které ještě před chvíli byl on. Něco si říkali, ale nerozuměla jsem jim. Najednou Obřík někam zmizel a objevil se za jedním agentem a probodl ho. Ten pohled nebyl zrovna hezký, ale mně nevadil, protože jsem byla zvyklá z hororů na které jsme se s taťkou občas koukli. Potom se Obřík rozhlédl a jeho oči spočinuly na mně. Nebála jsem se. Nevím proč, ale nebála. Jenom se na mě ušklíbnul a zmizel.

Nová knížka je na světě. Tak co jak se Vám zatím líbí? 
Další kapitoly se budu snažit vydávat každou sobotu.