Ráno jsem vstala a celá rozespalá se šla podívat k sobě do šatníku. Vytáhla jsem si modré šaty
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A stříbrné lodičky
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy jsem si stáhla jen tak do culíku. Když jsme se zkulturnila vyšla jsem z pokoje a zamířila do kuchyně, abych si dala něco ke snídani. Došla jsem do kuchyně a zarazila se, jelikož tam byl Obřík. Chvíli jsem uvažovala, jestli se nemám vrátit zpět do mého pokoje. Tu myšlenku jsem hned zavrhla. Přece se ho nebudu bát. Nebála jsem se ho tenkrát a nebojím se ho ani teď.
Znovu jsem se rozešla, tentokrát k ledničce. ,,Dobré ráno Obříku." prostě jsem ho musela provokovat. Mě to tak hrozně bavilo. No jo no povahu mám prostě po otci. Došla jsem k lednici a vyndala z ní mléko. Potom jsem vytáhla ze skříňky čokoládové lupínky. Lupínky jsem nasypala do misky a zalila mlékem. Sedla jsem si naproti Obříkovi a začala jíst.
Zanedlouho přišel do kuchyně taťka. ,,Tak co Muflone, jak se ti spalo?" zeptal se ho. Koukla jsem se na Obříka. Ten vypadal, že za chvíli vybuchne. Nekecám. Byl v obličeji celý rudý. Tak mě tak napadlo, neměl by být spíše modrý, když už je ten mrazivý obr. No ale vážně, hm, tak asi možná ne, ale je to divné.
Dojedla jsem si své lupínky a obrátila se na taťku ,,Hele, dneska u nás přespí Talia." oznámila jsem mu. Pokýval hlavou jako že rozumí a dál hledal něco v ledničce. Došla jsem si do pokoje pro kabelku a vyrazila ven.
Dole na mě již čekalo auto, které mě každý den vozí do školy a zase domů. Nastoupila jsem a auto se rozjelo směr škola. Škola není moc daleko, ale taťka nechtěl abych chodila pěšky, takže mi pořídil auto i s řidičem. No rozhodně si nestěžuji. Kdo by taky jo, když může prostě jenom nasednout do auta a jet kam se nu zlíbí.
Asi tak za čtvrt hodiny auto zastavilo před školou. Vystoupila jsem a zahlédla moji nejlepší kamarádku Taliu Delroyovou. ,,Ahoj Iso, platí ten dnešek?" zeptala se mě. ,,Ahoj, jo platí." potvrdila jsem jí a hned na to jsme vešli do budovy škoky.
Hned po škole si pro nás přijelo auto, které nás odvezlo ke mně domů. Vešli jsme dovnitř a hned co upoutalo moji pozornost byl Loki, který seděl na pohovce a četl si knihu. Naštěstí k nám seděl zády takže nás nemohl vidět. K mému obrovskému štěstí si ho Talia nevšimla a psala mamce, že u nás přespí. Rychle jsem vzala Taliu za ramena a šla s ní do mého pokoje. Vůbec netuším, co by se stalo kdyby ho tu potkala. Nejspíš by omdlela hrůzou. No myslet na to nebudu, protože se to nikdy nestane.
Byly jsme u mě v pokoji, když se Talia zvedla a řekla:,,Hele já si půjdu udělat něco k pití." jenom jsem přikývla a dál se věnovala lakování svých nehtů. Talia odešla. Naiednou se ozval výkřik. Teprve teď mi to došlo. Vždyť je tam Loki. Rychle jsem vstala a běžela za Taliou. Doběhla jsem tam za ní a naskytl se mi pohled na strnulou a úplně bledou Taliu a na usmívajícího se Obříka. Rychle jsem mezi ně vtrhla. ,,Ahoj Obříku, potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho. ,,Já? Ale vůbec nic. Jenom jsem se chtěl seznámit tady s tvou kamarádkou." řekl mi nevinně. ,,Notak tohle je Talia, Talio tohle je Loki, ale to jistě víš. A teď, když nás omluvíš Obříku, raději půjdeme ke mně do pokoje." rychle jsem popadla Taliu a šla do pokoje.
Jakmile jsme byli u mě Talia se trochu vzpamatovala. ,,T-to byl Loki?! A tys mu říkala Obříku?!" trochu vyšilovala, ale to bych asi na jejím místě dělala taky. ,,No jo no, já za to nemůžu. Všichni Avengers se shodli, že bude nejlepší, když bude u nás. Jo a k tomu Obříkovi, tak takhle jsem mu už říkala když mi bylo jedenáct." vysvětlila jsem jí. ,Dobře, ale je v pohodě, že jo?" zeptala se mě. ,,Jo neboj, je klidnej jak beránek." zasmála jsem se. ,,Hele Iso, víš já jsem si nestihla udělat to pití, nemohla bys mi pro něj dojít prosím?" zeptala se mě. Jenom jsem se na ni usmála a přikývla.
Došla jsem do kuchyně, otevřela ledničku a vyndala z ní coca-colu. Otočila jsem se a narazila do něčí hrudi. Ta hruď byla Obříkova. ,,Čauky Obříku, jak ses dneska měl? Pustíš mě? Ráda bych prošla." sladce jsem se na něj usmála. ,,Hm, měl jsem se docela dobře. Zrovna se mi nechce uhnout, takže máš smůlu Žabko." škodolibě se usmál. ,,Ale notak, pusť mě." našpulila jsem rty a snažila se kolem něj projít, ale nešlo to. Zkoušela jsem ho odstrčit, ale stejně to nemělo cenu, protože to s nim ani nehlo. ,,Jestli mě okamžitě nepustíš, tak-" ,,Tak co? Začneš křičet?" zeptal se provokativně. ,,Jo." řekla jsem rozhodně a zadívala se mu do očí. Ty oči. Měl je tak krásné. Měla jsem pocit jakoby mi viděl až do duše. Najednou se sklonil k mému uchu a zašeptal:,,Jen do toho." Fajn. Chce abych křičela. Má to mít. Nadechla jsem se a to bylo poslední co jsem mohla asi tak udělat, protože se ke mně sklonil a přitiskl své rty na mé.
