In the grip of love (season 2)

Visit

Člověk by si myslel, že po všech tě večírcích, které jsem s Jess absolvovala, budou ranní následky mírnější a méně bolestivější. Skutečnost byla bohužel odlišná a já si tak musela projít vším tím, co ke kocovině patří. "Dobré ráno." Zazubil se Harry, když se má pobledlá maličkost objevila v kuchyni s hlasitě kručícím žaludkem. "Poledne." Opravila jsem ho šeptem a předešla tak bolesti hlavy. "Kluci před chvílí odešli, mám tě pozdravovat." Přikývla jsem a otevřela lednici v naději, že najdu něco k jídlu. "Smažil jsem vajíčka." Prohodil Harry a pravděpodobně mi tím tak chtěl říci, že snídani, lomeno oběd, už mám uvařený. "Díky, ale se záchodovou mísou už jsem si dneska jednou povídala." Zavrtěla jsem odmítavě hlavou a sáhla po jogurtu. "Nejsi těhotná?!" Věnovala jsem mu otrávený pohled a posadila se ke stolu. "Ne, to opravdu nejsem." Zamručela jsem a proklínala se za svojí slabost a taky za to, že jsem s Harryho šíleným nápadem nakonec souhlasila. "Jsi si jistá?" Zamračil se. "Harry!" Okřikla jsem ho a ucítila bodavou bolest na zátylku. Super! Co víc si přát?! "Už mlčím." Zvedl ruce ve smířlivém gestu a přisedl si ke stolu. "Večer máme koncert, přijdeš?" Povzdechla jsem. "Nevím, jestli je to nejlepší nápad." Zamumlala jsem, aniž bych mu pohlédla do očí. "Proč by nebyl?"  Nechápal. "Já nevím, možná proto, že mě vaše fanynky momentálně tak trochu nenávidí? Jo, to by mohl být důvod." Navrhla jsem. "To není pravda." Nesouhlasil. "Já tě miluju a to znamená, že tě milují i ony." Krásná představa, bohužel mylná. "Tak o tom silně pochybuji." Odfrkla jsem si. Harry už chtěl něco namítnout, ale přerušil ho domovní zvonek. Zamračila jsem se a otočila se ke dveřím. "Čekáš někoho?" Harry jen zavrtěl hlavou, vstal od stolu a zamířil ke dveřím. po chvilce váhání jsem ho nejistě následovala. 

"Harry!" Vřítila se do předsíně našeho bytu vysoká brunetka a nadšeně skočila Harrymu kolem krku. Nestihla jsem začít ani žárlit, jelikož mě upoutala až nápadná podobnost těch dvou. "Proboha, vždyť mě udusíš!" Zalapal Harry po dechu a snažil se od sebe brunetku odtáhnout, neúspěšně. "Zlato!" Objevila se ve dveřích žena s několika cestovními taškami, které ledabyle odhodila na zem a pospíchala za Harrym. Vyjeveně jsem na tu scénu hleděla a stále se mi nedařilo přijít na to, co se to tu vlastně děje. Harry si pravděpodobně všiml mého nechápavého pohledu a uznal za vhodné nás konečně představit. "Alie, tohle je moje sestra Gemma a mamka Anne." Pronesl s úsměvem a než jsem stihla jakkoli zareagovat, Gemma se mi vrhla do náruče podobně jako předtím Harrymu. "Ráda tě konečně poznávám! Harry nám toho o tobě tolik vyprávěl, ale odmítl tě k nám přivést." Postěžovala si a ustoupila ode mě, aby její místo mohla zaujmout Anne. "Jsem Anne a tykej mi zlatíčko." Vřelost s kterou mě ty dvě přijaly byla překvapující, jako by mě znaly celý život a ne dvě minuty. "Netušil jsem, že přijedete, co tu děláte?" Nechápal krapet zachmuřený Harry. "To tě už nemůžeme ani přijet navštívit?" Nadzvedla Anne obočí. "Obzvlášť, když je dnes ten veliký den?" Spiklenecky na Harryho mrkla a jemně strčila do Gemmy, která se potichu zachichotala. Opět jsem byla krapet mimo, netušila jsem, co je na onom dni tak velikého? "A tohle víte jak? A jak vůbec víte, kde bydlím?" Dožadoval se Harry několika odpovědí. "Kluci nám to řekli." Pokrčila Gemma rameny. "Skvělý." Zamručel Harry. "Budeme tu stát v předsíni, nebo nás taky pozveš dál." Zajímala se Anne, za což si od Harryho vysloužila vražedný pohled. "Ukážu vám pokoje pro hosty." Navrhla jsem a Gemma souhlasně přikývla, popadla svoji tašku spolu s Anne mě následovala dál do bytu. 

"Musíš s námi jít na koncert!" Nedala se odbýt Gemma a Anne souhlasně přikyvovala. "Říkal jsem jí to." Křikl Harry z kuchyně a dál se věnoval přípravě oběda. "Šla bych moc ráda, ale bojím se reakce fanynek, nemají mě momentálně zrovna v oblibě." Gemma si pohoršeně odfrkla a prudce postavila sklenici džusu na konferenční stolek. "Nerada to říkám, ale některé fanynky jsou na zabití." "Já to slyšel!" Ozval se Harry dotčeně. "Opovaž se, říci, že to není pravda!" Mračila se Gemma. "To jsem neřekl." Bránil se hned Harry. "Radši neposlouchej zlato a věnuj se vaření, tahle debata není pro tvé uši." Doporučila Harrym Anne a otočila se ke mně. "Nebudu ti lhát, ze začátku, jsem z tebe také nebyla nijak nadšená Alie. O okolnostech, za jakých jste se s Harrym dali dohromady nemluvě. Ale pochopila jsem, že pro něj znamenáš všechno, miluje tě a ty jeho. Na ničem jiném nezáleží a protože tě miluje on, já také.  Když vás fanynky uvidí spolu, pochopí to." Věnovala mi Anne povzbudivý úsměv, načež vstala z pohovky a zamířila do kuchyně za Harrym. "Má pravdu." Přikývla Gemma souhlasně a já se v tu chvíli definitivně rozhodla. 

Co si budeme povídat, kompletně vyprodaný stadion, přetékající ječícími fanynkami mě trochu děsil. No dobrá, zatraceně moc mě děsil. Zatímco Anne a Gemmě fanynky mávali, na mě vrhaly vražedné a snad i závistivé pohledy. Necítila jsem se ve své kůži, nepatřila jsem tam , neměla jsem tam co dělat. Mohla jsem si slepě namlouvat, že mě ty holky začnou mít jednou rády, ale moc dobře jsem věděla, že to není pravda. Koncert byl jedním slovem, dokonalý. Harry byl konečně opravdu šťastný, zatímco já se cítila čím dál tím víc mizerně. A pak se všechno jako mávnutím kouzelné hůlky obrátilo k lepším a stačilo tak málo...

Jistě všichni víme, co zlepšilo Alieninu náladu, nebo ne? :O