In the grip of love (season 2)

Was it right?

Druhá řada In the grip of love staruje krátkým pilotem, kde si zrekapitulujeme co se stalo v posledním díle a hlavně se dostaneme k jedné důležité maličkosti, o které bude celá druhá řada :) Snad se bude líbit :) 

„Ne mami, nevím co se tam u vás děje, jak bych mohla?“ „Stačí se podívat na internet zlatíčko.“ Poučila mě. „Nemáme tu ani noviny, natož internet.“ Protočila jsem oči. „Ou! Aha, já zapomněla.“ Povzdechla jsem a dál si hrála s Harryho křížkem. Nikdy jsem ho nesundala, patřil ke mně, zatímco klíček od Nialla jsem měla uložený u ostatních šperků. Pořád se splétal s křížkem od Harryho a mě už zkrátka přestalo bavit je neustále rozmotávat. „Tak řekneš mi, o co jde?“ Dožadovala jsem se odpovědi. „O Harryho.“ Zamrazilo mě z toho. „Co je s Harrym?“ Nepatrně se mi třásl hlas. „Já už nevím, co s ním mám dělat. Věčně je opilý, domů se vrací pozdě v noci, někdy se nevrátí vůbec a ani o sobě nedá vědět. S klukama skoro nemluví, zmlátil Nialla a…“ „Cože udělal?!“ Vyjekla jsem. „Ten den, kdy jsi odletěla, se ti dva pohádali a Harry už měl trochu napito. Zmlátil Nialla a způsobil mu otřes mozku.“ To všechno se dělo jen kvůli mně. Kdybych nevstoupila do jejich života a kdybych neodešla, nic z toho by se nikdy nestalo. „Tak mu domluv!“ „Myslíš, že jsem to nezkoušela? Já, Liam, jeho matka i sestra. Nikdo neuspěl. Musíš se vrátit Alie, než se stane ještě něco horšího.“ „Já nemůžu. Odešla jsem, protože to tak bylo nejlepší.“ Odfrkla si. „Nejlepší? To, čím si Harry prochází, ti přijde jako nejlepší? On trpí a snaží se svoji bolest utopit v alkoholu. Nemůžeš ho v tom přeci nechat.“ Očividně byla zoufalá, ale to nemohlo změnit moje rozhodnutí. „Opravdu si myslíš, že když se vrátím, něco se změní? To já mu tu bolest způsobila, musí mě nenávidět! On se z toho dostane i bez mé pomoci, uvidíš.“ Stála jsem si tvrdohlavě na svém. „Nenávidět?! Větší hloupost jsem už dlouho neslyšela. On tě miluje a neopovažuj se tvrdit, že ty jeho ne.“ Ušklíbla jsem se. „Odkdy je zrovna z tebe expert na lásku.“ „Expert? To ne, jen vím, co vidím. Ale na tom nezáleží, nebudu tě nutit k návratu.“ Nadzvedla jsem obočí. „Vážně? Ještě před rokem ti nucení mě do něčeho vůbec nevadilo.“ Neodpustila jsem si rýpnutí. „Klidně mi to předhazuj do konce života, udělala jsem chybu a vím to. Je mi to líto, co víc ti na to mám říct?“ „Radši už nic.“ Povzdechla jsem. „Už musím jít mami, ahoj.“ Ukončila jsem hovor a vrátila se ke své předchozí práci.

V noci jsem téměř nespala, celou noc jsem přemýšlela o Harrym a o tom, co řekla mamka, ať se vrátím, než se stane něco horšího. Co horšího by se mohlo stát? Z Harryho je podle ní troska. Kvůli mně. Sžíral mě pocit vinny a nedovoloval mi zamhouřit oči. Nakonec jsem to nevydržela a udělal to, čeho jsem se tolik bála a zároveň jsem po tom tolik toužila. Do sportovní tašky jsem naházela jen ty nejdůležitější věci, rozloučila se s taťkou, který stejně jako já nespal a zamířila na nejbližší letiště.

 „Copak si myslíš, že umím kouzlit? Jak ti mám takhle narychlo sehnat letenku?“ Vyšilovala matka. „To fakt nevím, ale jedno vím, byla jsi to ty, kdo chtěl, abych se vrátila. Tak se vracím.“