Forbidden love

-20-

Proč to sakra dělá? Ach jo, kdyby tu tak byla Natasha nebo Talia, abych jim to mohla všechno říct. Jenže jsem je tu neměla. 

Rozhodla jsem se, že se půjdu projít. Vyšla jsem z pokoje a rozešla se směr východ. Vyšla jsem ze zámku a hned mě ovanul čerstvý vzduch. Rozešla jsem se a vydala se jako vždy do zahrady.

Procházela jsem se částí, kde jsem ještě nebyla a bylo to tu opravdu moc krásné. Najednou jsem uslyšela dusot kopyt. Otočila jsem se a uviděla Lokiho koně, ale bez něj. Hurikán běžel přímo ke mně. Nezpomaloval. Začala jsem panikařit. Najednou mě někdo povalil na zem. Ten dotyčný právě ležel na mně. Měl havraní vlasy po ramena, takže jsem v něm hned poznala Obříka.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě. Jenom jsem přikývla. Vstal a mně taky pomohl se zvednout. Potom došel ke koni a uklidnil ho.  Stála jsem tam a pozorovala ho. Vypadal, tak klidně (samozřejmě myslím Lokiho, ten kůň sice už taky vypadal klidně,ale toho jsem zrovna nepozorovala), když mluvil s tím koněm.

Najednou se odněkud vynořili dva podkoní, které občas vidím z balkonu. ,,Pane jste v pořádku? Chtěli jsme ho vyhřebelcovat, ale utekl nám." Vysvětlil jeden z nich. Obřík si jich nevšímal a obrátil se na mě. ,,Nechceš se projet?" zeptal se mě. ,,Já? Ne díky, neumím jezdit na koni." vysvětlila jsem mu. ,,Tak se to naučíš." řekl a já vykulila oči. 

Obřík nechal Hurikána osedlat. Mezitím jsem se ho snažila různě přemluvit, že není nejlepší nápad, abych se učila s koněm. Pozoroval mě s pobaveným výrazem.

 Podkoní přivedl již osedlaného Hurikána a Obřík si  od něj vzal uzdu. ,,Tak nasedat." řekl a přiblížil se ke mně. ,,Ani náhodou." odporovala jsem a vzdálila se trochu dál. Obřík protočil očima, sedl si do sedla, popojel ke mně a nastavil mi ruku. Podezřívavě jsem se na něj podívala. ,,Neboj nic se ti nestane." řekl. ,,Slibuješ?" ujišťovala jsem se. ,,Jo." usmál se na mě. 

Chytla jsem se ho za ruku a s jeho pomocí se vyhoupla hned za něj. ,,Chyť se mě kolem pasu." hned jsem ho uposlechla. Chytila jsem se ho pevně, protože jsem se bála že spadnu. ,,Ale ne tak pevně." řekl a já trochu ten stisk povolila. 

Obřík  pobídl koně a on se rozjel. Nejprve šel chůzí, ale potom ho Obřík pobídl do cvalu. To jsem stisk zase trochu zesílila. ,,Neboj." uklidňoval mě Obřík. 

Dojeli jsme na krásnou louku, kde se nacházel vodopád s menším jezírkem. Sesedli jsme  z koně, který se hned začal pást a my šli k jezírku. Sedli jsme si na trávu, která byla velmi příjemná.

Takhle jsme tam seděli v tichosti. ,,Je docela horko." řekl najednou Obřík. Vstal a zničeho nic vstal a vzal mě do náruče. Potom udělal něco co  jsem nečekala..........skočil do jezírka. 

Vyjekla jsem. ,,To je studený!" zakřičela jsem na něj a stříkla smějícímu se Lokimu vodu do obličeje.  ,,Náhodou je to příjemný." řekl a zase se zasmál. Začala jsem plavat ke břehu, ale Obříkova ruka na mém kotníku mi v tom zabránila. Přitáhl si mě a řekl: ,,Kampak se chystáš?" ,,Na břeh se jít usušit." odpověděla jsem mu.

,,A co když tě nepustím?" řekl hlubokým hlasem. ,,No tak udělám tohle." jakmile jsem to dořekla, vzala jsem ho za ramena a potopila. Začala jsem se smát a rychle plavat ke břehu, kde jsem se honem rozeběhla, protože se rychle blížil ke mně. 

,,Zastav se ty malá potvoro." zakřičel na mě se smíchem. ,,Ani náhodou. A nejsem malá." odpověděla jsem mu. Z ničeho nic se zjevil přede mnou a já skončila na zemi. On se skláněl hned nade mnou.

,,To není fér. Ty se můžeš na rozdíl ode mě přemisťovat, a mně pak nezbývá nic jiného, než jenom pořád utíkat." stěžovala jsem si.  ,,Ale mně se to náhodou líbí." řekl a zasmál se.

,,Nechceš ze mě slézt? Jsi docela těžkej."  no jo já si pořád musím na něco stěžovat. ,,No dovol, já jsem lehký jak pírko." udělal ublížený pohled a já se rozesmála tomu přirovnání. ,,Jak pírko jo? To teda nevím, ale na rozdíl od tebe, pírko neváží víc jak sedmdesát kilo." řekla jsem. ,, Si děsná puntičkářka." řekl a tentokrát ze mě opravdu slezl a pomohl mi vstát. 

Sedli jsme si zase k jezírku. Byli jsme oba mokří, ale naštěstí svítilo sluníčko, takže za chvíli uschneme. ,,Mám nápad." řekla jsem a on se na mě zvědavě podíval. ,,Každý se bude ptát toho druhého na otázky, které by chtěl vědět. A budeme se střídat." řekla jsem a on po krátkém zaváhání přikývl.

,,Tak jo začínej." pobídla jsem ho. ,,Fajn. Když jsme byli ještě na Midgardu, Thor se tě ptal na to, jestli je idiot, ale tys mu neodpověděla, protože si mě shodila ze židle. A já bych rád věděl jestli ho za něj považuješ?"