In the grip of love (season 2)

Disagreement

Kratší, ale extrémně důležitá kapitola!!! :D :D :D Tak co myslíte, je nejvyšší čas tuhle povídku už ukončit? :O 

"Ty nemůžeš být máma." Pronesla Jessie vážně. "No promiň!" Ohradila jsem se krapet dotčeně. "Nemyslela jsem to zle." Vyhrkla. "Ale podívej se na sebe Alie. Ty nejsi zrovna rodinný typ. Miluješ večírky, tanec a ráda se napiješ. Copak si dokážeš představit, jak v pátek večer, místo pařby v klubu sedíš doma s miminem?!" Povzdechla jsem a musela uznat, že má pravdu. "Ne, to neumím." Zamumlala jsem nevrle. "Ale miluju Harryho a..." Protočila oči a zúpěla. "Ale to neznamená, že si hned musíte udělat dítě! Bože! Větší kravinu jsem v životě neslyšela! Nežijeme ve dvacátém století kočko!" Připomněla mi a bohužel měla opět pravdu. "Neříkám, že budeme mít dítě teď hned." Namítla jsem. "Vážně? Já bych řekla, že přesně to jsi Harrymu slíbila." Odfrkla si. "Ty ho nemáš moc ráda, hm?" Ušklíbla jsem se. "Ale prosím tě!" Mávla rukou. "K nenávisti takového blbečka bych se v životě nesnížila." Zazubila se a upila ze svého latte. Seděli jsme v kavárně v nákupním centru a snídali. Měli jsme s Jessie naplánovaný celý den od nákupů, přes kino až po návštěvu nočního klubu. Kluci měli focení a rozhovory, tudíž jsem měla celý den volno. "Liam si myslí, že bychom do toho měli jít." Oznámila jsem a zakousla se do muffinu. "Pf. V tom případě je to ještě větší blbeček, než Harry." Zakoulela Jess otráveně očima. Její názor na celou záležitost byl zřejmí a čím víc jsme o tom mluvili, tím víc mi docházelo, že má pravdu. "A co mám asi teď podle tebe dělat?! Nemůžu Harrymu jen tak říct, že sem si to rozmyslela!" "Proč ne?" Nechápala Jessie, co se vztahů týče, byla skutečně krapet mimo. "Nech to být." Povzdehla jsem a dál se raději věnovala jídlu. 

Domů jsem se vrátila až nad ránem. V krvi mi proudil alkohol a mysl jsem měla zamlženou. Cestou z předsíně do ložnice jsem třikrát zakopla a podařilo se mi rozbít svoji oblíbenou vázu. Škoda. "Alie?" Objevil se ve dveřích ložnice rozespalý Harry. "Jsem doma lásko!"  

HARRYHO POHLED: Probudil mě rachot, ozývající se z obýváku. Budík na nočním stolku hlásil půl čtvrté ráno. Hádal jsem, že Alie konečně dorazila domů. "Jsem doma lásko!" Křikla, když spatřila moji postavu ve dveřích ložnice a s vynaložením velikého úsilí se vyzula z bot na nebezpečně vysokém podpatku. "To vidím." Ušklíbl jsem se a pospíchal ji pomoct. "Byla jsi s Jess?" Nebyla to špatná holka, ale měla na Alie špatný vliv, stejně jako její bratr. Nechtěl jsem, aby se s ní Alie stýkala, ale zakázat jsem jí to bohužel nemohl, tedy zatím. Vzal jsem Alie kabelku, odložil ji na gauč a přehodil si to bezvládné stvoření přes rameno, míříc do koupelny. "Byla jsem s Jessinkou." Potvrdila a opilecky se rozesmála. "Mám ji ráda víš? Je moooc chytrá." Zamumlala. Musel jsem se pousmát nad její roztomilostí. "Myslí si, že nemůžu být máma." Zamračil jsem se, opatrně Alie posadil na kraj vany a klekl si před ní. "To není pravda, budeš ta nejlepší máma na světě." Pohladil jsem ji po tváři a jen doufal, že ji Jess nenakecala nějaké hovadiny. "Ale-ale já nic neumím...nevím jak se starat o dítě já-já..." Mumlala a jen stěží dokázala vytvořit souvislou větu. "Pššt, to není pravda." Zopakoval jsem a přitáhl si tu hromádku neštěstí do náruče. "Navíc na to nebudeš sama, máš přeci mě a jestli si myslíš, že kluci zůstanou pozadu, tak se pleteš." Zdvihla ke mně uslzený pohled a pousmála se. "Budeš úžasný táta Harry. Chci, abys byl táta, ale bojím se." Přiznala a já byl konečně o trochu blíže k pochopení její první reakce, když jsem ji oznámil, že chci dítě. "Čeho?" "Toho, jak by to mohlo dopadnout. Co když mě přestaneš milovat, co když odejdeš?" V tu chvíli se mi neskutečně ulevilo, jestli se bála jen toho, byl jsem rozhodnutý udělat všechno pro to, abych ji přesvědčil, že něco takového se nikdy nestane. Ona byla můj život, nosila polovinu mého srdce, mé duše. "Nikdy tě nepřestanu milovat, přísahám. Zůstaneme spolu napořád." Zašeptal jsem a vtiskl ji polibek do vlasů. "Slibuješ?" "Slibuju." Přikývl jsem a pomohl ji do sprchy. Do postele jsem Alie dostal až nad ránem, nechal jsem ji spát a sám jsem zamířil do kuchyně, byl nejvyšší čas na snídani. 

"Takže jste si to vyříkali?" Ujišťoval se Liam se starostlivým výrazem ve tváři. Přikývl jsem a nandal mu na talíř kopu míchaných vajíček. Živit Nialla a ještě k tomu našeho "kulturistu" Liama mi občas dávalo opravdu zabrat. "Takže to znamená, že budete mít dítě?" Ujišťoval se Zayn. "Předpokládám, že ano." Přikývl jsem. "Ale předtím, musíme stihnout ještě něco jiného." "A to konkrétně co? Budu litovat, že jsem se zeptal? Jasně, že budu, prosím, neříkej to." Zarazil mě Niall. "Zrovna snídám, nechuťárny si nech na jindy, ano?" Požádal mě, načež si do pusy strčil polovinu rohlíku, to byla teprve nechuťárna. "Fajn, tak já vám to neřeknu." Pokrčila jsem rameny a klepl na pánvičku další vejce. "Nialle sklapni!" Okřikl ho Louis. "A ty mluv!" Otočil se ke mně. Tajemně jsem se usmál a odběhl jsem do ložnice. Zpět jsem se vrátil během chvilky.  "Tak, kdo mi půjde za svědka?" Položil jsem doprostřed stolu sametovou krabičku, skrývající zásnubní prsten.