Shingeki no kyojin- Cesty se rozcházejí a zase slučují

Přípravy

Eren se rozloučí s celou rodinou a spolu s Erwinem vyšel ven. Nepotřebovali si už nic jiného říct, proto na něj jenom kývl a Eren se ztratil v ulicích pouličních lamp.

Byl v pracovně, když najednou přišel do jeho kanceláře jeden z vojáků a podal mu telefon.

,,Pane volá vám major " Eren si od něj převzal telefon a přiložil k uchu

,,Hai"

,,Dobrý den pane, tady major Zakarius"

,,Hai"

,,Podávám hlášení, že naše všechny jednotky se přesouvají na požadované souřadnice"

,,Výborně, pokračujte v transportu. Jak jsou na tom kapitánové?" zeptal se, i když už nejspíše znal odpověď.

,,Rozdali rozkazy, předali velení svým nejbližším nástupcům a odjeli hned prvním vlakem "

,,Yoidesu, arigato." Hovor byl ukončen.

Eren si přehrával v hlavě body jeho řeči. Jakmile přijedou kapitánové čet, čeká je zasedání s veliteli japonského vojska, radou a císařem. Jeho podřízení mají potřebné materiály k znovu obnovení hradeb a k vystoupení na veřejnost. Jen doufal aby to všechno klaplo, potřeboval nové členy, bez nich totiž je téměř nemožné vyhrát tuhle tisíciletou bitvu.

Muži přijeli další den kolem desáté odpoledne, bylo jich sedm. Přijeli vypůjčenými auty. Vzadu v kufrech měli zavazadla a výzbroj, tu Erenovu měli sebou taky. Požádal je, aby mu ji vzali taky, nevěděl, jak dlouho se v Tokiu zdrží a nechce nic ponechat náhodě.

,,Jaká je situace" Zeptal se jich Eren, jakmile byli v jeho kanceláři. Oni stáli před ním a Eren se opíral o čelo stolu.

,,Je to mnohem horší než jsme předpokládali" řekl jeden z majorů.

,,Kam až se dostali" zeptal se a promnul si oči.

Jeden z mužů měl v ruce mapu, přišel k Erenovi a rozprostřel ji na stůl, o který se doposud opíral. Eren se otočil, aby se mohl podívat na mapu. Ostatní ho následovali a rozmístili se kolem stolu s mapou.

Na mapě byly vyznačeny modře místa základen legie, jak ty mimo provoz tak i ty co jsou plně funkční.

,,Titáni už obsadili celou Totori, Shimane, Yamaguchi,Okayama." A začal postupně informovat Erena o stavu celé země. ,, lidé z Hiroshimi nám prozatím uvěřili o úniku nebezpečných toxinů, ovšem nevím jak dlouho nám tahle historka vydrží. Dříve nebo později nějaký maník s telefonem natočí nějakého obra nebo jednotku, je to jen otázka času." Ujal se slova druhý z kapitánů.

,,Jsou města v kterých jsme se prozradili, ovšem není tam žádný přístup k elektřině, takže se zatím nic nerozšířilo. Jsou pod ochranou několika našich jednotek, ale nevydrží to věčně. Lidem jsme o tom zakázali mluvit, aby nepropukla zbytečná panika, naštěstí je držíme naživu ve městě Sapporo, do pár dnů by měla započít evakuace, pokud nám císař poskytne dostatek personálu a technologií."

,,Nejhorší situace je ovšem od Tokya na sever, spočítali jsme ztráty no a..." odmlčel se a podíval se na ostatní kolem sebe.

,,Kolik" řekl Eren důrazně, až některým přeběhl mráz po zádech, jak se Erenův tón hlasu výrazně změnil.

,,Patnáct jednotek, pane." Eren udeřil do stolu, až napraskl.

,, Co všechno je zabrané"

,,Gunma, Niigata, Tochigi, Ibaraki a Fukushima"

,,Sakra?" Erenovi se chtělo řvát, ale teď na to neměl čas.

,,To je zatím všechno pane"

,,Dobře"

Bylo ticho, Erenovi se v hlavě vířili myšlenky, ostatní nechtěli nic říkat, jelikož už hodně krát zažili, co se může stát a proto to nechtěli opakovat znovu.

,,Bojím se, že jsem to nechal zajít až příliš daleko." Řekne Eren a dál hypnotizuje mapu Japonska.

,,,Pane, stačí jen poručit a na váš rozkaz zvedneme hradby."

,,To bohužel není tak jednoduché, nejdříve musíme za císařem, ten nám musí dát povolení... ovšem je asi 80% že náš požadavek zamítne jen proto aby mohl najít nové diplomatické řešení. Až poté zakročíme."