Forbidden love

-18-

Tímhle mě naprosto odrovnal. Ale doufám, že si dělá jenom legraci.

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Potom jsem jí zavřela a řekla: ,,To neuděláš." řekla jsem asi až moc přesvědčeně, ale rozhodně mu nechci dávat naději, že ho budu poslouchat. Jeho úsměv se ještě víc rozšířil. ,,Myslíš?" nad tímto jsem už nedokázala odpovědět.

,,Tak co půjde to dobrovolně nebo ne?" zeptal se zřejmě spokojený sám se sebou. ,,Já ti ho nedám a opovaž se ke mně ještě trochu přiblížit." řekla jsem mu a pro jistotu se vzdálila. ,,Nebo co? Začneš křičet?" zeptal se posměšně. ,,Jo. A nezapomeň, co se stalo minule." nad tou vzpomínkou se trochu ošil. 

,,Myslím, že to risknu." jakmile to dořekl, začal se přibližovat. ,,A proč vlastně to chceš tak moc vidět?" to mě opravdu zajímalo. Jenom pokrčil rameny a pořád se přibližoval. Já zase couvala. Narazila jsem do zdi. 

Povzdechla jsem si, vyndala obrázek a uviděla jeho vítězný pohled, ale to nečekal, že ho roztrhnu. Trhala jsem, až z toho zbyly jenom drobné kousíčky a odhodila je na zem. ,,Tak a jak si poradíš teď?" zeptala jsem se ho s triumfálním úsměvem. Jen se usmál, lusknul prsty a obrázek se objevil se mu v ruce objevil zase pohromadě. 

Podíval se na něj a ušklíbl se. ,,Tak to jsem v tý zahradě nebyl daleko od pravdy, co?" řekl a s pobaveným výrazem. ,, Jdi se vycpat!Kdybys neuměl ty svý čáry máry, tak bys to nikdy nedal dohromady, nikdy bys nechtěl obsadit New York a nikdy bys nebyl u mě doma a my s otcem bychom tě NIKDY nemuseli hlídat!! A k tomu by se nikdy nestalo, že bys mě políbil!" vyjela jsem na něj. Vyjeveně na mě koukal, ale pak řekl něco co mě dodělalo: ,,Já věděl, že jsi lhala, když si řekla, že se ti nelíbil ten polibek." a zase se sebevědomě usmál. Zakřičela jsem a on sebou polekaně trhl, vzala jsem první věc kterou jsem měla po ruce a hodila jí po něm.

Byla to nějaká kniha. Ha. Trefa. Potom jsem na nic nečekala, brala věci a házela je po něm. On na nic taky nečekal a běžel ke dveřím. Otevřel je a běžel z místnosti pryč. Já si vzala ještě nějakou věc a běžela za ním. 

Byl rychlý, ale já měla výcvik od Avengerů, takže jsem ho docela stíhala. Hodila jsem po něm další knížku a zakřičela: ,,Ty buzerante! To si říkáš chlap, že zdrháš před holkou, která je ještě ke všemu mladší?! " zastavila jsem se, abych mohla popadnout dech.  On už byl dávno v tahu.

Musela jsem se nějak uklidnit a dokonce jsem věděla jak.

Pohled Lokiho

Musím uznat, že ta holka má páru. Ještě nikdy nikdo si tohle ke mně nedovolil. Doběhl jsem do svého pokoje, kde jsem se celý zadýchaný svalil na postel. Po chvíli jsem se zvedl a šel na balkon, odkud mám výhled skoro na celou zahradu. Rozhlédl jsem se a uviděl Žabku, jak se tam prochází.

Pohled Isy

Procházela jsem se zahradou a pomalu se uklidňovala. V paměti jsem si promítala, co se to vlastně stalo. No možná jsem toho buzeranta asi trošku přehnala, ale zasloužil si to.

Najednou jsem za mnou uslyšela kroky. Otočila  jsem se a uviděla Lokiho- ano vždycky když mě naštve, tak mu budu říkat normálně, to má za trest. Sehnula jsem se, popadla kámen a namířila na něj. Zvedl ruce do vzduchu a řekl: ,,Přicházím v míru, tak prosím polož ten kámen a pojďme si sednout támhle na tu lavičku, abychom jsme si mohli normálně popovídat." řekl a pomalu se začal přibližovat k oné zmíněné lavičce. 

Položila jsem kámen a šla si taky sednout. Panovalo trapné ticho. Všimla jsem si, že si Loki ode mě odsedl trochu dál. Nad tímto jsem se musela pousmát. Najednou promluvil ,,Nejsem buzerant." nad tímto prohlášení jsem se rozesmála. ,,No když myslíš?" řekla jsem ještě se smíchem. ,,Stejně bych to neudělal." řekl a já se na něj  nechápavě podívala a řekla: ,,Co bys neudělal?"  trochu se zamračil ,,To s tím výstřihem." řekl a já přikývla.

,,Mimochodem, příště bys po mně mohla házet něco měkčího než knížky, docela to bolelo." stěžoval si. ,,Dobře ti tak." řekla jsem mu. Náladu jsem už měla dobrou. ,,Stejně si pořád myslím, že mě máš tolik ráda, proto na mě musíš pořád myslet, a tím pádem i kreslit." řekl a vytáhl ten obrázek. Sladce jsem se na něj usmála a řekla: ,,A já si myslím, že kdybys neměl ty svá kouzla, tak bys byl nahranej."  něco nesrozumitelného zamumlal.

,,Můžu si ho nechat?" zeptal se z nenadání. ,,Klidně." pokrčila jsem rameny. 

Zvedla jsem se a rozešla se k zámku, ale ještě jsem se zarazila, otočila se na Lokiho a řekla: ,,Dík za růži." ,,Jak si věděla..." divil se. ,,Já vím totiž úplně všechno."  ,,Nebo si se prostě koukala z balkonu, jak jsem jí tu utrhl" ušklíbl se. Jen jsem pokrčila rameny a odpověděla mu: ,,Jak si řekl, přece bez tebe nemůžu být ani chvilku." potom jsem se otočila zpátky a šla do svého pokoje.

Tam jsem si lehla do postele a nejspíš musela usnout, protože mě probudilo zaklepání na dveře. Došla jsem tam a uviděla nejspíš nějakou služku. ,,Večeře je na stole." řekla a potom rychle odešla.

,,No jo, ale kde je a večeře?" ptala jsem se sama sebe. ani nevím jak, ale cestu jsem našla. Obřík už tam seděl a nejspíš na mě čekal. Sedla jsem si naproti, popřáli si dobrou chuť a pustili se do jídla.

Po večeři jsme každý bez jakéhokoli slova odešli do svého pokoje. Tam jsem se umyla a zalezla do postele, kde jsem se propadla do říše snů.