In the grip of love (season 2)

You're not his father and never will

Pro dnešek trochu delší kapitola! A hlavně hodně důležitá kapitola! :D bohužel, dál už opravdu nevím, co by se mělo dít?? :O nějaké nápady? já už žádné nemám, proto se obávám nejhoršího..:( :( :( a no správně..nevyhnutelně se blíží konec :( co vy na to? :O

Kdyby jste mě vzbudili uprostřed noci a chtěli po mě jedním slovem charakterizovat Nialla, pravděpodobně bych neřekla roztomilý, sladký ani nemotorný, ale rozumný. Jeho poslední nápad bohužel rozhodně rozumný nebyl. Asi bych měla přehodnotit svá stanoviska. "Nemůžeme to na ně jen tak vybalit." Zavrtěla jsem odmítavě hlavou a nevzdávala se naděje, že se mi povede Nialla přesvědčit, aby s odhalením jisté velké novinky ještě chvíli počkal. "Proč ne?" Zamračil se nechápavě. "Budou se vyptávat." Zamumlala jsem sklesle. Bála jsem se pravdy, bála jsem se toho, co sebou přinese, co způsobí. "Bude to dobrý." Zdvihla jsem hlavu a setkala se s Niallovým pohled. Uchopil moji ruku a jemně ji stiskl. "Zvládneme to, ty a já. Pamatuješ? Slíbili jsme si to." Pousmála jsem se a přikývla. "Já vím, že ano. Ale zvládnou to i ostatní?" Zavrtěl hlavou a přitáhl si mě do náruče. "Na tom přeci nezáleží. Volal jsem mamce, všechno jsem ji řekl a chce tě poznat." Zpozorněla jsem. "Ví co se stalo, ví čí to dítě je a i přesto mě chce poznat?" Potichu se zasmál. "A proč by neměla chtít? Nedopustila jsi se zločinu Alie, jen menší chyby." Nadzvedla jsem obočí. "Menší chyb? Nialle tahle chyba mě bude pronásledovat po celý zbytek života. Mě a teď i tebe." "Máš na mysli miminko?" Přikývla jsem. "Zrovna tuhle část za chybu nepovažuju." "A kterou tedy?" Nechápala jsem. "Tu, kdy sis vybrala Harryho a ne mě." Odtáhla jsem se od něj. "Ale vždyť si říkal..." "Vím, co jsem říkal a stojím si za tím. Když si odjela, Harry byl na dně, já taky, ale jiným způsobem. Znal jsem tvé důvody a chápal jsem je. Neměl jsem nutkání se zabít i když jsi mi moc chyběla a nikdy jsem neřekl, že jsem tě přestal milovat." Jestli se snažil udělat mi z mozku míchaná vajíčka, dařilo se mu to. "Ale řekl si, že jsi rád, že jsem s Harrym a-a že mě máš ráda a že ti došlo že..." Protočil oči, uchopil moji tvář do dlaní a přerušil můj proslov něžným, přesto svým způsobem naléhavým polibkem. "Ano, došlo mi, že bez tebe dokážu žít, ale to neznamená, že bez tebe chci žít, protože nechci. A ano, mám tě rád, vlastně, spíš tě miluju, ale to je jen detail. Byl jsem rád, že jsi s Harrym i když mě to mrzelo, ale myslel jsem, že to tak má být, že k sobě patříte. Nikdy jsem ti nelhal Alie, jen jsem ti občas neřekl celou pravdu, protože bych tím všechno zničil a ty by jsi byla zase smutná a odjela bys." Vyjeveně jsem na Niala zírala dlouhých pět minut, než má hlava pobrala všechno to, co mi právě řekl. Milovala mě, celou dobu mě miloval, ale stál v pozadí, abych mohla být šťastná. Vzdal se mě a smířil se s tím, že bude v mé blízkosti jen v roli kamaráda. To byla skutečná láska a ne dětinský pokus o sebevraždu, který navíc ani nevyšel, Harry by se měl naučit dělat věci pořádně. Ne, tohle opravdu nebylo ani trochu vtipné! Mohl si ublížit a-a...k čertu s tím! Neměl dělat kraviny! "Nialle?" "Ano?" Znejistil. "Asi mi právě došlo něco moc důležitého." Zašeptala jsem. "A to?"  

"Kde jste kdo?!" Bez pozvání a dokonce i bez zaklepání jsme s Niallem neohlášeni vtrhli do vily kluků a dožadovali se jejich pozornosti. "Je někdo doma?" Křik Niall, táhnoucí mě do obýváku. "V kuchyni!" Odpověděla nám směsice čtyř hlasů. Páni! Harry se rozhodl přestat si se mnou hrát na schovávanou? To je pokrok. "Stalo se něco?" Spočinuly na nás čtyři páry zvědavých očí, dožadující se vysvětlení. "Ano i ne." Ujal se slova Niall. "Nechceš to trochu upřesnit?" Nadzvedl Liam obočí. "Fajn. Jak víte, Alie teď bydlí u mě." Všichni přikývl, i Harry, který mi ovšem nevěnoval ani jediný pohled, nezdvořák. "Asi by jste měli vědět, že je to na trvalo a taky, že už brzy budeme tři." Liam se spokojeně usmál, zatímco Harry ztuhl a poprvé od našeho příchodu na mě upřel pohled. "Hodláte si pořídit psa?" Nadzvedl Zayn obočí. "Ne, to nehodláme." Zavrtěl Niall hlavou. "Kočku?" Zkusil to Louis. "Ne počkat! Rybičku!" Zazubil se Zayn. "To jste opravdu tak pitomí, nebo to jenom hrajete?" Nebyla jsem si už jistá ničím. "Mám to! Mám to! Koupíte si koně!" Vyjekl Louis spokojený se svým zjištěním. Niall pomalu ztrácel nervy, zatímco Liam v sobě dusil smích a Harry? Ten se zdál ztracený ve svých vlastních myšlenkách. "Na co by jim byl kůň?" Nesouhlasil s Louisem Zayn. "A k čemu by jim byla rybička?!" Ohradil se dotčený Louis. "Kluci dost!" Okřikla jsem je. "Nehodláme si s Niallem pořizovat domácího mazlíčka." Zarazila jsem jejich úvahy a přetáhla si přes hlavu růžovou mikinu, skrývající moje rostoucí bříško. "No do prdele!" Ujelo vyjeveně zírajícímu Zaynovi. "Tak tohle bude pořádná rybička." Zašeptal. "Co tím chceš jako říct?" Zamračila jsem se. "Nic! Vůbec nic!" Zvedl ruce ve smířlivém gestu a nervózně si poposedl, hledající pohledem pomoc u ostatních. "Jsi těhotná." Zašeptal Harry nevěřícně. Bingo zlato! Hlavně se tuhle malou komplikaci nesnaž zase řešit sebevraždou. Ne, teď už opravdu dost, tohle není věc, o které by se mělo žertovat! "Ty jsi to věděl!" Vykřikl Louis, kulící oči na usmívajícího se Liama. "Věděl." Potvrdil. "Jak to?!" Dožadoval se Zayn vysvětlení. "Kupoval jsem Alie těhotenský test." Pokrčil rameny. "Proč ty?" Nechápal Louis. "Protože Niall nevěděl, jak to vypadá." Objasnil a spiklenecky na mě mrkl.  "Vy budete mít dítě?!" Ujistil se Zayn, že všechno správně pochopil. Letmo jsem pohlédla na Nialla a naráz jsme přikývli. To co následovalo poté se jen těžko popisuje. Louis začal štěstím brečet a následně googlit jméno pro dítě, přehlížející onu skutečnost, že máme s Niallem už dávno vybráno. Liam se zdál konečně zase uvolněný a spokojený s vývojem událostí, dokonce si otevřel i pivo a Zayn začal obvolávat všechny naše společné přátelé a sdělovat jim onu novinku. Všechno se zdálo v pořádku, jako by to přesně takhle mělo skončit. "Můžeš na moment?" Otočila jsem se za Harryho hlasem a zvažovala, mám-li mu vyhovět. Nakonec jsem jen pokrčila rameny a následovala ho do obýváku. 

"Tak o co jde?" Povzdechla jsem a uvelebila se v křesle. Přeci jenom, byla jsem v polovině pátého měsíce a mé tělo dostávalo pořádně zabrat. "Je moje." Nebyla to otázka, věděl to. "To dítě je moje." Zašeptal, nervózně přecházející po místnosti. "Časově to vychází a-a..." "Jak můžeš vědět, jestli to časově vychází?" Zarazila jsem ho. Zamračil se a vrhl po mě zoufalý pohled. "A ne snad?" Neunikla mi hořkost v jeho hlase. Miminko už očividně nebylo na jeho seznamu věcí s názvem: NUTNO SPLNIT DO KONCE ROKU. "Ty a já, to už je minulost. Co se stalo, stalo se a já budu raději věřit v to, že se to prostě stát mělo, než abych se utápěla v slzách a stále si hlavě opakovala, proč? Proč to udělal?" Už se nadechoval k námitce, ale zarazila jsem ho. "Nebudu ti tu dělat kázání, ani ti nic vyčítat. To, co jsem se chystala udělat já nebylo o nic lepší. Je dobře, že se to stalo, je dobře, že jsme si uvědomili tu skutečnost, že se doopravdy nemilujeme. Nevím jak to vzniklo ani kdy to začalo, důležité je, že to skončilo." Zavrtěl hlavou a prohrábl si divoké kudrliny. Ještě štěstí, že mé vlasy se v tomhle ohledu tolik podobaly těm jeho. Když bude mít prcek kudrnaté vlasy, nikdo nebude mít podezření a já nebudu muset nic vysvětlovat. "Proč jsi mi to neřekla?" "A změnilo by to něco?" Zamyslel se. "Nezměnilo." Odpověděla jsem za něj. "Nech to být. Nikomu nic neříkej a nech to prosím být." "To mám všem lhát?!" "Všem? To ne, Niall to ví, Liam taky a stejně tak Jessie a Niallova rodina." "Proč jim si to řekla?!" Nechápal. "Vždyť víš, Liam mi kupoval test, Jessie je nejlepší kamarádka, Niall je otec mého dítěte a..." "Cože je?!" Špatně volená slova Alie, tohle si neměla říkat. "Zopakuj to!" Zavrčel Harry, dlaně zaťaté v pěst. "Bydlím s Niallem, chci s ním být, protože pro mě hodně znamená. Asi ho miluju i když, láskou už si asi nebudu jistá nikdy. Chce se o nás postarat, bude vychovávat moje dítě a bude jeho táta. Ne jen na papíře, ale i ve skutečném životě." "To nemůžeš myslet vážně!" Zařval, až jsem sebou polekaně škubla. "Tohle nedovolím!" "Ty do toho nemáš co mluvit!" "To dítě je moje!" Kluci by museli být hluší, aby to přeslechli. "Ztratil jsi na něj veškeré právo, když jsi se vyspal s tou courou!" Zakřičela jsem snad ještě hlasitěji, než on. Překvapeně zamrkal a o krok ustoupil. "Ty nejsi jeho otec a nikdy nebudeš. Nedozví se to, zakazuji ti o tom s kýmkoli mluvit a jestli to uděláš tak přísahám, že ho nikdy neuvidíš!" Tváří se mu mihl stín bolesti. "Všechno v pořádku?" Nakoukl do obýváku Niall. Přikývla jsem. "Měli bychom jít." Zamumlala jsem a zamířila rovnou ke dveřím.