In the grip of love (season 2)

Stowaway

Vím, že jste na tuhle kapitolu museli čekat nekonečně dlouho a omluvám se, ale dřív to opravdu nešlo, má fantazie odjela na dovolenou a já nedokázala k téhle povídce napsat ani slovo :( ale teď už je všechno při starém a já mám jednoduchou otázku, očekávátě ještě pokračování? Chcete další "rozvoj" Alienina a Harryho vztahu? Nebo si myslíte, že už to bude nuda a mám to příští kapitolou ukončit? rozhodnutí je na vás :) koment pls :)

Postávala jsem před vestavěnou, zrcadlovou skříní v ložnici a nespokojeně se mračila na úhledné hromádky svého oblečení. Netušila jsem, co si s nimi počnu? Musela jsem uvolnit místo Harrymu, jehož tašky plné věcí se povalovaly vedle postele. „Lásko? Niall se ptá, jestli máme něco k jídlu.“ Zaslechla jsem Harryho a s úsměvem zamířila do obýváku. Na pohovce se rozvaloval Zayn a pohledem hypnotizoval prosklenou střechu, která ho uchvátila hned, jakmile poprvé vešel do bytu. Liam s Louisem okupovali velkoplnošnou televizi a hráli FIFU, zatímco Niall s Harrym prohlédavali kuchyň, pátrající po něčem k jídlu. Byl to teprve den, co Harryho pustili z nemocnice. Kluci od rána vozili jeho věci ke mně do bytu, zatímco on si vyspával až do dvanácti a nechal si donést oběd do postele. Doktor mu nařídil klidový režim a já mu toho přeci tolik dlužila, starat se o něj mi nedělalo žádné problémy. „Musím večer zajet na nákup, jestli máte hlad, objednám vám pizzu.“ Navrhla jsem a odpovědí mi bylo jen souhlasné zamručení. Zvykla jsem si jezdit na nákupy v době, kdy většina lidí už seděla v pohodlí svých domovů. Vyhnula jsem se díky tomu nechtěné pozornosti a taky většině otravných novinářů, pro které byla celá tahle záležitost, kolem mě a Hrryho, něco jako zlatý důl. Objednala jsem pět pizz, poslala Niall čkat ven na poslíčka a pustila se do uklízení kuchyně, kterou mi ti dva celou zpřeházeli.

„Právě jsem si uvědomil, že jsme tenhle byt nepokřtili.“ Zašeptal mi Harry do ucha a zezadu mě objal kolem pasu. Vyhodila jsem prázdnou krabici od sušenek do koše, otočila se k němu čelem a ovynula mu ruce kolem krku. „To bude tím, že máš nakázaný klidový težim.“ Mrkla jsem na něj a uhla před jeho polibkem. Zamračil se. „Proč mi to děláš, copak jsem si už nevytrpěl dost?“ Zakňoural. Povzdechla jsem a vyklouzla z jeho náruče. Tohle bylo citlivé téma a on to věděl. Věděl, že mě to trápí a že si vyčítám všechno to, co se mu stalo, přesto mi to předhazoval. „Promiň, nechtěl jsem.“ Chytl mě za ruku a zabránil mi v odchodu z kuchyně. Bylo mi jasné, že to bude těžké, ale hodlala jsem za náš vztah bojovat a to i přes to, že Harry mi to nijak neulehčoval. Otočila jsem se zpátky k němu a pohlédla mu do tváře. Neusmíval se, v jeho očích jsem viděla bolest, jako by to, že ublížil mě, ubližovalo zároveň i jemu. „Miluju tě.“ Zašeptala jsem a vykouzlila mu tím úsměv na tváři. „Já tebe.“ „Pizza!“ Zaječel Nialla a narušil tím onu dokonalou chvíli. Povzdechla jsem, propletla si s Harrym prsty a táhla do obýváku za klukama.

„Nezbourejte to tu, než se vrátím, rozumíte?“ Nabádala jsem kluky a oblékla si kabátek. „Dohlédnu na ně.“ Slíbil mi Liam a já mu z nějakého nepochopitelného důvodu věřila. „Můžu jet s tebou?“ Přiřítil se do obýváku Niall, který společně se Zaynem vybaloval Harryho oblečení. „Jasně.“ Věnovala jsem mu úsměv a vzala si z věšáčku klíče od auta.

Brambůrky, slané krekry, sušenky, bonbény, cereálie, flašky Coca-coly...brzy jsem ztartila přehled o tom, co všechno Niall do košíku háže a jen jsem doufala, že to narvu do auta. „Jsem rád, že jsi zpátky. A taky, že jsi s Harrym.“ Nadzvedla jsem obočí a přesunula svoji pozornost od složení kečupu k Niallovi. „Takže mezi námi už je všechno v pořádku?“ Široce se usmál. „Mám tě rád Alie, ale když jsi zmizela, došlo mi, že bez tebe zvládnu žít, ne jako Harry. On to nezvládl a to je podle mě skutečná láska.“ Pokrčil rameny. „Chyběla jsi mi, ale...“ „Nic neříkej.“ Zarazila jsem ho s úsměvem a pevně ho objala. „Taky jsi mi chbyěl Nialle a mám tě ráda, ale po našem odloučení mi došlo to samé, co tobě.“ Ulevilo se mu, stejně jako mě. „Takže u vís můžu přespávat?“ Zajímal se. „Jasně že můžeš.“ Přikývla jsem a zarazila se. „Proto jsi chtěl na nákup se mnou? Chceš si u nás udělat zásoby na zimu?“ Ušklíbla jsem se. „Na zimu? Ta je daleko, tohle je zásoba na týden.“ Mrkla na mě a pokračoval v plnění košíku.

„Jsme doma!“ Hlásila jsem už ode dveří a s plnými taškami mířila rovnou do kuchně, následována Niallem. „Alie!“ Odložila jsem tašky na kuchyňský pult a pospíchala do ložnice, odkud se křik ozýval. Kluci stáli semknutí na postli a vyděšeně hleděli kamsi do rohu pokoje. Nechápavě jsem se zamračila. „Jinak v pořádku?“ „Ne!“ Vyjekli současně. Uchechtla jsem se a zavrtěla hlavou. "Řekne mi už někdo, o co tu jde?“ „Je tam pavouk!“ Zašeptal vyděšená Zayn. „To jako vážně, vyvádíte tu kvůli pavoukovi?“ Nadzvedla jsme nevěřícně obočí. „Je to obrovskej pavouk!“ Namítl Liam. „Co se děje?“ Nakoukl do ložnice Naill. „Pavouk se děje.“ Ušklíbla jsem se pobaveně. „Kde?“ Zajímal se Niall a kluci kývli k rohu místnosti. Protočil oči a sebevědomě si to nakráčel k místu, které mu kluci ukázali. „Aaa!“ Zaječel a během vteřiny už stál na posteli, drtící Harryho v objetí. Nechtěla jsem ranit jeho ego, proto jsem v sobě nějakou chvíli marně dusila smích, až už jsem to prostě nevydržela a rozesmála se. „To není vtipný! Je to děsivá obluda!“ Ohradil se Niall. „Jo, to víš že jo.“ Přikývla jsem a namířila si to k té jeho obludě. "Alie nepřibližuj se k tomu! Může být jedovatý!“ Vyšiloval Harry. Zastavila jsem asi metr od vypaseného, chlupatého pavouka, kterého jsem díky svým znalostem afrických tvorů identifikovala jako sklípkana. Byl to opravdu dobře vzrostlý exemplář, kdyby byl chovaný v teráriu, nikdy by takhle hodně nevyrostl. „No do háje.“ Vydechla jsem. „Co se děje?“ Zašeptal Louis, jakoby se bál, že ho ten pavouk snad uslyší. „Tenhle odnikud neutekl, musela jsem ho sebou přivézt z afriky.“ Odpověděla jsem mu a odhadovala, jak moc hladový a agresivní tenhle pavouček asi může být. Byl prudce jedovatý, smrtelně, což mi na odvaze taky zrovna nepřidalo. Kdybych ho našla v africe, bez problému bych ho vzala do ruky, ale tohle bylo něco jiného. Tenhle pavouk byl mimo své přirozené prostředí, chycen v pasti a bez jídla. K útoku ho mohlo vyprovokovat cokoli. „Ani se nehněte.“ Nakázala jsem klukům a po špičkách zamířila do kuchně. Sklenička by mi na tokového macka nestačila, musela jsme vzít mísu. Vrátila jsem se do ložnice a s maximální opatrností se k pavoukovi připlížila. S divoce bušícím srdcem a mírně se chvějícíma rukam, se mi nakonec povedlo mísu na pavouka přklopit a uvěznit ho.

Najít nadšeného chovatele pavouků a podobné havěti, bylo nakonec jednodušší, než jsem si myslela. Stačilo se podívat na internet. Ještě ten večer nás navštívil podivný chlapík a vetřelce si odvezl s mnoha díky. Takového pavouka by totiž legálně nesehnal. Nevědomky se ze mě stal pašerák zvířat. Kluci po večeři raději odjeli domů, báli se že, by poblíž mohla být další, podobná zrůdička. Popravdě, než jsem ten večer vlezla do sprchy, pečlivě jsem s vysavačem v ruce celý byt prohledala, a to dvakrát.

Opět jsem stála před skříní, tentokrát už ale s úsměvem. „Děje se něco?“ Objevil se vedle mě Harry jen v šedivých, vytahaných teplácích. „Všechno se sem vešlo.“ Odpověděla jsem mu a neskrývala svoje nadšení. „Jako by to sem prostě patřilo.“ Pohladil mě po tváři a sevřel ve svém láskyplném objetí. „Protože to sem patří, stejně jako k sobě patříme my dva.“ Lehce mě políbil, asi si chtěl taky jednou zahrát na slušňáka, ale na to jsem pro změnu neměla náladu já. Dotáhla jsem ho až k posteli a cestou se snažila rozvázat tkaničku, která mu držela tepláky. "Nemám mít náhodou klidový režim?“ Nadhodil s úsměvem od ucha k uchu. Protočila jsem oči a sundala si triko na spaní. Okamžitě zmlkl a přitáhl si mě k sobě.