In the grip of love (season 2)

I'll help you

Čtyřicet čtyři dní, čtyřicet tři dní a najednou, z ničeho nic to bylo už jen dvacet dní a pak deset. Čas běžel neúprosnou rychlostí a já se cítila den ode dne zoufaleji a zoufaleji. Všichni na mě tlačili, matka kvůli nabídce práce, kterou mi učinila jedna vysoce uznávaná, modelingová firma, Anne kvůli organizaci svatby, Jessie kvůli rozlučkové party, na které mě hodlala opít a rozmluvit mi svatbu a samozřejmě nezůstal pozadu ani Liam, který otravoval s mým těhotenstvím. Popravdě, ona skutečnost, že v sobě nosím šest týdnů staré dítě, byla na tom všem asi nejméně deprimující. Zmizely ranní nevolnosti a ačkoli jsem to nechápala, uchovávala jsem si dobrou náladu a plno energie. Největším strašákem se proto stala svatba, jejíž náklady se vyšplhaly k úctyhodným sto padesáti tisícům liber. Když jsem poprvé uviděla seznam hostů, pokoušely se o mne mdloby. Harryho rodina a jeho blízcí přátelé, rodiny všech kluků, Paulova rodina, má rodina, matčini významní přátelé a v neposlední řadě také několik pro mě neznámých lidí, kteří byli pozváni jen ze slušnosti, protože měli cosi společného s One Direction. Konečné číslo bylo trojmístné a to konktrétně něco málo přes tři stal hostů. Kam se poděli plány na soukromou, skromnou svatbu, o které básnila Anne?  

"...a měli bychom zajet do salónu, aby sis mohla vyzkoušet šaty." Mlčky jsem přikývla a dál se vidličkou rýpala v čokoládovém dortu. "Copak Alie? Tenhle ti nechutná? Tak zkusíme další." Usmála se Anne a nechala přinést ochutnávku dalšího svatebního dortu. "Já myslím, že tenhle je naprosto bomba!" Zahuhňala Gemma s plnou pusou dortu s máslovým krémem. "Co myslíš?" Jemně do mě dloubla, čekající na můj názor. S Gemmou jsme se za ty dny hodně sblížili, byla úžasná a rozuměli jsme si, ale ani jí jsem nedokázala říci o svých obavách, co se svatby týče. "Myslím, že ten předtím byl lepší." Zamumlala jsem nepřítomně. "Asi máš pravdu, byl mnohem výraznější." Přikývla a cosi si poznamenala do svého "svatebního" bloku. "Abych nezapomněla, Gemmo? Zajedeš prosím do květinářství? Mám takový pocit, že budou problémy s kyticí, ta prodavačka je naprosto neschopná." Povzdechla Anne. "Bez problému." Přikývla Gemma a už se zvedala. "Já zatím zařídím šaty zlatíčka a Alie? Měla by sis skočit na oběd, celý den jsi nic nejedla." Doporučila mi Anne a vklouzla do svého kabátku. "Zajdu si na oběd." Souhlasila jsem a následovala ty dvě ven z cukrárny.  

"Nechceš koupit další těhotenský test, že ne?" Zděsil se Niall po přijetí mého hovoru. "Ne, neboj." Zasmála jsem se. "Chci tě jen pozvat na oběd." Oddechl si. "To je jiná! Kde se sejdeme?" Zamyslela jsem se, na co mám, oprava, máme, chuť. Jíst za dva a ještě se shodnout na tom, co vlastně budeme jíst, bylo občas krapet náročné. "Nando's?" Navrhla jsem. "Miluju tě!" Vykřikl Niall nadšeně, což jsem brala jako souhlas. "Za deset minut tam." Usmála jsem se a hovor ukončila. Hlavou mi bůh ví proč proběhla myšlenka, co by se stalo, kdybych si vybrala Nialla? Dvěma věcmi jsem si byla jistá, nebyla bych těhotná a rozhodně bychom neplánovali svatbu. S Niallem bych byla volná, užívali bychom si života a ne se hned poutali a zakládali rodinu. Vybrala jsem si špatně? Udělala jsem chybu? Možná Harry není tím pravým, možná, přestože ho miluji, se k sobě nehodíme, každý jsem úplně jiní a... "Alie!" Zdvihla jsem hlavu a usmála se na Nialla, postávajícího u vchodu do Nando's. Nadšeně mi mával, na tváři veselý úsměv. "Jsi tu brzo." Uvědomila jsem si při pohledu na hodiny. "Mám hlad." Bránil se a přidržel mi dveře. Posadili jsme se co nejdále od vchodu a objednali si. Jak se nakonec ukázalo, byla jsem ještě hladovější než Niall a i s jeho nadměrnými porcemi jsem ho hravě strčila do kapsy. "Jak ti je? Už víš, kdy to řekneš Harrymu?" Zajímal se Niall, pozorující mě zvláštním pohledem, jehož význam se nedokázala rozluštit. Namočila jsem hranolku v kečupu a strčila si ji do pusy. "Je mi fajn." Odpověděla jsem a přemýšlela nad jeho druhou otázkou. "Nemyslíš si, že je to chyba?" Řekla jsem nakonec. Překvapeně zamrkal. "Ty snad ano?" Povzdechla jsem. "Ano, myslím." Pousmál se. "Já taky." Zamračila jsem se. "Vážně?" Přikývl. "Přijde mi to, jako hloupost, svatba i dítě. Za pět, deset let, proč ne? Ale ne teď." Pokrčil rameny. "Proč si nic neřekl?" Nechápala jsem. "Nic mi do toho přeci není, v tomhle slova smyslu už do tvého života nepatřím a myslel jsem, že ty to tak chceš." Protočila jsem oči. "Chtít to tak? Nialle tohle je asi to poslední, co chci! Miluju Harryho, ale vzít si ho? Myslela jsem, že když se zasnoubíme, bude trvat dva, tři roky, než se vezmeme a co se dítěte týče, doufala jsem, že se mi povede přivést Harryho k rozumu, jenže pak se to stalo a já nevím, co teď?" Chuť na jídlo mě během chvíle přešla, stejně tak Nialla. "Řekni mu to, řekni mu, jak to cítíš." Odfrkla jsem si. "K čemu to bude dobrý? Svatba už je naplánovaná, všechno je zařízený a dítě? Opravdu si myslíš, že by mě nechal jít na potrat?" Nadzvedla jsem obočí. Zavrtěl hlavou. "Ne, to nenechal." Souhlasil. "Z tohohle už se ven nedostanu." Povzdechla jsem. "Byla to chyba." Zašeptala jsem. "Co byla chyba?" "Vrátit se. Harry by se dal zase do pořádku, on by to zvládl i beze mě a pak by na mě zapomněl a byl by šťastný. A já bych byla taky šťastná, byla bych doma a dělala bych to, co mám ráda." "Tady jsi doma." Namítl. "Ne, doma jsem v Africe, doma jsem tam, kde mě potřebují, kde jsem vyrostla, doma jsem tam, kde se cítím opravdu šťastná a to tady nejsem." Zaklel a promnul si obličej."Nemůžeš tu zůstat." Vypadlo z něj po chvíli ticha. "Cože?" "Já-já myslím, že tu nemůžeš zůstat. Nemůžeš si vzít Harryho a nemůžeš s ním mít dítě." Nepatrně se mu třásl hlas, chápala jsem, jak se cítí, já to cítila stejně. "Já vím." Hlesla jsem. "Ale nemůžu nic dělat." "Můžeš. Pomůžu ti..." 

Tak co řkáte? Konec se blíží a já se stále nerozhodla, jaký bude, co si myslíte, o dění v této kapitole? Chcete to takhle? Nebo mě přinutí te napsat vám HAPPY END? :O :D