Forbidden love

-23-

Dny od doby co jsem na Asgardu ubíhaly. Do Lokiho jsem byla čím dál víc zamilovaná. Byl to už asi měsíc od doby co mě unesl. Obřík se ke mně choval jako ke královně a já si nemohla na nic stěžovat.

Procházela jsem se palácem, jelikož Obřík měl dnes nějaké povinnosti, tak se mi nemohl věnovat. Najednou jsem uslyšela hlasy. Ten jeden jsem poznala velice jasně. Byl to Obříkův hlas, ale ten druhý byl naprosto cizí. 

O něčem si povídali, ale nevěděla jsem o čem, protože jsem byla moc daleko abych slova rozeznala. Přiblížila jsem se blíž a teď je slyšela velmi zřetelně.

,,Co ta holka?" zeptal se neznámý. ,,Co s ní?" zeptal se Obřík.

,,Na něčem jsme se snad domluvili ne? Vy unesete tu holku, aby jsme se zbavili Avengerů, poblázníte jí hlavu, abychom jí tu udrželi co nejdéle, zatímco my spustíme náš plán na ovládnutí Midgardu."

Jako bych dostala facku. On mě jen využil. Sprostě využil, jen aby se mohl znovu pokusit obsadit Zemi. Svezla jsem se podél zdi k zemi a nechala slzám volný průběh. Ale mé vzlyky byly nejspíš moc hlasité, protože se ten neznámý hlas zeptal: ,,Neslyšíte něco?" 

Rychle jsem se postavila a běžela do své ložnice, kde jsem se svalila do přikrývek a znovu se dala do breku. Když jsem se konečně uklidnila, otřela jsem si oči od slz, začala přecházet po pokoji sem a tam a snažila se vymyslet nějaký plán, jak se odtud co nejrychleji dostat.

Chodila jsem po pokoji několik hodin a jediný čeho jsem docílila bylo to, že mi začaly bolet nohy. Usadila jsem se tedy na postel a snažila se přemýšlet. Vůbec nic mě nenapadalo. Vyplížit se v noci, tak bych se někde ztratila- i když to bych se ztratila i ve dne, takže to vyjde nastejno.

Najednou někdo zaklepal na dveře a ani nečekal na moje svolení a vešel. Byl to Loki. Usmál se na mě, přiblížil se a chtěl mě políbit, ale uhnula jsem. Nechápavě se na mě podíval. ,,Děje se něco?" zeptal se a  já mu vrazila takovou facku, že otočil hlavu na stranu. ,,Jestli se něco děje?! To mi pověz ty! Proč chceš znovu obsadit Midgard?!"

Loki zbledl o několik odstínů. ,,J-jak to ví-" nedopověděl to, protože jsem mu skočila do řeči: ,,Jak to vím?! Něco jsem zaslechla, když jsem se procházela palácem!" začala jsem se k němu přibližovat a při tom jsem ho bouchala do hrudníku. ,,Proč?!" slzy mi tekly proudem a já je nechala. 

Přestala jsem ho mlátit a podívala se na něj. Přes slzy jsem skoro ani neviděla. ,,Já nevím." vydechl po chvíli. ,,Jak to  nemůžeš vědět?! Sakra Loki, já ti věřila, dokonce jsem se do tebe i zamilovala!" klesla jsem na kolena a na nic se už nezmohla, jen brečet jsem dokázala.

Pohled Lokiho 

Nic jsem nedokázal říct. Ona mě miluje. Nebo spíš milovala. Po tomhle už asi ne. Chvíli jsem koukal jak tam jenom tak klečí a brečí. Potom jsem to už nevydržel a musel odejít.  Šel jsem do své ložnice, kde jsem si sedl na postel a přemýšlel, co se právě teď stalo.

Ona mi věřila, dokonce milovala a já jí zklamal.Najednou jsem ucítil, jak mi něco stéká po tváři. Setřel jsem to. Byla to slza. Začali mi stékat po tváři. Vždycky jsem si myslel, že slzy jsou jenom ukázkou slabosti, ale teď tomu už nevěřím. A zato vděčím jenom Žabce.

 Tohle bych nikdy dřív nepřiznal, ale teď ano. Já tu holku miluju. A nesnesu pomyšlení na to, že jsem ji takhle zklamal. Musím ji vrátit domů. Ona sem nepatří, jak jsem si to mohl jen myslet.  Dnes v noci ji odnesu zpět na Midgard. 

Počkal jsem až usne. Vplížil jsem se do její ložnice, vzal jí do náruče a přemístil se s ní k Bifrostu. Odtud nás Heimdall přenesl na Midgard. Přesněji řečeno před Stark tower. Došel jsem s ní do jejího pokoje, kde jsem ji položil na postel a  přikryl jí peřinou.

Chvíli jsem se díval jak poklidně spí, ale nakonec jsem jí naposledy políbil a odešel.