,,Plná bojová pohotovost... doplňte si manévrovací láhve, doplňte si ostří...." začal přikazoval Eren když viděl situaci venku. ,,Tohle bude dlouhý den."
O hodinu později, když byli všichni připraveni a slunce začalo vycházet, Legie utvořila formace.
Mezitím co oni se připravovali, armáda bombardovala všechno co se hýbalo. Malé titány eliminovala, ty velké jen naštvala a právě proto tu byla Legie.
Eren bojoval prozatím jako člověk, zatím nenašel důvod, proč by využíval titánské moci. Inteligentní obři, byli jednoduše zničeni, no jednoduše. Jednodušeji, než v minulosti. Bylo zřejmé, že je Zake slabý, a neudrží tolik titánů najednou, nejspíše podcenil své schopnosti.
Likvidovali jednoho titána za druhým, čím více hodin bylo, tím byla legie slabší a slabší a titánů furt neubývalo. Po páté hodině, co slunce zapadlo za hradby, nastoupila armáda. Bombardovali každého titána ještě s větší silou. Ovšem když použili tak ničivou sílu, zničili i tak několik čtvrtí, několik městských částí. Spousty lidé se po válce nebudou moc kam vrátit, jejich domovy už totiž nebudou stát na tom stejném místě.
Někdy během dne, byl spuštěn poplach prvního stupně, staré počítače totiž konečně zaznamenali díru ve zdi a starý systém, byl uveden do chodu. Na díru ve zdi byla umístěna dočasná brána, brána, která ovšem také nevydrží moc věčně.
Eren zrovna přeťal jednu z šíjí inteligentního titána, když se ani ne pár desítek metrů objevil žluto oranžový záblesk... hled vzápětí se vynořil Zake v titánské podobě.
Zake přešel ulici a v stanul jen několik desítek metrů před Erenem, který stál na střeše jedné z budov.
,,Dneska to ukončíme chlapče..."
,,Souhlasím... už bojujeme moc dlouho...dnes to ukončíme."
Eren se podíval na své spolubojovníky, Leviho nikde neviděl, chtěl mu říct poslední sbohem... nevěděl jestli jeho staré já už opustilo tuhle duši, nebo jestli je stále mezi nimi, ale neměl to jak zjistit. Nemohl ho nikde najít, nikde neviděl ani Erwina...Eren nemohl na nic čekat, výzbroj kterou měl na sobě, rychlým odepnutím několika spon a řemenů spadla na střechu.
,,začneme."
Eren skočil ze střechy a mezi tím, se kousl do ruky. Transformace nastala téměř okamžitě, chvilku mu ovšem trvalo než se vzpamatoval a Zake toho využil. Té chvilky nepřítomnosti, mohlo být osudným. Zake povalil Erena na zem a chystal se ho vší silou zaťatými pěstmi udeřit do Erenovi hlavy. Eren měl však rychlejší reflexy a bojový výcvik, který pokaždé zdokonaloval.
Eren se rychle zvedl, objal pažemi Zakeho trup, ten praštil na prázdno do země a následně ho přehodil dozadu za záda. Zake se rychle vzpamatoval a Erena ze sebe odkopnul.
Oba měli své výhody a nevýhody. Zake má dlouhé ruce takže Erena nepustil snadno k tělu, ovšem jeho tělo, jeho titání stavba nebyl uzpůsobena k boji. Byl odolný, ale pomalý. Zatím co Eren byl stvořen pro boj, jeho postava, hbitost a rychlost byla jeho plusovou stranou, ale jeho záporem bylo rychlé vyčerpání páry na zranění. Dokázala se rychle generovat to ano, ale čím rychleji se tak stávalo, tím míň síly poté měl a tím pádě i poté menší regeneraci.
Oba dva bojovali už z posledních sil, jedna rána následovala druhou a bylo jedno, jestli právě udeřil Eren nebo Zake, oba dva na tom byli stejně.
,,Už nejsi tak silný jako dřív, zestárnul jsi chlapče."
Eren ve své podobě mluvit nekázal, to mohl jen Zake. Zatím co, ti dva bojovali, legie se snažila zabíjet poslední kousky titánů co jsou uvnitř. Levi zrovna ležel na střeše, cítil jako mu v jeho těle něco prasklo, radši ale nechtěl zjišťovat co to je. Byl umazaný celý od krve, nějaká se mu vypařovala, ta druhá byl jeho. Jeho ruce a nohy byly odřené, sem tam měl několik tržných ran, ne tak hlubokých, ale krvácely. Z dálky slyšel řvát titány, ten jeden mu byl obzvláště povědomý. Před hodinou spatřil dva oranžovo žluté blesky, s minutovým rozestupem. Předpokládal, že jeden z těch blesků patřil právě Erenovi. Neměl však čas je řešit, titáni se k jeho jednotce totiž blížili rychleji a rychleji. Nejdříve musel vyřídit tyto titány.
,,Desátníku." odlovil ho někdo nad jeho hlavou, jméno vojáka neznal ale byl to mladý kluk, nejspíše podobného věku, jak o Levi.
,,Ano?"
,,Mám vám předat zprávu od kapitána Erwina, máte se u něj neprodleně hlásit co nejdříve."
,,Dobře... a teď už běž."
Levimu chvíli trvalo než našel Erwina, ale jakmile ho spatřil málem se zastavil za chůze. Erwin neměl jednu ruku, pahýl měl zaškrcený svou kovbojskou vázankou. ,,Co se stalo." řekne Levi, a jakmile Erwin uslyšel jeho hlas a následně spatřil jeho oči, poznal, že jeho synovec je opět spět.
Zrovna když chtěl Erwin odpovědět na jeho otázku, ozvalo se podivné křupnutí a pak ještě jeden zvuk. To podivné křupnutí, znělo z Erenovi hlavy. Když se na něj Eren rozběhl největší rychlostí kterou dokázal vynaložit a pak následně použil hlavu jako beranidlo tak mu nejspíše nevydržela páteř. A ten druhý zvuk bylo odpálení rakety, která se přibližovala jejich směrem, přímo na Erena a Zakeho.
,,Rychle pryč... pryč ze střechy, pryč, pryč, pryč." volal na všechny Erwin, nevěděl jestli už je na to příliš pozdě.
ČTEŠ
Shingeki no kyojin- Cesty se rozcházejí a zase slučují
FanfictionOd vyhlazení titánů ve světě, dělí časová přímka téměř tisíc let. Lidé už téměř zapomněli na svou historii, žijí beze strachu a zdí. Ovšem tohle se má brzy vše změnit. Co když titáni nebyli vyhlazeni a co když stále existuje jednotka, která s nimi b...