Forbidden love

-30-

Pohled Lokiho

Ležela na posteli a k ní byly připojené různé přístroje. Byla bílá jako stěna v místnosti. U její postele seděl Stark a držel jí za ruku. Měl jsem sto chutí mu jí vyškubnout a sednout si místo něj, ale držel jsem se.  V místnosti byli i ostatní Avengers. 

Takhle to bylo skoro týden, co jsme jí odvezli do nemocnice. Stark a ostatní se mě mezitím, co Isa byla tady, pokusili dát zpátky do cely, ale Thor s Romanovovou si prosadili svou a tak tam nejsem. 

Sestra v nemocnici nám byla oznámit, že končí návštěvní doba. Všichni jsme se tedy odebrali k odchodu. Momentálně já a Thor přebýváme u Romanovový doma. 

Ulehli jsme do postele. Nemohl jsem usnout, musel jsem pořád myslet na Isu, jak přede mě skočila, aby mě nezastřelili. Ach jo, všechno je to má vina. Nakonec jsem nějakým zázrakem usnul. 

Pohled Isy

Probudila jsem se. Byla jsem v nějaké místnosti, ale vůbec jsem jí nepoznávala. Rozhlédla jsem se a zjistila, že jsem napojená k nějakým přístrojům. Najednou se otevřely dveře a v nich se objevila nějaká paní. ,,Ach. Dobrý den, jak se cítíte?" usmála se na mě. ,,Dobře. Kde to jsem?" zeptala jsem se. ,,V nemocnici, slečno." odpověděla mi. ,,A kdy se můžu vrátit domů?" zeptala jsem se jí. 

Něco zkontrolovala na přístrojích a odpověděla: ,,No když to bude bez problémů, tak zítra dopoledne." usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila. ,,Vzbudila jste se hned po tom, co od vás odešli Avengers a váš přítel." řekla mi. ,,Přítel?" divila jsem se. 

,,No ano. Ten vysoký s černými vlasy a modrýma očima. Myslím, že to je ten co jednou napadl New York." vysvětlila mi. Usmála jsem se. ,,Aha a kdo vám řekl, že to je můj přítel?" toto jsem musela vědět. ,,Nikdo. Toto jsem si domyslela, protože se na vás tak hezky a starostlivě díval. A dokonce jsem ho tu někdy přistihla, jak sedí u vaší postele uprostřed noci, kdy nejsou dovoleny návštěvy." vysvětlila mi. 

Pokývala jsem hlavou. ,,Kdybyste něco potřebovala, zmáčkněte na toto tlačítko a někdo k vám okamžitě přijde. A zkuste se prospat ještě." usmála se a odešla.  Koukla jsem se na noční stolek a uviděla mobil. Vzala ho a vytočila Natashino číslo. 

S Natashou jsem se domluvila, že pro mě zítra přijede a ještě jsem jí poprosila, aby nikomu neříkala, že jsem vzhůru. Se vším souhlasila. Potom jsme rozhovor ukončili a já šla spát. 

Probudila jsem se a hned na to ke mně přišli doktoři, kteří mě jenom zkontrolovali, odpojili mě od přístrojů a odešli. Někdo mi zaklepal na dveře a vstoupil. Byla to Natasha. ,,Ahoj." řekla a objala mě. Objala jsem jí nazpátek. ,,Tady jsem ti přivezla nějaké věci." podala mi tašku a já se hned převlékla. 

Opustili jsme nemocnici a nasedli do auta, kterým Natasha přijela. ,,Tak teď jedeme na základnu." řekla a rozjela se. ,,Tony byl z toho celý na nervy." řekla Natasha a zasmála se a já přikývla. ,,Jo a Loki je v pořádku. Tony ho chtěl dát zavřít, ale nakonec jsme ho s Thorem přemluvili." usmála jsem se. 

Přijeli jsme před základnu a vystoupili z auta. Vešli jsme dovnitř a šli rovnou do hlavní místnosti.  Natasha otevřela dveře a všechny pohledy se upřely na nás. ,,Ahoj." přejela jsem všechny pohledem.  Hledala jsem Obříka. Stál v rohu místnosti a koukal na mě jako na zjevení- i když to ostatně všichni.

Jako první se vzpamatoval Thor, který ke mně přišel a objal. Takhle jsem se pomalu přivítala se všemi, kromě Obříka. ,,Iso, tak tohle už nikdy nedělej. Je ti to jasný?" řekl taťka a já přikývla. Potom jsme si začali všichni povídat, tedy kromě Obříka, ten stál pořád v rohu místnosti.

Po chvíli jsem se omluvila a řekla, že se půjdu projít. Procházela jsem se základnou, když v tom mě někdo popadl a vtáhl do vedlejší místnosti. Podívala jsem se po svém únosci a zjistila, že je to Obřík. ,,Ahoj." řekla jsem a usmála se. ,,Ahoj. Proč si mě sakra zachraňovala, vždyť si mohla umřít."  chtěl vědět. ,,To tys mohl taky." odsekla jsem mu. Zamračil se. 

,,Proč si mě zachraňovala?" dožadoval se.

,,Protože tě miluju." řekla jsem. Chvíli na mě koukal, a pak se sklonil a políbil mě.

,,No to si děláte srandu." ozval se někdo. Odtrhli jsme se od sebe a podívali se kdo nás vyrušil. Taťka a hned za ním stáli Avengers. Natasha s Thorem se usmívali a ostatní jen valili oči. ,,Ale- ale jak?" taťka koukal z jednoho na druhého. Pokrčila jsem rameny. 

,,S tím asi nic neudělám co?" zeptal se taťka. ,,Ne." odpověděla jsem.  Taťka pokýval hlavou a odešel. Ještě jsem zaslechla jak říkal: ,,No takt to je skvělý. Jestli se vezmou budu mít zetě o několik tísíc let staršího. To jsem to dopracoval." 

Podívala jsem se na Obříka  a usmála se na něj. On se sklonil a znovu mě políbil. 

Konec    

Děkuji všem, kteří vydrželi až do konce a doufám, že se vám kniha aspoň trochu líbila.