Vzhlédla jsem, abych se mohla podívat do koho jsem to vlastně narazila. Když jsem toho dotyčného uviděla rozbušilo se mi srdce ani netuším proč. Byl to totiž Loki. Snažila jsem se,aby na mně nebylo nic poznat. ,,Copak potřebuješ Obříku?" zeptala jsem se a nervozně se zasmála. ,,Já? Vůbec nic. Jen spolu máme nevyřízené účty." docela nebezpečně se usmál. ,,Vážně? Ale já o ničem nic nevím. Asi mi to budeš muset připomenout." Samozřejmě jsem věděla, že mluví o tom, jak jsem ho dnes nakopla. ,,S potěšením." odpověděl a začal se ke mně přibližovat. Začínala se mě zmocňovat panika. Sakra. Rozhlížela jsem se po okolí jestli nenajdu nějaké možné řešení jak utéct, ale nic jsem nenašla. Dveře byly ode mě moc daleko a ještě k tomu mi v tom zabraňoval Loki, který k nim byl zády, tudíž mi překážel.
Nakonec jsem přece jenom našla věc, která by mi mohla pomoct. Sice to byl jenom obyčejný polštář, ale naděje umírá poslední, no ne snad? Tak jsem ten polštář rychle čapla a bouchla s ním Obříka po hlavě. No nečekal to. Což samozřejmě bylo jedině dobře. Když to zrovna nečekal, zvedla jsem se z postele a rychle doběhla ke dveřím, které jsem následně otevřela a vyběhla z místnosti. Hned jak jsem byla na chodbě, tak jsem narazila do Natashy. ,, Ty jo holka, proč tak utíkáš? Hoří snad?" zasmála se. Přemýšlela jsem, jestli jí mám říct o Lokim. Nakonec jsem se rozhodla, že jí to řeknu přece jen jí můžu věřit. Znám jí doslova od mala. ,, To sice nehoří, ale povlékala jsem ty postele a najednou jsem si uvědomila, že nemám povlečení na peřinu. Tak jsem si pro to chtěla dojít, ale narazila jsem do Ob-Lokiho. No a ten začal, že spolu máme nevyřízené účty a podobně- jistě chápeš kam tím mířil." všechno jsme jí dopodrobna vylíčila. ,,Ten hajzl." řekla a celá rudá zlostí se vydala za Lokim. Možná to nebyl tak dobrý nápad jí to říkat. No nevadí. Nikdo přece neříkal, že se má Loki na Asgard vrátit živý.
Jestli si myslíte, že to šlo hladce, tak to rozhodně ne. Natasha vlítla do pokoje jak velká voda, povalila překvapeného Lokiho na postel a začalo ho tam dusit tím polštářem, který jsem použila jako mou zbraň, abych se mohla dostat ven. Tak ho tam jmenovala několika nadávkami, které by holka snad ani vyslovit neměla. Chvíli jsem je jenom sledovala se škodolibou radostí, že Obříkovi konečně někdo rozmlátí tu jeho hezkou tvářičku. Ale potom to začalo už být docela nebezpečné, protože Obřík nám začal rudnout- což je docela divné vezmeme v potaz jeho původ- no a tak jsem prosté musela zasáhnout. Začala jsem řvát na Natashu aby toho nechala, ale stejně to nemělo cenu, tak jsem se jí snažila z něho nějak sundat, no to se mi taky nepovedlo, tak jsem po ní skočila a obě jsme skončily na zemi. ,,Sakra Iso, co děláš?" ,,No bude to znít divně, ale zachraňuju mu život." ,, No když myslíš, ale počkej až se mi znovu dostaneš do ruky. To už tě nikdo nezachrání. Je ti to jasný?!" kdybych Natashu neznala, tak bych se jí i bála, ale věděla jsem, že to myslí dobře, protože mě má ráda. Loki se na mí jen ledově podíval a nic neřekl. Natasha mi pomohla se zvednout ze země a daly se na odchod.
ČTEŠ
Forbidden love
FanfictionVšichni mi říkali, ať se od něj držím dál, ale nemohla jsem. Něco mě k němu táhlo a já nevěděla co. Snad to byly ty jeho krásné modré oči.
