In the grip of love (season 2)

illusion of our love

"Je to jenom jedna noc Harry." Povzdechla jsem otráveně. "Ale jedna noc s Jessie." Zamručel nespokojeně. "Nezačínej s tím zase." Zaúpěla jsem a zkontrolovala, jestli mám v kabelce všechno."Ale..." Vrhla jsem po Harrym vražedný pohled. "Co kdybych ti zakázala, chodit s klukama do klubu?" Nadzvedla jsem obočí. "To je něco jiného." Namítl. "Opravdu? A to konkrétně v čem?" Ušklíbla jsem se. "Ve všem." Neměla jsem sílu na to se ním dohadovat, navíc jsem měla zpoždění. "Nech to být Harry, ano?" Letmo jsem ho políbila a pospíchala ke dveřím.  

"Počkat, to jako vážně? Opravdu o tom uvažuješ? I když jsi těhotná?!" Zděsila se Jessie a dolila mi víno. Ano, v tu chvíli by mnozí mohli namítnout, jestli jsem se náhodou nezbláznila, ale nebyl to přeci žádný tvrdý alkohol, bylo ho málo a já se opravdu potřebovala krapet rozptýlit. "Ano, opravdu o tom uvažuji." Přikývla jsem."Čekala bych, že z toho budeš víc nadšená." "Sice nemám Harryho v lásce, popravdě, vlastně ho vcelku nesnáším. Ani nevím proč, je mi prostě protivný, ale tohle všechno mění." "Co máš na mysli, dítě?" "Jo! Přesně to mám na mysli. Co s ním hodláš udělat?!" Zavrtěla jsem hlavou. "To ještě nevím. Ale Harry se to nesmí dozvědět." "Jsi si jistá, že Niall bude mlčet?" "Ano!" "A Liam?" "V jeho případě si tím jistá opravdu nejsem. On je..." Zamyslela jsem se. "Chce pro všechny to nejlepší, snaží se všechno napravovat a o všechno se stará. Pokud uzná za nejlepší to Harrymu říct, tak mu to řekne." Povzdechla jsem. "Což nepotřebujeme." "My?" Zářivě se usmála a přikývla. "Opravdu si myslíš, že bych tě v tom nechala samotnou?" Na oko se urazila. "Ne, to ne, jen...tohle je zoufalá situace a..." "A proto mě potřebuješ." Dokončila za mě větu. "Ano, proto tě potřebuji." Přikývla jsem a oplatila ji úsměv. "Má už Niall plán?" Zajímal se Jess. "Nevím, jestli se tomu dá říkat plán, ale myslí si, že bych všechno měla Harrymu říct, všechno až na to, že čekám dítě a potom sednou na první letadlo směr Afrika." "Jo, tohle není plán, to je sebevražda." Ušklíbla se. "Ale v jednom má Niall pravdu, musíš Harrymu všechno říct, zaslouží si znát pravdu." V tom měla naprostou pravdu. "Kdy mu to řekneš?" "Zítra ráno." Lépe řečeno dřív, než ztratím odvahu... 

Potichu jsem otevřela vchodové dveře a vklouzla do bytu. Srdce mi splašeně bilo a v krku se mi utvořil obrovský knedlík, o tíživém pocitu na hrudi nemluvě. Odložila jsem si kabát, kabelku a klíče položila na botník. Aniž bych se zula, zamířila jsem rovnou do ložnice za Harrym. Musela jsem tu udělat hned a rychle. Třásli se mi ruce a začínalo se mi dělat špatně, právě jsem hodlala ublížit muži, kterého jsem milovala, nebo snad ne? Byla to opravdu láska, musela být. Vešla jsem do ložnice a strnula v polovině kroku. Harry ležel rozvalený v posteli, hlavu zabořenou do polštáře, oblečení poházené na zemi. S úsměvem se k němu tulila neznámá blondýnka, která stejně jako on postrádala oblečení. Nemusela jsem být génius, aby mi došlo, co se tu v noci odehrálo. A pak jsem to ucítila. Všechno ze mě rázem opadlo, tréma, strach, tíživý pocit, výčitky svědomí i pocit vinny. To všechno se rozplynulo, mohla jsem opět volně dýchat. Nechápala jsem to, mělo to bolet, měla jsem brečet, vyvádět, být naštvaná a zlomená, jenže, to se nestalo. Co bylo špatně? Znala jsem odpověď, ale nechtěla jsem si přiznat, že by to tak skutečně bylo. Tolik jsem ho chtěla milovat, tolik jsem s ním chtěla být, až jsem si namluvila, že to tak skutečně je. Proto jsem mu tenkrát při svém odjezdu neřekla pravdu, nechtěla jsem, aby ji znal a aby mi odpustil, nechtěla jsem, aby mě miloval. Proč jsem na to jen musela přijít tak pozdě?! Přetáhla jsem si přes hlavu Harryho řetízek s křížkem a položila ho na noční stolek u jeho strany postele. Zavrtěl se, otočil se na bok čelem ke mně a pootevřel oči. "Alie?" Zamumlal rozespale. Založila jsem si ruce na hrudi a povzdechla. "Překvapený?" Nadzvedla jsem obočí. Zamračil se. "Proč bych měl být překvapený?" Nechápal a posadil se, načež vyděšeně vyjekl. "Do prdele!" Zaklel šeptem a urychleně se vyhrabal z postele, hledající svoje boxerky. Ochotně jsem mu je podala. Při pohledu do mé klidné tváře se zarazil. "Alie já..." Mávla jsem rukou, abych zarazila příval jeho omluv. "Ty jsi právě vyřešil všechny mé problémy." Znejistil. "Nechci si tě vzít Harry, nechtěla jsem to ani před tím, než jsem tě tu našla s touhle..." Nenašla jsem pro bloncku v mé posteli správný výraz a nechtěla jsem být sprostá, proto jsem raději jen rukama zagestikulovala jejím směrem a doufala, že Harry pochopí. "...zkrátka, cítila jsem to už od začátku a stejně to bylo s dítětem. Je mi to líto, chtěla jsem ti to říct, ale netušila jsem co ti mám vlastně říct? Že jsem si celou dobu myslela, že tě miluju a pak to najednou zmizelo? To přeci není normální!" Rozhodila jsem bezradně rukama. "Každopádně, ty jsi právě všechno vyřešil, je mi líto, že zrovna takhle, ale na druhou stranu se mi ulevilo." Vyjeveně na mě zíral, jako by jeho mozek odmítal pobrat to, co jsem mu právě řekla, upřímně, já to všechno taky pořádně nechápala. "Sbohem Harry, doufám, že najdeš svoje štěstí." Zašeptala jsem, naposledy mu pohlédla do očí a zamířila ke dveřím. Nepokoušel se mě zastavit, jako v transu tam i nadále stál, zmatený a ztracený, ale já mu nemohla pomoct, už jsem sobě ani jemu nemohla dál lhát. Ani jeden jsme si to nezasloužili. Tolik jsme toho spolu prožili a ačkoli byla naše láska jen představa, kterou jsme stvořili z jakéhosi neznámého důvodu, provázela nás, poučovala nás a zkoušela nás. Jako by nás připravovala na to, co přijde...  

Na Londýnské ulice se snášely provazce deště, jako by nebesa plakala za nás, za mě, za Harryho, za to co jsme ztratili a našli. "Ahoj Nialle." Zvedl můj hovor hned po prvním zazvonění. "Mluvila jsi s ním?!" Vyhrkl místo pozdravu. "Ano." Neubránila jsem se úsměvu, nešlo to, musela jsem se usmát. "Sejdeme se na letišti?" "Vlastně mě napadlo, nehodil by se ti spolubydlící? Umím celkem dobře vařit..."

Nevím, jestli jsem právě celou tuhle povídku nepokazila, zničila jsem ji??? :O je to co jsem napsala hloupost? Bojím se, že ano, co myslíte? :O