Shingeki no kyojin- Cesty se rozcházejí a zase slučují

Starý známý

Asi po dvou hodinách konečně usnul, vzbudil se v šest hodin. Moc toho sice nenaspal, ale stejně jakmile se probudí, tak po druhé neusne.

Ze skříně si vytáhl dlouhé kalhoty, které byly volné a plus do vojenského stylu a zelené tričko. Ani se chlapci dole nestačili probudit a Eren už vyběhl z domu a běžel a běžel a běžel.

I když bylo tak brzo ráno, stejně to už na ulicích žilo. Lid chodili do práce, nebo právě šli domů z noční šichty. Po cestě zpět narazil na známý obchod a tak rovnou nakoupil jídlo. Nejradši by to nechal na chlapcích v domě, ale i on měl hlad. V téhle době je jídla dost, peněz taky, horší bylo, když nebyli peníze a hnusné jídlo. Jen ti bohatí si mohli zaplatit pořádný chléb.

Byl to malý obchůdek, jakmile tam vešel, všiml si postaršího prodavače, byl to ten stejný jako před deseti lety. Zestárnul, zatím co on zůstal stejný. Tohle na titánské nesmrtelnosti neměl vůbec rád. Už by rád odešel na odpočinek.

Nenakupoval ani moc dlouho, jenom základní suroviny, potom pošle kluky nebo dokonce půjde radši sám na velký nákup. Mohl by rovnou nakoupit nějaký čistící prostředky, protože jak se díval tak se jejich zásoby tenčili, jak v domě tak i v horách.

Přešel k pokladně, prodavač se na něj nejdříve zadíval a najednou jako by viděl ducha.

,,Vy jste přeci Eren Jeagr, kde jste byl posledních ..."

,,už je to 10 let, co jsem nebyl v Tokiu"

,, Tak náhle jste zmizel" odpověděl a trochu se zamyslel

,,Za to se omlouvám, ale byl jsem povolaný na mise, vrátil jsem se včera večer" řekne Eren ,,Jak se vůbec máte, obchod vidím, že pořád běží... a jak se má vaše dcera, Hana " řekne Eren a rozhlédne se

,,Ano je to naprosto v pořádku, dcera si adoptovaly z dětského domova jednoho malého kluka, teda vlastně už ne malého, tento rok mu bude devatenáct. Za chvilku by měl přijít, jestli chvilku počkáte tak ho můžete poznat." Řekne mu a asi je ze svého adoptivního vnuka hodně nadšený.

,,Je to pozoruhodný hoch, hodně chytrý a zajímá se o historii. Pracuje v místním archivu, říkám vám ten kluk se vám bude moc líbit. Taky se zajímáte přece o naši historii ne?"

,,Ano je to jako koníček, když zrovna nejsem ve službě " řekne Eren a usměje se na něj.

,,Mohl by jste mu něco povědět, určitě by z toho byl nadšený, a mohl by jste se setkat konečně po několika letech i se synem, byly jste dobří přátelé ne?"

,,Vlastně mohu si dovolit říci, že jsme pořád. Sem tam jsem chytal signál no a telefonovali jsme si, přes počítač. Upřímně dalo mi trochu zabrat ten hovor přijmout, technologie mě nemá ráda."

Společně se tomu zasmáli, fakt ho technologie neměla ráda, teda kromě mp3 přehrávače, tak ho ještě nějak snášela, možná ještě trochu mobil a základ počítače, ale jinak nic. Byl vždy na tohle trochu levý, taky kvůli tomu nechtěl, aby se jeho staré zbraně nahradili těmi novými. V tu dobu když vstoupil do legie, byl ještě mladý no a nebyly ještě tak vylepšený postroje, jak pomalu teď.

,,To nejste sám, mě taky technika dvakrát tak nebere. Kdysi jsem žil v horách, žilo se tam jako za stara... Jednoho dne nás však vyhnali z vesnice a já musel začít žít tu."

Eren si pamatoval ten rok, titáni sestupovali čím dál více z hor, až se dostali k prvním vesnicím.

Od té doby jsou titáni blíže a blíže velkým městům jako je třeba Osaka. Taky jeden z důvodů proč přijel do Tokia, přesvědčit císaře a základní radu aby s nimi vystoupili na veřejnost a znovu obnovení hradeb. Hradba Maria je pohřbena hluboko v zemi pod Tokiem a jenom čeká, až bude moci znovu chránit město před titány. Jenže se znovu vytažením hradby se neobejde od následků.

Eren se ani nenadál a mladík vešel do obchodu, měl velká zelená sluchátka a vlastnoručně udělaným symbolem na bocích, byl to znak průzkumné legie, policie a vojenské legie dohromady, dokonce tam přidal i výcvikový znak, překřížených dvou mečů a co ho nejvíce udivilo, byl zkroucený klíč.

,,Jsem tady dědečku." Řekne, jakmile si sundal sluchátka. Mladíka si ještě ani pořádně neprohlédl, ale už věděl, že je něco spojuje.

,,Aaa, Levi. Někoho bych ti rád představil tohle je Eren Jeager, je to starý přítel tvého strýce Erwina" řekne.

Mladík se na něj otočil, měl naprosto kamennou tvář, jakmile se na něj Eren pořádně podívala tak před sebou uviděl, mladou kopii Rivaliho.

,,To není možný" řekne si potichu, Eren musel vypadat hodně v šoku, taky se tak cítil. Jeho přítel, tedy o několik let mladší než ho poprvé potkal, stál právě před ním. Jeho reinkarnované já. Eren na tohle nejdříve nevěřil, jako prvního potkal Erwina avšak po několika letech setkání s ním si začal vzpomínat, potom potkal další jeho dřívější nadřízené. No začal si o tom něco zjišťovat, v indických mytologií a podobně, nejdříve tomu vůbec nevěřil, ale nakonec si na to začínal pomalu zvykat."

,,Těší mě" řekne mladý kluk a podá mu ruku. Eren ji přijal a potřásl si s ní, jenom že mladíkovy neušlo nic.

,,Proč máte ty ruce obvázané" zeptal se, jeho dědeček ho napomenul, že se ho nemá ptát, ale Eren si z toho nic nedělal. Byl to Rivali, jemu vždy říkal vše.

,, To je v pořádku, pane. No je to tak že já cvičím, a proto je mám obvázané, ale to by jsi měl přece vědět proč se obvazují ruce, taky si je musíš obvazovat, když cvičíš ty ne?" řekne mu narovinu. Upřímně nevěděl, jestli cvičí, ale byl to zrovna Levi kdo Erena naučil bojovat tak jak bojuje právě teď. Takže mohl jenom doufat, že cvičí i nadále v modernější době a jeho mladší podobě.

,,To je pravda pane Jeagre"

,,Říkej mi jenom Eren, když mi říká někdo příjmením a ještě rovnou pane mimo základu, nebo vojáků ve službě. Tak si připadám až moc staře." Řekne se vtipem. Levi se tomu usmál, pochopil.

,,Jste voják?"

,,Ano" Odpoví mu na jednoduchou otázku jednoduchou odpovědí.

,,tvůj dědeček povídal, že máš rád historii, zvláště historii z dob titánů" Levi jenom přikývl. No jo, byl to tichý Levi takový, který byl na začátku. To si Eren mákne, aby ho vypracoval do toho Leviho, do kterého se před lety zamiloval. Protože tohle nenechá jenom tak. Bude se o něj zajímat, ale tentokrát nedopustí, aby se mu jeho láska vypařila před očima. Tentokrát si to už nesmí dovolit.

,,No rád bych se tu zdržel, ale když jsem včera přijel na ubikace pro naše vojáky, no tak jsem měl málem infarkt, vypadalo to tam jako po Atomovce, lednička byla vydrancovaná no a kluci se za několik hodin jistě vzbudí a budou uklízet. Tak aby na to měli sílu tak jim aspoň udělám snídani, jako hodný velitel" řekne, a kráčí na odchod. A ještě než úplně odejde tak se otočí na něj a poví mu :,,Doufám že se ještě někdy setkáme Levi, rád bych si s tebou popovídal. Tak zatím" řekne a s tím odejde.