In the grip of love (season 2)

Positive? Well, both of whom

Ano, já vím, opět jsem se flákala :( :( :( co dodat? Každopádně, tady je další kapitola :D vidím to už na pár posledních pět kapitol, co vy na to? :O :)

"...Nialle prosím, je to důležitý." Nenechala jsem se odbýt. "A proč šeptáš?" Nechápal. "Není to jedno? Prostě sedni do auta a jeď do obchoďáku!" "Proč já? Copak ti tam nemůže zajet Harry?" Protočila jsem oči. "Ne, to opravdu nemůže! Prosím." Povzdechl. "Fajn. A co mám koupit?" Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, snažící se potlačit stále narůstající paniku. "Těhotenský test." Zašeptala jsem nejtišeji, jak to jen šlo. "Cože?! Těho..." "Potichu!" Přerušila jsem ho a modlila se, aby byl Niall sám. "Těhotenský test?!" Ujistil se šeptem, že dobře slyšel. Zaúpěla jsem a měla chuť se profackovat. Co mě to jenom napadlo?! Měla jsem si to vyřešit sama a ne do toho zatahovat ještě Nialla. Harrymu jsem namluvila, že jsem jen nervózní ze svatby a není mi moc dobře. Přálo mi štěstí a skočil mi na to, načež mi pospíchal uvařit kuřecí vývar a sehnat prášky proti nevolnosti. "Ano, těhotenský test." Zopakovala jsem. "Ty jsi těhotná?!" "Nevím! Právě proto potřebuju ten test!" Začínala jsem mírně vyšilovat, možná jsem měla zavolat raději Liamovi. "Ale já nevím, jak to vypadá?" Zakňoural Niall. Jo, rozhodně jsem měla zavolat Liamovi. "Dobře, tak jinak." Promnula jsem si obličej a unaveně se svalila do peřin. "Je tam někde Liam?" "Myslím, že je dole s klukama." Špatný nápad Alie, moc špatný. "Tak mi ho prosím dej." Neměla bych se radovat? Většina žen, když zjistí, že jsou pravděpodobně těhotné, se radují. Já na tom byla spíše naopak. Už jen z toho pomyšlení, že bych mohla být máma, se mi dělalo mdlo. "Alie? Co se děje?" "Jsi sám?" "Jo, Niall mě odtáhl k němu do ložnice. Stalo se něco?" Povzdechla jsem. "Bojím se, že ano. Potřebuju od tebe laskavost." "Sem s ní." "Zajedeš do obchoďáku, koupíš těhotenský test a propašuješ ho ke mně, prosím?" Vychrlila jsem ze sebe na jeden nádech. "Ty jsi..." "Bože tak uděláš to?!" Vyjela jsem na něj a vzápětí toho litovala. "Promiň, nemám zrovna nejlepší náladu a po rozhovoru s Niallem mám nervy na dranc." "Jsi si jistá, že ten test potřebuješ? Tvá změna nálad ti na potvrzení tvé domněnky nestačí?" "Liame!" Zavrčela jsem výhružně. Zasmál se. "No jo, klid. Už jedu, za chvíli jsem u tebe."  

Liamova chvíle se vešla do celé půl hodiny a jeho příjezd se neobešel bez pozornosti Harryho, což bylo to poslední, o co jsem stála. "...není ji dobře, jestli něco potřebuješ, řekni to mě." Zaslechla jsem Harryho. "Rád bych kámo, ale s tímhle mi bohužel nepomůžeš." Odmítl Liam. "Měla by odpočívat a ne se zabývat tvými problémy." Nesouhlasil Harry. "Spíš tvými ne?" Ohradil se Niall, počkat, Niall? Co ten tu do háje dělá?! Blesklo mi hlavou. "Co prosím?" Nechápal Harry. "Nic." vyhrkli kluci jednohlasně a dle blížících se kroků jsem soudila, že zamířili do ložnice. "Jsme tu!" Hlásil se Niall, když bez zaklepání vpadl do pokoje, přidržel Liamovi dveře a urychleně je za ním zabouchl. "Promiň Harry! Ale tohle je soukromý rozhovor." Omluvil se Niall, zatímco Liam začal na postel skládat těhotenské testy. "Proboha! Kolik jich máš?!" Zděsila jsem se. "Nevěděl jsem, který vzít, tak jsem vzal všechny." Pokrčil rameny a ušklíbl se. Jen jsem protočila oči, vzala si několik krabiček a zamířila do koupelny.  

Jaká je pravděpodobnost, že deset z deseti testů bude vadných a zmýlí se? "Usměvavý smajlík, to je výstižné." Neodpustil si Liam poznámku, kontrolující poslední těhotenský test, který vyšel stejně jako všechny ostatní pozitivně. Pro mě to tedy nic pozitivního nebylo, ale budiž. "Takže můžeme začít slavit?" Zajímal se Niall. "Opovaž se!" Zavrčela jsem a posadila se na okraj rohové vany. "Nikdo se to nedozví, je vám to jasný?! Víme to jen mi tři." Upozornila jsem šklebícího se Nialla i podezřívavě mračícího se Liama. "Super! Už dlouho jsme neměli žádný tajemství." Kývl Niall, Liam tak nadšený nebyl. "Proč nechceš, aby to nikdo věděl?" Nechápal. Už jsem chtěla odseknout, že to není jeho věc, ale ovládla jsem se. "Chci mít stoprocentní jistou." Zalhala jsem a on to poznal, ale nechal to naštěstí být. "Alie?" Ozval se Harryho hlas z ložnice. "Sakra!" Zaklela jsem a začala těhotenské testy házet i s obaly do tašky, ve které je Liam přinesl. "Jsme v koupelně." Odpověděl Niall, sedící na zavřeném záchodě. Jen tak tak se mi povedlo napěchovat tašku do skřínky pod umyvadlem a posadit se zpět na vanu. "Co to tu děláte?" Objevil se ve dveřích koupelny mračící se Harry. "Konzultujeme barvu kachliček, hnědá mi přijde jako dobrá volba, ale neuvažovali jste o něčem zářivějším?" Odpověděl Liam pohotově a já stěží potlačila udivený výraz. Harry pomalu přikývl a změřil si nás zmateným pohledem. "Dobře, takže já se vrátím do kuchyně a budu dělat, že jsem tu nikdy nebyl." Pronesl nejistě a odešel. Oddechla jsem si a složila tvář do dlaní. "Díky kluci, máte to u mě." Zamumlala jsem a opět se narovnala. "Kdy mu to hodláš říct?" Zajímal se Liam. Pokrčila jsem rameny. "To netuším." 

Celý zbytek dne jsem strávila v Harryho starostlivé péči, což se mi na jednu stranu líbilo, lepšího kluka bych si přát nemohla. V tu chvíli se na malý okamžik všechny mé starosti rozplynuly. Proč bych si ho neměla brát? Vždyť ho miluju, on miluje mě, co víc řešit, proč nad tím přemýšlet? A dítě? Ano, bála jsem se, ale Harry bude tím nejlepším otcem na světě! Tak kde je problém? Kde?! Ve mně, tam byl problém. Jako bych cítila, že tenhle život jsem si tak úplně nevybrala, něco uvnitř mě se tomu vzpíralo, něco mě nutilo od toho všeho utéci, nechat minulost za sebou a začít od znova, jinak. Byla jsem jako ptáček lapený v kleci, která je pro něj příliš malá. Celý život se mi najednou smrskl do dvou věcí, svatby a dítěte. Přišla jsem o svoji volnost, o možnost volby, o všechno to, co dělá život vzrušujícím a zábavným. Tohle jsem nebyla já, tohle byla ta Alie, kterou chtěla moje matka a kterou si vysnil Harry. Onen tíživý pocit se vrátil a byl ještě stokrát horší, než předtím. Jako by toho už tak nebylo dost,  večer se zastavila Gemma s Anne, aby mě informovaly o pevně stanoveném datu svatby. Už nebylo cesty ven, jediné, co mi zbývalo, bylo zaškrtávání políček v kalendáři, do svatby jich zbývalo pouhých čtyřicet pět...