Probudily mě sluneční paprsky, které prosvítaly skrz závěsy. Vstala jsem, udělala si ranní hygienu a šla si vybrat šaty. Opět jsem si nemohla vybrat, tak jsem udělala to, že jsem zavřela oči a poslepu si nějaké vybrala. Byly to zelené šaty s ramínky
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Oblékla jsem si je a ve stejný moment zaklepala na dveře služka, aby mi oznámila, že je snídaně. Došla jsem tam a trochu mě udivilo, že tu ještě není Obřík. Sedla jsem si tedy na místo, kde jsem včera seděla a rozhodla se na něj počkat.
Když dlouho nepřicházel, rozhodla jsem se, že se najím, jelikož jsem umírala hlady a potom se za ním půjdu podívat. Dojedla jsem, vstala s vydala se najít Obříka. Nejprve jsem se šla podívat do jeho pokoje. Zaklepala jsem na dveře a když se dlouho nic neozvalo, vstoupila jsem.
V pokoji bylo šero, jelikož ti byly zataženy závěsy. Najednou jsem uslyšela otevírání dveří, otočila jsem se a uviděla Lokiho jenom v osušce kolem pasu. Strnula jsem. ,,Hledáš něco?" řekl a já se probrala z transu. ,,J-já.....ehm....ne....jenom...jsi nebyl na snídani......tak jsem se šla podívat jestli se ti něco.....nestalo." trochu jsem koktala, ale taj kdo by ne, když se vám tady zjeví někdo jen tak v osušce.
Z vlasů mu ještě odkapávala voda a jeho tělo, MŮJ BOŽE, to tělo měl jak vytesaný z kamene. Vyjeveně jsem se na něj koukala. Těkala jsem pohledem mezi jeho hrudí, obličejem a místností.
Nasadil ten svůj egoistickej úšklebek a řekl: ,,Ty ses o mě bála?" nevěděla jsem co říct, tak jsem jenom mlčela a on si to vyložil jako souhlas. ,,Ty ses o mě opravdu bála?" začal se ke mně přibližovat a já automaticky couvat. Za chvíli jsem už neměla kam couvat, protože tam byla zeď do které jsem narazila. Opřel si ruce u mé hlavy, sklonil se a zeptal se: ,,Tak ano? Bála?"
Koukala jsem mu do jeho očí a na nic se nezmohla. Na žádné slovo, prostě nic. Srdce mi bušilo jak o závod. Jeho oči. Měla jsem pocit, že mi vidí až do duše. Zatřásla jsem hlavo, abych se probrala. Moc to nepomohlo, ale aspoň jsem byla schopná promluvit. ,,N-neměl by ses oblíknout? Víš co, aby ti nebyla....zima." nad mou větou se zasmál.
,,Žabko, mě rozhodně zima nebude. Ale teď mi odpověz, bála?" pořád mu hrál na tváři úsměv. Polkla jsem a odpověděla: ,,Ne, jen jsem měla starost." krávo blbá, pomyslela jsem si. Po tomto prohlášení jsem ucítila, jak mi do tváří stoupá horkost. Loki se spokojeně usmál.
Z ničeho nic zvedl jednu ruku a pohladil mě po tváři. ,,Ehm.....no....tak....já už půjdu, když vím, že jsi v pořádku." řekla jsem a jelikož se neměl k tomu aby mi uhnul, tak k mé veliké libosti, jsem zvedla ruce, položila je na jeho hruď a teď trochu s nelibostí se ho pokusila odstrčit. Nehlo to sním.
Přestala jsem se pokoušet dostat z jeho blízkosti, ale ruce jsem nechala na jeho hrudi. ,,Pustíš mě?" zeptala jsem se ho. ,,Hm, a co za to?" pozvedla jsem obočí a pokrčila rameny. Začal se ke mně sklánět a když byl skoro u mé tváře sehla jsem se a proklouzla mu pod paží.
Obřík se na mě překvapeně a zároveň trochu pobaveně. ,,Tak se měj Obříku." řekla jsem a zamávala mu. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do svého.
V pokoji jsem si zase sedla ke stolu, vytáhla papír a tužku a začala si malovat. Uběhlo nejspíš pár hodin a najednou ke mně zase vlítl jak velká voda Obřík. ,,Páni, já nevím jak to děláš, že se tu vždycky objevíš, když si maluju." řekla jsem a podívala se na něj. ,,Tak ty zase maluješ jo? A jsem to zase já nebo někdo jiný?" zeptal se s úšklebkem. ,,Tentokrát někdo jiný, mnohem hezčí. Chceš se podívat?" při zmínce hezčí se zamračil.Podala jsem mu papír a on se na něj podíval.
,,Vážně? Kytky?" ,,To nejsou jen tak ledajaké kytky, ale růže." řekla jsem mu a papír si chtěla zase vzít zpátky, ale uhnul s ním. ,,Dej mi to." řekla jsem a vstala. ,,A co za to?" ,,Příště po tobě nebudu házet knížky?" navrhla jsem. ,,To by bylo fajn, ale ne." ,,Tak nevím." řekla jsem. ,,Ale já bych věděl." řekl a rychlým pohybem si mě přitáhl k sobě a políbil mě.
