Forbidden love

-29-

Od toho dne, co jsme byli u jezírka, jsem se Lokimu vyhýbala. Nechtěla jsem s ním mluvit ani ho vidět dokud se z toho pořádně nedostanu, a ne vždycky když ho uvidím a on mi řekne něco podobného, tak se sesypu.

Mezitím jsme se s Thorem domluvili, že dneska se vrátíme na Zemi a pokusíme se to vše vysvětlit.

Pohled Lokiho

Vyhýbala se mi a já s tím namohl nic dělat. Snažil jsem se jí to nějak vysvětlit, ale nějak mi to nešlo. Dokonce mi už ani neříkala Obříku. Tu přezdívku jsem si docela oblíbil. Dokonce jsem jí to napsal i v tom dopise, ale netušil jsem, jestli si ho přečetla.

Musím jí to nějak vysvětlit, ale jak, když se mi pořád vyhýbá. Ach jo. Dobře mi tak. Co se to se mnou stalo? Vždycky jsem si myslel, že se nikdy do žádné ženy nezamiluji.  Haha vtipný. Jsem v tom až po uši a nevím co s tím. 

Šel jsem chodbou. Najednou jsem si uvědomil, že jsem hned před dveřmi, které vedou do její ložnice. 

Pohled Isy

Ležela jsem v posteli a kreslila si. V tom mi do ložnice jako velká voda vletí Loki. ,, Páni. Koukám, že pořád neklepáš. Co kdybych tu byla třeba nahá a ty mi sem vlítneš?" zeptala jsem se. ,,No, tak asi budu mít druhé narozeniny." na to jsem mu nic neřekla, jenom na něj civěla jako na cvoka. 

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se ho. 

,,Proč se mi vyhýbáš?" zpříma se mi zahleděl do očí.

,,Já se ptala první." namítla jsem a zvedla se z postele. 

,,Fajn. Přišel jsem za tebou. Tak a teď ty." 

,,Já se ti nevyhýbám." řekla jsem a koukla se mu do očí.

,,Jo, tak to vyprávěj někomu jinému a ne bohu lží." vítězoslavně se na mě usmál.

,,A co když ti to neřeknu?" provokovala jsem.

Rychlým pohybem, který jsem skoro ani nepostřehla, byl u mě, svalil mě na postel a lehl si na mě. Celou vahou. ,,Sakra, ty jsi těžkej." jenom se zamračil a mou poznámku přešel.

,,Jestli mi neodpovíš, tak tě nepustím." 

,,Okamžitě mě pust nebo začnu křičet." řekla jsem mu a on se jenom pobaveně usmál.

,,Zlato, to už tady bylo a vzpomeň si, jak to dopadlo."  zlato?! Dělá si ze mě legraci?

,,A ty brouku, si vzpomeň, jak si potom skončil ty?" škodolibě jsem se na něj usmála. Trchu se ošil, ale jinak to s ním ani nehlo. Najednou se na mě usmál. ,,Už nejsem Obřík, ale brouk?"  zamračila jsem se. 

,,Na to bych se mohla ptát i já tebe." 

,,Já se ptal první." škodolibě se usmíval. 

,,Sakra, proč si přišel. Určitě to nebylo proto, aby ses dozvěděl, jestli si Obřík nebo brouk." 

,,Pravda. Stejně mám radši Obříka." Byl opravdu hodně těžký. Začala jsem se pod ním vrtět.

,,Být tebou tak přestanu." zašeptal mi blízko ucha

,,Proč?" a najednou mi to došlo. Sebevědomě jsem se na něj usmála a začala se ještě víc vrtět.

,,Ty jsi taková potvora." jenom jsem se nad jeho poznámkou usmála a nepřestávala se vrtět.

,,Přestaň." řekl. Vyprostil jsem z jeho sevření ruce a dala mu je za krk. ,,Copak, tobě se to nelíbí?" provokovala jsem ho.

,,Ne." odsekl

,,Víš kdybys ze mě vstal, tak bych přestala." podívala jsem se mu do očí.

,,Já vím o co se snažíš, ale nevyjde ti to." jenom jsem zavrčela a on se usmál.

,,Pustím tě, až si vyslechneš, co ti chci říct." řekl

,,Víš, když tak přemýšlím, tak se mi to takhle začíná docela líbit." řekla jsem a tím ho vyvedla z míry. Rychle jsem tedy změnila polohu, takže teď na něm ležela já.

,,Copak Obříku, tys to nečekal?" zeptala jsem se ho.

,,Tys mi řekla Obříku." žasl. Tak tohle jsem nečekala. Využil situace a zase mě přetočil pod sebe.

,,Copak, tys to nečekala?" jenom jsem na něj zavrčela.

,,Iso, nech mi to vysvětlit."

,,Ale já nechci." podívala jsem se mu do očí. 

,,Tak dobře, ale řekni mi aspoň jedno. Pořád mě miluješ?" nedokázala jsem se mu podívat do očí.

Najednou někdo otevřel dveře. ,,Iso jen jsem-" podle hlasu jsem poznala, že je to Natasha. ,,Pardon. nechtěla jsem rušit." rychle jsem Lokiho odstrčila a vydala se za Natashou. ,,Ale tys nerušila." řekla jsem a usmála se na ní. 

,,No....dobře. Jeno jsem ti chtěla říct, že za chvíli vyrážíme." Natasha se koukla na Lokiho, který pořád seděl na posteli. ,,No tak já zase půjdu." než jsem ji stihla zarazit, byla pryč. Otočila jsem se v domnění, že je Loki stále na posteli, ale byl hned za mnou a jeho oči mě hypnotizovaly.

,,Tak co." 

,,J-já.....A proč to chceš tak moc vědět?!"zeptala jsem se ho.

,,Protože tu odpověď prostě znát musím. Sakra Iso. Proč si mě teda zachraňovala, když mě nemiluješ!" Loki začal přecházet po místnosti jako nějaké zvíře v kleci.

,,Ale já neřekla, že tě nemiluju." namítla jsem. 

,,Tak co teda!" naléhal. Všimla jsem si, že mu do očí vtryskly slzy.

,,Ty brečíš?" Tak debilní otázka. Začala jsem se k němu přibližovat. 

,,Ne." odsekl. ,,Iso, jen mi řekni tu odpověď, prosím." v jeho očích bylo znát zoufalství.

Natasha vešla do místnosti ,,Iso, měli bychom už jít." řekla. Jenom jsem přikývla. ,,Jdu s vámi." řekl Loki a chtěl jít, ale já mu zatarasila cestu. ,,Ani náhodou. Vždyť tě chtějí zabít!" namítla jsem. Jenom pokrčil rameny a obešel mě. 

Když jsme byli všichni připraveni u Bifrostu, Thor kývl na Heimdalla a ten nás přemístil. Ocitli jsme se před základnou Avengers a shodou okolností, i  před týmem Avengers. 

Koukli se na nás a když taťka uviděl Lokiho odněkud vytáhl pistoli a vystřelil, ale ještě než Lokiho stihl střelit, stoupla jsem si před něj a zabránila střele, aby zabila Obříka.