In the grip of love (season 2)

I can not, I do not

Neskutečně moc děkuju všem, co ještě stále čtou a úplně nejvíc samozřejmě děkuju těm, co se zdržují i s komentem a hvězdičkou :3 jen díky nim jsem tuhle FF ještě neukončila :D Snad se vám bude další kapitola líbit...skrávý malé překvápko :D

Těžce se mi dýchalo, ve svatebním salónu panovalo nesnesitelné dusno a vedro. Princeznovské šaty, naaranžované květiny a velkolepé dorty byly děsivější, než všechny mé noční můry dohromady. "...možná karafiáty, co myslíš?" Zaslechla jsem Anne. "Moc obyčejné, růže by byly perfektní, ale nejsou originální. Možná lilie?" Navrhla Gemma a mě se na okamžik zatmělo před očima. Co jsem čekala?! Že se Harry poprvé v životě zachová rozumně a nebude se svatbou pospíchat? Copak jsem opravdu tak naivní?! "Mohli bychom zkusit něco exotického." Navrhla Anne nadšeně a okamžitě svůj nápad zkonzultovala s organizátorkou svatby. "Je ti dobře Alie? Jsi strašně bledá." Špitla Gemma, měřící si mě ustaraným pohledem. "Je mi fajn." Zalhala jsem. "Jen půjdu na chvíli na vzduch." Zamumlala jsem a urychleně zamířili k proskleným, dvoukřídlým dveřím salónu. 

Třesoucí se rukou se mi konečně povedlo vytočit Jessiino číslo. Doba, která uplynula než se uráčila můj hovor přijmout, se zdála nekonečná. "Ahoj Alie." Zašveholila, pravděpodobně byla v dobré náladě. "Potřebuju pomoct." Vyhrkla jsem. "Taky tě ráda slyším. Jak že se mám? Celkem dobře, co ty?" Protočila jsem oči a svezla se po zdi budovy k zemi. "Teď není vhodný čas Jess! Potřebuju tě, prosím." Zafňukala jsem zoufale. "Co se stalo?!" Zvážněla. "Já-já si ho nemůžu vzít. Ne teď." Vypravila jsem ze sebe přiškrceným hlasem. "A nemůžu s ním mít dítě! Bože! Co jsem to jenom provedla! Nepatřím sem, tohle není můj život a já ho nechci!" Zaslechla jsem Jessin pobavený smích. "Ty se mi směješ?!" Zamračila jsem se. "Jo, směju holka! Právě si prožila svůj první, panický záchvat, gratuluji paní Stylesová, takových ještě bude." Přešla to, jako by o nic nešlo. "Ale..." "Uklidni se Alie, jen zhluboka dýchej a mysli na něco hezkého." Poradila mi. "Hlavně vydrž, za chvíli jsem u tebe ano? Jen mi řekni, kde jsi."  

Nezúčastněně jsem do sebe kopla dalšího panáka, kterého přede mě postavil zatraceně sexy barman a věnovala mu letmý úsměv. Bez váhání mi ho oplatil a mrkl na mě, míříc k dalším zákazníkům. "Ta svatba tě slušně rozhodila, hm?" Hádala Jess. Uhnula jsem před jejím pronikavým pohledem a pokrčila rameny. "Možná." Připustila jsem. Svatba nepatřila zrovna mezi témata, o kterých bych se chtěla momentálně bavit. "Tak proč jsi souhlasila?" Nechápala. Na to jsem ji nedokázala odpověď, sama jsem v tom neměla tak úplně jasno. Pohled mi samovolně sklouzl na prsten, zdobící můj pravý prsteníček. Při pomyšlení na pětimístnou částku, kterou Harryho musel stát, se mi na okamžik udělalo mdlo. "Tvůj život je jako pohádka Alie, já bych ho nechtěla, ale miliony dívek tam venku ano. Máš všechno, tak kde je problém?" Nevyčítala mi to, jen se mi snažila pomoct, co bych si bez ní počala? "Všechno je to tak narychlo." Povzdechla jsem. "Ještě jsem se nevzpamatovala z toho, že s Harrym bydlím a najednou se připravuju na těhotenství a svatbu! Bože!" Měla jsem chuť do něčeho praštit a dostat tak ze sebe přebytečnou frustraci. "Hele, můžu ti jít za družičku?" Vrhla jsem po Jess vražedný pohled. "Už jsem zticha." Zvedla ruce v obranném gestu a raději se stáhla. "Víš co potřebuješ?" Nadzvedla jsem obočí. "Falešnou identitu a pár tisíc liber?" Hádala jsem. K útěku by mi to mohlo stačit. "Ne, potřebuješ na chvíli zapomenout, že za chvíli z tebe bude mamina s nechutně bohatým a slavným manžílkem, kterej má místo vlasů květák." Už jsem chtěla namítnout, že mě se Harryho vlasy líbí, ale zaujalo mě něco jiného. "Odreagovat říkáš?" Zpozorněla jsem, tušila jsem zábavu... 

Potichu jsem za sebou zavřela dveře a odložila kabelku na botník. "Je půl osmě ráno." Zdvihla jsem hlavu a setkala se s Harryho pohledem. Seděl u jídelního stolu a podle tmavých kruhů pod očima jsem soudila, že celou noc nespal. "Já vím." Hlesla jsem a vyzula se z bot. "Kde jsi byla?" Svlékla jsem si kabátek a pověsila ho na věšák. "V klubu s Jess." Vstal. "Celou noc?" Zamračila jsem se. "Jo. Ty mi snad nevěříš?" "O to tu vůbec nejde Alie! Jde o to, že jsi beze slova zmizela! Měl jsem strach a nevěděl jsem co dělat! Nebrala jsi mi mobil ani jsi mi nenechala vzkaz!" "Není mi pět Harry! Nemusím se ti hlásit!" Křikla jsem popuzeně. Bolela mě hlava, byla jsem unavená a můj žaludek se z jakéhosi neznámého důvodu rozhodl, že mi udělá ze života peklo a za každou cenu ze sebe dostane všechno, co se mi do něj podaří silou vůle nacpat. "Co se děje? Je to kvůli svatbě?" "Svatba, děti...můžeš taky chvíli mluvit o něčem jiném?!" Zavrčela jsem a zamířila do ložnice, následoval mě. "Takže je to kvůli svatbě." Konstatoval a snažil se udržet klidný tón. "Ne!" Odsekla jsem a ucítila náhlý nával horka, že by další panický záchvat? "Zlato zastav se, prosím." Chytl mě za ruku a otočil čelem k sobě. "Chceš svatbu odložit? Je to narychlo já vím, ale cítím to tak, jsem si tím jistý. Ovšem pokud ty ne, počkám, jak dlouho budeš chtít. Nechci tě do ničeho tlačit, je to jen na tobě, ano?" Má odpověď se mu bohužel jaksi nezamlouvala."Budu zvracet." Vyhrkla jsem a pospíchala do koupelny. "A ta svatba?" Křikl za mnou Harry. Nezmohla jsem se na víc, než na zdvižený prostředníček, čehož jsem hned  vzápětí litovala, tohle si nezasloužil,ale na omluvy bohužel nebyl čas, lépe řečeno, s hlavou v záchodové míse se omlouvá celkem nepohodlně. "V pořádku?" Jen jsem přikývla a chystala se vstát, ale můj žaludek mi to bohužel nedovolil. "Nikdy se nepoučíš." Povzdechl Harry a přidržel mi vlasy. "Ale poučím, skoro jsem nepila." Vypravila jsem ze sebe a opřela si hlavu o zeď. "Ale když jsi nepila..." Zarazil se Harry a vrhl po mě významný pohled...