Královská povinnost

Vysvětlení

Christian si sedl na postel vedle mě a povzdechl si.
„Před lety jsem..." začal a hned se zarazil hledíc do země.
Podívala jsem se ke dveřím. Čekala jsem, že nás opět někdo přeruší.
Nic takového se však nestalo.
„Před lety se stala jedna věc," začal znovu a já si jej zkoumavě prohlédla.
Bylo na něm vidět, jak moc se mu o tom nechce mluvit.
„Christiane," oslovila jsem ho tiše.
„Vidím, že se ti o tom nechce mluvit. Nemusíš mi to tedy říkat," dodala jsem a on s povzdechnutím zakroutil hlavou.
„To, co ti tehdy Sebastian na té narozeninové oslavě říkal, je pravda. Mně samotnému je z toho zle, že jsem vlastně stejný jako on," pověděl a já se na něj opravdu nechápavě podívala.
On se však díval spíše do země jakoby se bál na mě jen pohlédnout.
O čem to ale mluví?
Snažila jsem si ten den vybavit. Na všechna Sebastianova slova jsem si ale nemohla vzpomenout.
„I já jsem vrah, tak jako on," dodal a mně se v hlavě přehrála jedna vzpomínka.
Ten den jsem sama Christiana slyšela, jak o sobě říká, že je z toho všeho unavený. Jeho bratr je vrah, matka je vrah a on též. Takže to je skutečně pravda?
Přeci jenom jsem to tenkrát slyšela správně. Stejně tomu opravdu nevěřím.
„Sebastian se zamiloval do jedné dívky. Úplně ho poblouznila. Melanie ho však měla jenom zabavit na tolik, aby ho pak dokázala zabít.
Když se o to v zahradách pokusila, zřejmě už z netrpělivosti, byl jsem u toho," řekl a já začala tušit, kam jeho slova vedou.
Jak jen mohl zabít bratrovu lásku?
Nechci říci, že k tomu musel mít opravdový důvod, ale proč se to stalo?
„Já ji však od něj odstrčil tak prudce, že upadla hlavou na kámen. A pak se už nepohnula. Trochu krve jí teklo, ale pravděpodobně si tím pádem zlomila vaz," pokračoval a já ztěžka polkla, když jsem si to nechtíc představila.
„Už jsem ti to chtěl říct, ale pak jsem si říkal, že bude lepší, když to nebudeš vědět. Ne proto, že bych se bál o to, co si o mě budeš myslet. Samozřejmě mi není jedno, že se na mě teď budeš dívat jinak.
Chtěl jsem tě toho zkrátka jen ušetřit. A proč jsem udělal, co jsem udělal? Snažil jsem se tě, byť už pozdě, držet od těla, co nejdál. Ty šaty, to byl vzkaz od Sebastiana, že on nezapomněl, co se stalo a hodlá mi to vrátit."
Začala jsem to všechno chápat. Ranilo mě, co udělal, ale teď vím proč.
„Než jsem ho z té oslavy vyhodil, tak mi řekl, že si tě mám hlídat, protože by se ti něco mohlo stát. To mi koneckonců připomněl ve vzkazu, který byl u těch šatů.
A já v tu chvíli nevěděl, co s tím. Bál jsem se a stále se bojím, že ti ublíží, a tak jsem se tě snažil odehnat," dopověděl a zvedl zrak od podlahy.
Pohlédl mi do očí.
Já se na něj podívala poněkud lítostivě. Tímhle se celou dobu uvnitř trápí a přitom to byla nehoda.
Jak tedy může tvrdit, že je vrah?
„Christiane," pověděla jsem a objala ho, než stihl cokoliv udělat.
On mi však objetí neopětoval, což mě trochu zarazilo. Poněkud překvapeně jsem se od něj hned zase odtáhla a prohlédla si jeho tvář.
„Katherine," oslovil mě a podíval se mi do očí.
„Asi si to nepochopila. Já s tebou prostě nemůžu být," pravil a ač se sebevíc snažil přidat na tom odtažitém tónu hlasu, bylo poznat, jak moc ho to zraňuje.
„Proč bys nemohl? Spolu to všechno zvládneme," pověděla jsem a pousmála se.
„Já jsem se do tebe zamiloval, Katherine. A to šíleně. A jestli se to dozví Sebastian? Bude tě chtít zabít, a to já nikdy nedovolím, takže se ke mně prosím nepřibližuj," řekl a já viděla všechen ten strach a bolest v jeho očích.
Zároveň ale i tu velikou lásku ke mně. Je ochotný obětovat svoje štěstí se mnou pro to, aby mě ochránil.
Jak bych se na něj tak mohla jenom zlobit? Samozřejmě. To, co udělal, udělal dosti nevybíravým způsobem. To nijak nepopírám. Také mě to opravdu mrzelo.
Nicméně, nemůžu mu to vyčítat. Sama bych snad nakonec udělala to samé, kdybych byla v jeho kůži.
Srdce mi ale zaplesalo, když řekl, že se do mě zamiloval. Já na tom nebyla jinak.
„Řekl jsem ti to jenom proto, abys na sebe dávala větší pozor," dodal vzápětí a vstal.
Sepl si ruce za zády a otočil se k odchodu.
Vyskočila jsem z postele, přičemž se mi zamotala hlava. Nic tak hrozného to však nebylo. Rozhodně to nebylo něco, co by mě mohlo zastavit v tom, abych zamezila Christianovi v odchodu.
Postavila jsem se mu rychle do cesty.
„Lehni si. Musíš odpočívat," pověděl a ve tváři se mu objevil starostlivý výraz.
„Myslíš si, že budeš mluvit jen ty? Že já ti nemám, co říct?" zeptala jsem se a zamračila se.
„Máš veliký problém, Christiane, protože i já se do tebe zamilovala," začala jsem a jemu zajiskřilo v očích.
„A rozhodně se tě nehodlám jen tak vzdát a už vůbec ne kvůli někomu jako je on," dodala jsem rozhodně.
„Nepokračuj už, prosím," pověděl zoufale.
„Když jsem tě poprvé uviděl, zalíbila ses mi. Jakmile jsem pak viděl, že budeš má žena, bylo mi jasné, že to nebudu mít lehké.
V tom smyslu, abych se do tebe nezamiloval a odolal ti. Snažil jsem se si to nepřipustit. I tobě jsem tvrdil, že se to nestane.
Možná by někdo mohl říct, že jsem prohrál, ale ne. Neprohrál jsem, ba naopak.
Ale i tak to nejde. Já na malý okamžik zapomněl na Sebastiana. Nechal jsem se unést tím, co k tobě cítím, a tím jsem ti doslova sám podepsal ortel.
Snažím se to celé napravit, ale ty mi to takhle děláš akorát těžší," pravil a povzdechl si.
„Christiane, když budeme držet spolu, tak se nám nic nestane," pověděla jsem a on nepatrně zakroutil hlavou.
„Prosím, Katherine, už dost," zaprosil.
„Jak se k tobě mám tedy chovat? Nebudeme se vídat, když už ano, tak minimálně. Nebudeme spolu mluvit, zkrátka nic? To chceš?"
„Já bych tě ze všeho nejradši objal a už nikdy nepustil, ale tak bych o tebe přišel úplně, a to nechci. Ať tě tedy klidně vídám jen z dálky, ale hlavně, že budeš v pořádku."
„Nemůžeš vědět, co se stane, Christiane. I když se od tebe budu držet co nejdál, stejně se mi může něco stát, stejně tak i tobě. Ať se stane, co se má stát.
A ať už se stane cokoliv, pro lásku k tobě bych šla třeba až do horoucích pekel."
Christian vypadal tak neskutečně zlomeně. V tu chvíli však zničil tu mezeru mezi námi a vtáhl mě do objetí. Do pěkně pevného objetí.
„A už mě nepouštěj," řekla jsem a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce.
„Nevím, co mám dělat," hlesl nepouštějíc mě z objetí.
„Vím jen, že chci, abys byla v pořádku," zašeptal vzápětí.
„Vždyť jsem. Ale jednoho dne už tu jeden z nás nebude. Do té doby bychom si měli užívat, že můžeme být spolu. Ne se tak rychle vzdávat," pověděla jsem, když mě pustil.
„Katie, tohle neříkej," odvětil a povzdechl si.
„Je to ale tak, Christiane. Taková je pravda, byť bude příčinou Sebastian nebo cokoliv jiného.”
„Pojď si už lehnout. Měla bys odpočívat," vybídl mě vzápětí, aby ignoroval mou větu a za ruku mě vedl k posteli.
Posadila jsem se na ni a s povzdechnutím si zalezla nohama pod přikrývku.
Christian si přisedl vedle mě a ruku mi položil na čelo. Hned potom i na tváře.
Očividně zkoumal mou teplotu.
Bylo mi horko, to přiznávám. Z poloviny byl on příčinou tohoto mého stavu.
A když jsem viděla, jak se na mě Christian s takovou láskou díval, nemohla jsem si pomoct o to víc.
Navíc měl ke hrudi stále přilnutou tu mokrou košili, protože si ji ještě nepřevlékl.
Ach bože, na co to teď myslím?
Jakmile jsem se myšlenkami vrátila opět k naší situaci, nebylo mi stále jasné několik věcí.
Proč Christiana jeho matka nemá ráda? A Sebastiana naopak tolik obhajuje? Copak je úplně slepá?
„Co pro ti tobě má ale tvá matka? Chová se jako kdyby tě nenáviděla stejně jako Sebastian," pověděla jsem a prohlédla si jeho ustaranou tvář.
„Matka myslím... Vlastně myslím, že ani nic konkrétního. Bohatě stačí, že jsem se narodil.
Od malička měla ráda jen Sebastiana. A co já na to? Nijak mi to nevadilo. Já měl stejně radši otce,” pravil a zachmuřeně hleděl z okna.
„Jakmile bylo matce jasné, že po otcově smrti nenechám Sebastiana vládnout, myslela si, že bude nenápadně ovládat alespoň mou ženu, když to nedokáže se mnou. Proto i ta nenávist vůči tobě.
Nedokáže to totiž ani u tebe. Nevím, jaká je tvá sestra, zdali by se matkou nechala manipulovat, ale myslím, že matka v něco takového doufala,” dodal a já se zamyslela.
„A o jaké dohodě to mluvila?” zeptala jsem se a on odvrátil zrak od okna.
„Už jako malým dětem nám budoucnost určili jiní, ať už tobě, mně, Eleanor a nebo dokonce i Sebastianovi.
V původní dohodě znělo, že si Sebastian má vzít Eleanor a já tebe. Pak se však objevila Melanie a věci se změnily.
Předurčená linie se měla jen jednoduše posunout, přičemž by tu stále byla alespoň jedna tato aliance.
Tvá sestra se však také rozhodla jinak, a tak...”
„A tak se to opět posunulo,” přitakala jsem s uvědoměním.
„Přeci jenom jsme si asi souzeni,” konstatoval Christian a věnoval mi úšklebek.
Alespoň na chvíli tu zase byl ten na pohled bezstarostný Christian.
„Chtěl bys mě snad vyměnit?” zeptala jsem se pobaveně.
„To rozhodně ne,” odvětil hned a zazubil se.
„Mohl bys kupříkladu za tu šlechtičnu s níž jsi tančil na té korunovační hostině,” navrhla jsem a on se pousmál.
„Neměl jsem na vybranou. Nemohl jsem se dívat na to, jak jsi tančila s tím... No s ním. Už ani nevím, jak se jmenoval,” odpověděl hned naštvaně, zřejmě když si danou situaci opět vybavil.
„Sir Thomas,” pravila jsem a snažila se ho tak znovu poškádlit.
„To je pro tebe na tolik důležitý, že už si pamatuješ jeho jméno?” zeptal se krapet dotčeně a já se zasmála.
„Tady někdo ohromně žárlí,” podotkla jsem a on se akorát znovu zamračil.
„Žárlím a moc. Kdo žárlí, ten miluje,” obhajoval se a založil si ruce na hrudi.
„V tom případě jsem v tom až po uši.”
Rukama jsem Christiana chytila za košili a pak si ho přitáhla do objetí.
On mi mé objetí opětoval, ale ještě daleko silněji.
Když jsem ho pustila, Christian se zvedl.
„Kam jdeš?” zeptala jsem se a už si myslela, že chce odejít.
Už jsem byla tedy připravena vylézt z postele a zastavit ho.
„Jen tam zůstaň,” upozornil mě hned a já se na vteřinu zarazila.
Christian však jen obešel postel, sedl si na ni vedle mě a opřel se o pelest, tak jako já vzápětí.
„Pojď sem,” vybídl mě, jakmile rozvřel náruč.
Nemusel to opakovat vícekrát. Přitulila jsem se k němu a on okolo mě ovinul své ruce i s přikrývkou, aby mi bylo teplo.
Já teď takto mohla poslouchat tlukot jeho srdce.
S klidem jsem zavřela oči a po malé chvíli se ponořila do říše snů...