Obřík mě dovedl do místnosti, kde jsem se probudila a nechal mě tam o samotě. Rozhodla jsem se tu místnost prozkoumat. Došla jsem k obrovské skříni, otevřela jí a uviděla překrásné šaty.
Zavřela jsem skříň a ke dveřím, které byly kousek od vchodových. Otevřela jsem je a vešla do prostorné koupelny. Rozhodla jsem se, že si dám horkou koupel. Napustila jsem si vanu, svlékla si pyžamo a ponořila se až po krk do příjemně teplé vody.
Vylezla jsem, až když byla voda poměrně studená. Obmotala jsem si kolem sebe ručník a vydala se ke skříní s těmi krásnými šaty. Vůbec jsem se nemohla rozhodnout, které bych si měla vzít na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro červené šaty bez ramínek
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékla jsem si je a zase se začala potloukat po pokoji. Taky tu byly dveře na balkon. Otevřela jsem je a vstoupila. Ten výhled byl úžasný. Ne jako u mě doma, kde vidím vždy jen samá auta a podobně. Tady jsem měla výhled na lesy, a dokonce když jsem šla blíž k zábradlí, bylo vidět i na duhový most, o kterém mi kdysi vyprávěl Thor.
Z mého rozjímání mě vytrhl zvuk koně, který stál u stájí- teda aspoň myslím že to jsou stáje. Byl krásný. Celý černý jako uhel a taky vypadal trochu nebezpečně. To jsem usoudila z toho, když k němu někdo chtěl přijít a vzít ho za uzdu, tak vždycky vyskočil na zadní. Ale i přes to byl nádherný.
Najednou se u něj zjevila osoba v černo-zeleném obleku. Asi víte kdo. Loki. Přistoupil k němu, vzal ho za uzdu a uklidnil ho. K tomu koni byl tak hodný. Zajímalo by mě, jestli se takhle taky někdy choval k ostatním. Najednou Obřík vyskočil na hřbet tomu koni a rozhlédl se. Naše oči se střetly.
Cítila jsem, jak mi stoupá horkost do tváře. Určitě mu došlo, že jsem o tady celou dobu pozorovala. Udělala jsem první věc která mě napadla. Zamávala mu. Ano čtete správně, já husa mu zamávala. I na tu dálku jsem postřehla jeho pobavený pohled, ale aspoň mi taky zamával. K mému neskonalému štěstí pobídl koně a odjel.
Vešla jsem zpátky do místnosti a lehla si na postel. Přemýšlela jsem, co asi dělá taťka. Určitě až zjistí, že jsem zmizela, tak mě bude hledat. Doufám, že ho nebo nějakého jiného Avengera napadne poslat Thora, aby se koukl se na Asgard.
Začala jsem se děsně nudit, ale ukrutně. Vstala jsem z postele a vydala se ke dveřím, které vedli na chodbu. Ještě jsem se zarazila, jestli je dobrý nápad vycházet z pokoje, když by mě mohli zase potkat stráže. Ale nakonec jsem přeci jenom pokoj opustila a vydala se prozkoumávat hrad.
Najednou, ani nevím jak, jsem skončila u dveří, u kterých mě Loki zastavil, abych nemohla utéct. Rozhlédla jsem se, jestli náhodou není někdo a chodbě. Nebyl. Přišla jsem blíž ke dveřím, vzala za kliku a otevřela je.
Ovanul mě čerstvý vánek. Pořádně jsem se nadechla. Takhle čistý vzduch v New Yorku není a ani nikdy nebude. Což je obrovská škoda. Procházela jsem se po okolí, až jsem najednou narazila na vchod do zahrady. Vstoupila jsem.
Potloukala jsem se po zahradě a žasla nad její krásou. Ty květiny byly překrásné. Najednou jsem zaslechla dusot kopyt. Otočila jsem se za zvukem a uviděla Obříka na tom nádherném koni. Dojel až ke mně. ,,Ahoj." pozdravila jsem ho. Jenom pokýval hlavou. ,,Co tady děláš?" zeptal se. ,,Procházím se, protože jsem se v pokoji děsně nudila." odpověděla jsem mu. Zase jsenom pokýval hlavou.
Chvíli jsme tam jen tak stáli v tom trapném tichu, ale nakonec ze mě vypadlo: ,,Proč to děláš?" podívala jsem se mu zpříma do očí. ,,Protože musím." řekl. Chtěla jsem něco namítnout, ale jeho výraz napovídal k tomu ať se radši na nic dalšího neptám.
Z nenadání kůň vyskočil na zadní nohy. Nečekala jsem to, takže jsem se hrozně lekla a ani nevím jak skončila jsem v Obříkově náruči. Když jsem se trochu vzpamatovala a uvědomila jsem si na koho jsem to skočila, dala jsem nohy na zem a Obřík mě pustil. Trochu jsem se začervenala a řekla :,,Promiň." jen to odmávl, došel ke koni a pohladil ho po hřívě.
,,Jak se jmenuje?" zeptala jsem se ,,Hurikán." odpověděl a dál si všímal koně. Pokývala jsem hlavou. ,,No tak já už nejspíš půjdu." řekla jsem a chtěla odejít, ale přišlápla jsem si šaty a spadla Obříkovi do náruče. ,,Ty jo já nevěděl, že mě máš ráda tolik, že se mě musíš pořád dotýkat." řekne a vytvoří ten svůj egoistický úsměv.
