In the grip of love (season 2)

Books for expectant dads

Jak to tak vypadá, můj mozek ještě stále funguje a s pomocí vás, co čtete a hlavně komentujete, vymyslel další zápletku! Snad se bude líbit :O :)

"Takže nikam nejedete?" Ujišťoval se Louis, aniž by se snažil skrýt své nadšení. "Bohužel." Přikývla jsem. "Proč?" Nechápal Zayn a hodil si do latte už třetí kostku cukru. "Protože po pátém měsíci těhotenství nesmí cestovat." Objasnil Liam, rýpající se ve své snídani. Všichni tři jsme na něj upřeli překvapený pohled s nevyslovenou otázkou v očích. "No co je?! Trochu jsem o tom četl." Pokrčil rameny. "Neměl by tohle dělat spíš Niall?" Znejistil Zayn. "Vždyť on to dělá. Kde myslíš, že teď je?" Nadzvedla jsem obočí. "Kde?" "Doma a čte si knížky o těhotenství." Zazubila jsem se a otočila se zpátky k Liamovi. "Kdy jsi je proboha četl ty?" Protočil oči a odsunul nedotčenou snídani na stranu, být tu Niall, už ji nemá. "Když jsem zjistil, že jsi těhotná. Nejsem sice věštec, ale tušil jsem potíže." Zamračila jsem se. "Tak jsi se připravoval na otcovství?" "No promiň, že jsem ti chtěl pomoc, kdyby to byla třeba." Ušklíbla jsem se. "Odpustím ti, když mi dáš ty vafle." Kývla jsem k jeho snídani. "Posluž si." Usmál se a podal mi talíř. "Díky." Mrkla jsem na něj a sáhla po vidličce. "Když nejedete do Irska, znamená to, že jsi teď volná?" Zajímal se Louis. "Ne, nejsem volná, mám Nialla." Namítla jsem. "Takhle jsem to nemyslel, máš teď čas, že jo?" Přikývla jsem. "Super! Takže můžeme vyrazit na miminkovské nákupy!" Lepší strýčky bych pro prcka našla jen těžko. "Fajn, ale až po snídani." Souhlasila jsem. "Co Harry? Už se zklidnil?" Všichni tři naráz ztuhli, vytušila jsem potíže. "Tak co se děje?" Dožadovala jsem se odpovědi s otráveným výrazem ve tváři. "Víš..." Podrbal se Zayn na zátylku, do vysvětlování se jim moc nechtělo. "Tak ven s tím." Povzdechla jsem. "Harry si našel právníka." Vyhověl mi Liam. "A ty bys měla taky." Doporučil mi. "Právníka?" Zopakovala jsem po něm a chuť na jídlo mě v tu chvíli přešla. "To se chce soudit o moje dítě?!" Zavrčela jsem podrážděně. A to ten den tak krásně začal. "Vaše dítě." Opravil mě Zayn. "Ne, moje dítě. On na něj nemá právo." Nesouhlasila jsem. "A pravděpodobně právě proto si najal právníka." Připomněl mi Louis. "Co budeš dělat?" Chtěl vědět Liam. "Nevím, asi to, co on." "Nesouhlasím!" Vyjekl Louis. "Takhle to přeci nemůžete řešit! Přetahovat se o dítě u soudu?! To je kravina! Promluv si s ním." Na jednu stranu jsem s Louisem souhlasila. "Když jsme spolu mluvili naposled, nedopadlo to zrovna nejlíp." Namítla jsem. "Asi bych to měla říct Niallovi." Zamumlala jsem a sáhla po kabelce. "No počkat! A co naše nákupy?" Zakňoural Louis. "Až někdy jindy, ano?" Sklesle přikývl, zatímco já zamířila ke dveřím kavárny, kam jsme si vyrazili na snídani.  

Rozevřená kniha se povalovala na zemi vedle gauče, kde podřimoval rozcuchaný Niall, oblečený jen v teplácích na spaní. Neubránila jsem se úsměvu a potichu obývákem proklouzla do kuchyně, hledající v kabelce mobil.  

"On si najal právníka?!" Zděsila se Jessie. "Ví co dělá a dělá dobře." Poznamenala matka, ne že bych snad stála o její názor. S povzdechem jsem si přendala mobil do druhé ruky a pokračovala v přípravě snídaně pro Nialla. "Co mám dělat? Mám si taky najít právníka a dohnat to až k soudu?" Zoufala jsem si. "Ano." Souhlasila matka. "Ne!" Jessie byla proti a já byla tudíž zase na začátku svého problému. "Se vší úctou Evelin, tohle je můj hovor." Zavrčela Jessie. "To je možná pravda, ale sedíš v mé kanceláři a telefonuješ v pracovní době." Namítla matka. Nikdy bych nevěřila, že ty dvě vydrží být v jedné místnosti déle než minutu a fyzicky si neublížit, ale očividně jsem se opět spletla. Matka hledala sekretářku a Jessie byla zrovna po ruce. Ani jedna z toho nejdřív nebyla nadšená, ale po týdnu si na sebe zvykli a musela jsem uznat, že z jistého úhlu pohledu tvoří skvělý tým. "Jo, ale řeším problém vaší dcery, měla by jste mi poděkovat a nebo radši zvýšit plat." Navrhla Jessie. "Mohli by jste toho prosím nechat a raději mi pomoc?!" Zaúpěla jsem. "Znám skvělého právníka zlato, s ním nemůžeš soud prohrát. Jinou pomoc pro tebe nevidím." Jessie si odfrkla a byla jsem si jistá tím, že nasadila svůj typický, otrávený pohled. "Kašli na právníka! Harry býval přeci fajn, prostě za ním zajdi a promluv si s ním, najděte spolu nějaké řešení." "Právník to řešení najde za tebe." Stála si matka na svém. "Alie? Jsi to ty?" Objevil se ve dveřích kuchyně rozespalý Niall, pravděpodobně ho probudila vůně míchaných vajíček. "Musím končit, ještě se ozvu a mami? Pošli mi prosím kontakt na toho tvého právníka, jen pro jistotu." S tím jsem zavěsila a odložila mobil, servírující Niallovi snídani. "Na co potřebuješ právníka?" Zamračil se a ztěžka dosedl na židli u jídelního stolu. "Harry se rozhodl, že mi znepříjemní život." Povzdechla jsem a zády se opřela a kuchyňský pult. "Cože?" "Najal si právníka a pravděpodobně se chce soudit o naše dítě." "To nemyslí vážně, že ne?!" Zavrtěla jsem hlavou. "Já nevím, chci být jen připravená na všechno." Niallův výraz ve tváři mě až děsil, zdál se naštvaný, hodně naštvaný. Prudce vstal od stolu a zamířil do předsíně. "Nialle? Nialle kam jdeš?!" Neodpověděl, jen sáhl po klíčích od auta. "Nialle máš na sobě pyžamo." Upozornila jsem ho. Zarazil se s rukou na klice. "Nech to být, prosím." Otočil se ke mně. "Nemůžu. Nedovolím, aby ti znovu ublížil." Nemohla jsem ho zastavit a na jednu stranu jsem ani nechtěla. Jediné co mi zbývalo, bylo doufat, že Harry dostane rozum a přestane se chovat jako naprostý kretén.