Forbidden love

-10-

Dovařila jsem. Podle mě ta svíčková byla opravdu dobrá. Ostatní ještě pořád spali. Rozhodla jsme se, že když už jsem se s tím jídlem tak nadělala, tak je vzbudím ať je jim sebevíc špatně. Nejdřív jsem ale šla k Obříkovi. Zaklepala jsme na dveře od jeho pokoje a vešla. Seděl na posteli a četl nějakou knihu. ,,Jídlo je hotový, tak pojď jíst." řekla jsem hlasem, o kterém jsem si myslela, že bude znít panovačně. Asi jsem myslela špatně, protože mi na to Obřík hned odpověděl: ,,A neotráví mě to?" ,,Nemělo by." odsekla jsem mu. K mému údivu se zvedl a šel ke dveřím. ,,Tak to risknu." provokatér. ,, Jestli budeš pořád takhle provokovat, tak ti to jídlo příště opravdu otrávím. A teď jdi do kuchyně, já jdu ještě  vzbudit ostatní." řekla jsem mu. ,,No tak to budou opravdu moc rádi." provokoval dál. ,,A víš co? Jdi pro Thora. Ať jsi aspoň trochu užitečný." hned mu z toho jeho protistátního obličeje zmizel úsměv. Za to já. Já se teď na něj usmívala jsk sluníčko. Chtěl něco namítnout, ale zatvářila jsem se tak panovačně jak jen jsem uměla a světe div se, ono to zabralo. Takže on šel pro Thora a já pro ostatní. 

    Skoro každý mě vyhnal z pokoje se slovy ,,Ty jedna malá potvoro, okamžitě vypadni nebo zažiješ peklo na zemi." notak dobře. Skoro každý ne. Jen Clint s Brucem a to jenom proto, že nám včera došli pokoje a my je museli strčit k sobě. Tak třeba otec se Stevem na mě každý hodil polštář. Natasha se aspoň přiměla k doplomatičtější odpovědi a řekla: ,,Díky, ale nechci." Takže když jsem dorazila do kuchyně, seděli u stolu jenom Obřík s Thorem. ,,Kde máš ostatní?" zeptal se Obřík a na tváři mu hrál jeho obvyklý pobavený úsměv. ,,Jdi se vycpat." odsekla jsem mu. Nad mou odpovědí se zasmál. 

    Vyndala jsem talíře a příbory pro nás tři a prostřela na stole. Potom jsem vzala hrnec , ve kterém byla svíčková a mísu s knedlíky. Vzala jsem Thorův talíř, nandala mu osm knedlíků a  zalila omáčkou. Potom jsem vzala Obříkův talíř a tomu dala dvanáct knedlíků a zalila omáčkou. Podala jsem mu to a on na talíř vyvalil oči. ,,Ale já tolik nechtěl." řekl a chtěl si několik knedlíků ubrat, ale pleskla jsem ho přes ruku a řekla: ,,Ale chtěl." dál radši nic nenamítal. Nakonec jsem vzala svůj talíř, nandala si pět knedlíků a zalila omáčkou. Sedla jsem si naproti nim. Obřík chtěl něco říct, ale já ho předběhla ,,Dobrou chuť pánové." jenom pokývali hlavami a pustili se do jídla jako já.  ,,Páni Iso, to je dobrý." pochválil mě Thor. ,,Díky." řekla jsem a usmála se na něj. 

    Po jídle jsem sklidila ze stolu a umyla nádobí. Mezitím si Thor s Obříkem povídali. Teda abych to upřesnila povídal Thor, Obřík buď jenom něco zamručel a nebo převrátil očima. Když bylo nádobí domytý, sedla jsem si zpátky na židli, kde jsem seděla při obědě. Najednou se Thorova pozornost obrátila z Obříka na mě. ,,Tak co Iso. Co kluci." jenom jsem si odfrkla a řekla: ,,Idioti." Thor s Obříkem se na sebe podívali. ,,I já?" zeptal se Thor. Podívala jsem se z jednoho na druhého a nevěděla co odpovědět. Jako idiot se choval někdy i on, ale copak jsem mu to mohla říct? No nemohla. Začala jsem nervózně pohupovat nohou, až jsem do něčeho narazila. Byla to nejspíš Obříkova židle. Něco mě napadlo. Zahákla jsem nohu o nohu té židle a trhla směrem k sobě. To zavinilo, že Obřík z té židle spadl. No a hned se pozornost přesměrovala na Obříka. ,,Co tam děláš?" tak takovou otázku vymyslí snad jenom Thor. ,, Nevidíš? Ležim." Obřík se na mě podíval a já se nevinně usmála.