Probudila jsem se, ale úplně v jiném pokoji než jsem usínala. Na tenhle jsem dočista zapomněla, byl to můj pokoj na Zemi. Koukla jsem se na hodiny a uviděla jedenáct hodin dopoledne. Zvedla jsem se a vyšla z pokoje.
Z kuchyně se ozývaly zvuky, tak jsem šla za nimi a uviděla Avengers, jak se nad něčím sklání. Najednou otec zvedl hlavu a podíval se na mě. ,,Iso." řekl a rozeběhl se ke mně. Pevně mě obejmul a já mu objetí opětovala.
Ani jsem netušila, jak mi taťka chyběl. Oba jsme brečeli. Všimla jsem si, že Avengers jsou rozestoupený kolem nás a šťastně se na nás usmívají.
Když jsme se oba uklidnili, pustili jsme se a já se přivítala i s ostatními Avengery. ,,Ahoj." řekla jsem. ,,Holka tys nám dala." řekl Steve a obejmul mě. ,,Kam tě Loki unesl." zeptala se Natasha. Loki. Měla jsem co dělat abych se znovu nerozbrečela, ale tentokrát při vzpomínce na něj. ,,Na Asgard." odpověděla jsem a podívala se na otce.
,,A neublížil ti? Jsi celá?" ptal se taťka. ,,Neboj jsem v pořádku." usmála jsem se a po chvíli dodala: ,,Teď se, ale půjdu převlíknout." šla jsem zpátky do svého pokoje, kde jsem si vlezla do sprchy a omyla se.
Potom jsem si vzala na sebe kalhoty, černé tričko a tenisky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jakmile jsem byla oblečená, chtěla jsem jít zpátky do kuchyně, ale něco upoutalo moji pozornost na nočním stolku. Byl to dopis. Od Lokiho. Otevřela jsem ho a začala číst
Žabko ,
vím, že jsi na mě naštvaná, ale chci ti říct, že jsem nechtěl znovu obsadit Midgard- tedy zpočátku ano, ale potom už ne. Chceš vědět proč? Protože jsem se zamiloval do jedné úžasné ženy, která se mi dokázala vždy postavit a nebála se projevit svůj názor, i když se mi občas nelíbil. Taky si vzpomínám, když mi jako malá dala děsnou přezdívku, kterou jsem tolik nesnášel. Ale postupem času, jsem si začal zvykat, až se mi začala docela líbit. Moc se ti omlouvám za všechno co jsem ti udělal. Jen chci, abys věděla, že tě miluju a nikdy bych neudělal nic co by ti mělo ubližit. Dokonce bych si odpustil i to, kdybych měl zabít tvého otce, neudělal bych to, protože vím, že by ti to zlomilo srdce a to bych nesnesl.
S láskou Tvůj Obřík.
Dočetla jsem a slzy mi zase tekly proudem. On mě miluje? Ale můžu tomu skutečně věřit? Hlavou mi vířily různé otázky ohledně Lokiho.
Dopis jsem si dala do knihovny mezi knihy a vydala se do kuchyně. V kuchyni jsem si sedla ke stolu. ,,Nemáš hlad?" zeptal se starostlivě otec. ,,Trochu jo." odpověděla jsem. ,,Tak já objednám. Pizzu?" Přikývla jsem. ,,Dáte si taky?" zeptal se ostatních a ti taky přikývli.
Otec odešel a na mě se upřely všechny pohledy. ,,Opravdu ti nic není?" zeptal se mě Clint. ,,Ne vše je v naprostém pořádku." řekla jsem a usmála se na něj. Potom jsme si ještě povídali. Vykládali mi, jak taťka bláznil, když se dozvěděl, že mě Loki unesl.
Otec se po chvíli vrátil. ,,Iso? Jak si se vůbec dostala zpátky?" zeptal se taťka. ,,Já nevím. Vím jen to, že jsem usnula, a pak se probudila a byla u sebe v pokoji." řekla jsem. ,,Aha. To je zvláštní. Jak by si se ale sama dostala zpátky?" zajímalo taťku. Rozhodla jsem se, že mu radši neřeknu nic co by souviselo s Lokim. Sice jsem na něj pořád naštvaná, ale pořád ho mám ráda.
,,Já opravdu nic nevím." řekla jsem na dvou obhajobu. ,,To je v pořádku." usmál se na mě Bruce a já mu úsměv opětovala.
