Shingeki no kyojin- Cesty se rozcházejí a zase slučují

Vše začíná nanovo. Poslední dopis

,,Byl jsi mimo několik dní... Zatím co, tě odváželi do nemocnice, Eren bojoval aby jste se dostali do města. Obrněný titán tam čekal, čekal tam na Erena. Bojovali spolu déle, než oba dva zamýšleli." řekne mu Erwin usazený na židli.

Eren dostal Reinera na kolena a vyrval ho z jeho šíje. Eren sám klesl na kolena a osvobodil se z titána. Oba dva se dostali na zem a stanuli tváří v tvář jeden druhému.

,,Už to nemusíš dále dělat Reinere... je po všem."

,,To si jen myslíš Jeagre."

,,Podívej se okolo, copak chceš aby se to vše znovu opakovalo."

,,Lidé na nás zapomněli, začali jme být jen postavičkami napříč dějinami."

,,Kde je... kde je Zeke a Berthold."

,,Pryč, až přijde čas, ukážou se."

,,Už ho nemusíš poslouchat, Zeka."

,,Takže mám poslouchat tebe... kde jsou tvé příkazy, co se podělo s tvou schopností ."

,,Víš moc dobře, že nejsem tak silný jako předtím, stejně jako ty... jak dlouho jsi byl uvězněn ve svém těle... stával se z tebe obyčejný titán... Reiner, přiznej si to, do tohoto světa už dávno nepatříme.... Ty, já, Berthold, Zeke a všichni titáni. Měli jsme být už dávno mrtví."

,,Ale nejsme... zažili jsme to co jiní ne, máme v hlavě začátek, prostředek a dokonce víme, jak vše skončí... Jsme tu z nějakého důvodu."

,,Není žádný důvod Reiner."

Oba dva stali několik desítek metrů od sebe, jeden zničenější válkou, než ten druhý. Byli jsi toho vědomi... Reiner se rozhlédl okolo sebe, spatřil hořící pláň, pokrytou stovkou mrtvých. ,,Vzpomínáš, na naši první výpravu za hradby, byli jsme vyděšení a zároveň nadšení, že se dostaneme konečně ven" řekne Reiner a přitom pozoroval jatka.

,,Vzpomínám si... už je to hodně dávno co jsme byli přátelé, já jsem si vybral lidi ty titány..."

,,Reiner utekl do hor a Eren se o několik hodin ukázal ve městě." řekne Erwin ,,Ještě ten den, si to napochodoval přímo ke generálovi Osegavovi, byli uprostřed vojenského jednání..."

,,Kdo vydal rozkaz." zakřičel z plných plic až se to rozléhalo po celé místnosti. Na Erena se otočili všechny hlavy, tentokrát to nebyla video konference jako minule, ale všichni byli zde.

,,Pane Jeagre..."

Byla tam zastoupena celá armáda, letectvo, námořní pěchota, pozemní pěchota.

Eren byl rozzuřený. Na sobě měl manévrovací výzbroj a přes sebe přehozený plášť legie. ,,To já vydal rozkaz povolat letectvo." ozval se armádní generál.

,,Jak jste mohl..."

,,Viděl jsem to vaše malé tažení proti titánů... nebylo moc úspěšné..."

,,bylo by, kdybyste nic nedělali... nevíte co jste způsobil."

,,Ale ano vím, pane Jeagre, zachránil jsem vám vaše Legiijní prdele... nebýt naších raket, jste už dávno mrtvý."

,,Ty vaše rakety dodali titánům jen větší sílu, načerpali tolik energie, že se budou moc pohybovat i přes noc a tím zkrátit dobu se dostat do města, udělal jste z abnormální, teď mají v hlavě jen jeden cíl... a to dostat se za hradby města a sežrat všechny lidi, co jsou ve městě a pokud se nepletu, je jich více jak miliarda..."

,,Ubráníme město."

,,Jo a jak to chcete udělat, na město rakety poslat nemůžete, pokud teda nechcete přitom zabít i nevinné civilisty... Bez mé legie tuto válku prohrajete... potřebujete nás, tak nás nechte dělat naši práci a nepleťte se do ní."

,,No tak synu..."

,,Jsem mnohem starší než vy, možná na to nevypadám, ale je mi 999 let, takže byste mohl prokázat trochu respektu... Budete plnit moje rozkazy, uděláte vše co já řeknu, ne naopak a jestli ještě jednou uděláte něco podobného osobně vás přehodím přes hradby a nechám vaši mrtvolu sežrat titány."

Erwin vyprávěl dál a Levi se jen koukal do stropu, co jediné mu zbývalo. Všude kolem pípali přístroje, ale jediné na co se snažil soustředit, bylo jeho srdce a Erwinův hlas.

,,Myslím, že se Eren vyjádřil dost jasně... nezraněných nováčků vyvázlo jen málo, zemřelo i pár nejvěrnějších, z jeho jednotky... polovinu Legie nechal ve městě, na vrcholku hradeb připravují děla... armáda byla tak laskavá a vydala nám ty nejlepší a polovinu vojáků nechal převléct do manévrovacích postrojů a teď je několik pověřených učí, jak s nimi zacházet. On sám se vydal zpět do hor s polovinou Legie. Pevnost je nechráněná a Reiner toho využil. Bylo tam pár titánů, ale bez problému je všechny pobili... Eren se s nimi vydal na sever, do hor k jedné z pevnosti... před pár hodinami jsem dostal zprávu, že jsou všichni v pořádku a Eren našel to co hledal."

Eren vyšel rozvrzané schody a vyhýbal se nejvíce kritickým místům, o nichž věděl, že by se mohl propadnout. Kdysi dávno, to byl jeden z hlavních pevností legie a bylo to tady, kde naposledy vydechl Rivaile... Tolik vzpomínek. Tolik bolesti. Tolik krve. Překvapili je, mysleli si, že tu jsou v bezpečí, ale Erenova schopnost selhala, na tu malou chvíli stačila, aby je Zeke našel. Celá horda titánů se přivalila i s několika inteligentníma. Bojovali s nimi a vyhráli. Teda ti co přežili. Levi ležel u vchodu pevnosti, polovina jeho těla byla přepůlena ve dví. O pár desítek metrů dál Eren našel Sashinu a Jeanovu hlavu. Armin vysel na jednom ze stromu, měl zlomenou páteř. Mikasa byla na střeše, měla rozbitou hlavu a nepřirozeně pokroucené nohy. Šálu, kterou ji kdysi dal když byla malá, měla neustále kolem krku.

Eren vstoupil do jejich pokoje, věděl kde hledat, vzpomněl si na den, kdy tu krabičku ukládali do podlahy. Krabička byla pokryta prachem, byla obyčejná a klíč, který neustále nosil na krku, do něj perfektně pasoval, stejně tak do dveří od otcovy laboratoře.

Uvnitř byla injekce, stejná, kterou mu otec před mnoha lety dal a dvě ampule navíc. Tři z nich chyběly Zeke, měl stejný klíč a nebyl pochyb, že to tu už navštívil, ale to bylo už hodně, hodně dávno. Náhle se se mu v oku něco zatřpytilo, proto odrhl zrak od krabičky a zaměřil pohled na dno skrýše. Prstýnek, byl to zlatý prstýnek, ten který měli společný. Manželský prsten, uvnitř bylo vyryto R a E, a znaky vyryto láska mého života. Eren netušil, že tu schoval svůj prsten, kéž by pro tu krabičku šel dříve. Leviho prsten si navlékl na stejný prsteníček, kde měl ten svůj. Dole bylo ale ještě něco, malý kousek papíru. Napsán ve spěchu a umazaný od krve, papír se téměř rozpadal. Eren rozpoznal Leviho písmo. ,,Nezapomeň, že tě miluji a budu tě hledat v dalším životě napříč časem. S láskou tvůj nejdražší přítel. Miluji tě."

Eren si opatrně ten kousek papíru vložil do vnitřní kapsy, skrýš zavřel a vydal se i s krabičkou v rukou dolů.

,,Pane, blíží se sem několik titánů."

,,Dobrá... nemá ceny plýtvat silami, do sedel, mám vše co jsem hledal... vyrážíme." Eren vydal rozkaz. Uzdu koně si vzdal od jednoho vojáka a krabičku dal opatrně do vaku, který byl připevněný na koňském boku.

Do pár hodin byli zpět na základně, Eren vydal poslední rozkazy dne a sám se usídlil u sebe v pracovně. Seděl na židli, světlo svíček mu svítilo na poslední vzkaz od jeho manžela. Kousek papíru umístil do ochranné fólie, přeci jenom, bylo to už hodně staré a takhle zamezil ještě většímu poškození.

,,Jsi mrtvý několik set let, ale stále si najdeš způsob, jak mi vyznat lásku. Myslím, že ses nahledal už dost, neboj už brzy ti půjdu naproti. Miluji tě"