,,Mami? Jaký byl táta?" zeptá se mě Bell ,,Táta? Táta byl nejlepší člověk na světě" řeknu a falešně se na ni usměju... Každá vzpomínka na něj bolí, moc bolí... Bell už je patnáct let a já s tím pořád nejsem srovnaná..
,,Vím.. Že tě to bolí.. Mami... Jen mohla by si mi říct jak umřel?... A proč slavíme mé narozeniny týden před tím než jsem se doopravdy narodila?" ach... Měla by to ale vědět ,,Víš.. Isabel...tvůj táta umřel.. Když jsme jely do porodnice... Na chvíli odvrátil pohled a naboural to do stromu.... Já a ty jsme to přežili.. Ale on? Umřel na sále" řeknu až mi ukápne slza ,,Promiň" řekne a obejme mě...
The End...
ČTEŠ
Miluju Tě!
Lãng mạnAhoj jmenuji se Isabel je mi 16 a bylím v malé vesničce nedaleko města.Má nejlepší kamarádka je Ela a mám i své nepřátele Lisu a Melisu jsou to takové dvě nafoukané krávy.. Mám i moc koníčků a zálib jako jsou třeba koně, psy, hraní na kytaru a piano...
