Shingeki no kyojin- Cesty se rozcházejí a zase slučují

Návrat do města

Dny kdy na hradby útočili titáni, jsou dávno pryč a společně s nimi spoustu dobrých mužů i žen. Všichni opustili místa v legii a zaujali místo někde jinde.

Eren jako obr jediný přežil masakr, který se odehrál. Všichni jeho milovaní byli sežráni, nebo prostě zmizeli. Eren málem také zemře, jen díky jeho rychlému hojení, se dokázal uzdravit, ovšem za velkou daň. Levi, Armin, Mikasa všichni... jsou nyní pryč a i když se Eren snažil zemřít, nikdy se mu to nepodařilo. Jeho osudem bylo zůstat na světě. Po 400 letech bylo zjištěno, že obři stále žijí a drancují některé z vesnice, ale nemnoží se tak rychle jako předtím. Jako jediný přeživší z průzkumné legie a také poslední kdo zná tajemství obrů, byl Eren jmenován velitelem bezejmenné legie. Cisíř té doby, měl takový názor, že pravda musí být skryta. To byla však chyba.

Nyní když od titánů uběhlo už téměř tisíc let, se Eren vrací z hor do města nabrat nové rekruty.

Vzhledově Eren vypadá na třicet let, ale pocitově by si už rád odpočinul... už příliš dlouho kráčí po světě.

V dnešní době, ví jen nevětší hlavy státu, o jeho existenci.

Eren jim podává hlášení a podrobné informace o každé výpravě, ale jinak nechce, aby někdo řídil jeho legii, nebo do ní strkal nos.

Erwin, mu přenechal papíry ohledně všech jeho plánů a různých strategických myšlenek, jenomže byl problém, hodně spisů, které potřeboval, byly historiky ve veřejném archivu v Tokiu.

Ve městě nebyl hodně dlouho, ale moc se toho nezměnilo. Koupil si lístek na vlak a odjel domů. Měl na sobě vojenskou uniformu a na zádech velký batoh a ještě jednu velkou tašku, no byl to spíše vak. Snažil se neupoutávat pozornost.

Eren bydlel v malém domečku, ale nebyl tam strašně dlouho a byl si zcela jistý, že už tam nebydlel. Měl pravdu v jeho pokoji se svítilo. Tak šel za správcem, aby zjistil, co se stalo z jeho pokojem. Zdvořile zaklepal na jeho dveře a hned za chvilku se mu ozval nějaký pán.

,,Dobrý den, přejete si něco?" zeptal se ho správce.

,,Dobrý den, před lety jsem tu bydlel no a pak jsem musel rychle odjet kvůli práci, jenom jsem viděl, že v mém bývalém bytě se svítí, takže je jasné, že můj byt je už někoho jiného. No a já se chci zeptat, co se stalo s věcma, které jsem tam měl" správce se na něj neuvěřitelně díval.

,,Vaše věci?"

,,Ano moje věci"

,,Mohl bych se zeptal jaký to byl byt"

,,číslo 5."

,,Aha, no jo. To jste byl vy?" zeptal se ho neuvěřitelně.

,,Asi už to tak bude."

,,Nevěděl jsem, že jste voják"

,,No jo, náhle jsem byl povolaný, no a jaksi jsem uvízl na frontě, nemohl jsem nic udělat, nemohl jsem jenom tak zavolat, že se ruším svojí smlouvu. Nechodil bych sem, protože celé vybavení bylo vaše, ale měl jsem tam osobní věci a taky uniformu, kterou bych teď jaksi potřeboval" vybalil na něj Eren.

,,Aha, já jsem tenkrát byt nevyklízel, to moje dvě děti. Myslím, že dali věci do sklepa. Máte štěstí, dnes jsem chtěl vyklízet sklepení, ale nějak jsem se k tomu nedostal" řekne a vezme si svoje klíče. Společně zamířili do sklepení.

Bylo tam hodně věcí, ale jenom jedna krabice s nápisem Pokoj číslo 5

,,Děkuji, že jste to schoval" poděkoval mu Eren a odešel.