Miluju Tě!

Prosím Ne...

Ráno mě probudí nejotravnější zvuk... Budík!
Vypnu budík, sednu si a začnu do ticha přemýšlet proč si chce promluvit? A proč ne přes telefon? Tohle se mu fakticky nepodobá... Co když mě nemiluje? Z myšlení mě vytrne další budík  ,,Joo do háje, já vstávám!" křiknu na telefon a vypínám budík. Jdu do kuchyně a dělám si snídani ,,Já jsem fakt debil" řeknu si, když si uvědomím že jsem nandala i pro Toma... Beru talíř a jeho snídani dávám  Miki,jen tak pro informaci Miki je to štěňátko co jsem dostala.

Beru do ruky telefon a píšu Tomovi zprávu                     :  

Já : Ahoj.... Hele v kolik a kde se sejdeme?

Tom : Ahoj... Vyzvednu tě a uvidíš

Konec zpráv

,,Aha... Takže ty mě vyzvednes?" já nechci další hádku.... A obzvlášť ne s ním.. Doufám že to chce urovnat.Jdu se převléknout z pyžama do něčeho normálního...

Po hodině přijíždí Tom.
,,Ahoj" řeknu ,,Ahoj" podává mi helmu ,,Tak? Nasedneš?" ,,Jo" řeknu a nasedám na motorku. Jedeme do města do kavárny, slézáme z motorky a jdeme dovnitř, Tom objednává.
Když nám přinesou objednávku, je jen trapné ticho ,,O čem si chtěl, fak naléhavě mluvit?" zeptám se, on se na mě vážně podívá a promluví ,,Noo Bell víš" upije z kafe ,,Já, neříkám že tě nemám rád ale... Chtělo by to pauzu" řekne a mě to kafe zaskočí  ,,Co-cože?" ,,Bell" chytí mě za ruku ,,Je toho na mě poslední dobou moc" ,,Cože?! Jak jako moc? Tome!! Já se ti omlouvám že jsem s Petrem jela! Já- Já už na něj ani nepromluvím... Prosím neopouštěj mě.... To mi nesmíš udělat!  Prosím-" ,,Isabelo.. Mě nejde o to, že si jela s Petrem... Po pravdě? Já jsem mu ještě poděkoval.. Za to že tě dovezl v pořádku.. Ale já teď víš.... Mám nějaký problémy-" ,,A kvůli tomu se se mnou rozcházíš?" ucuknu rukou ,,Já se s tebou nerozchazím... Jen je to pauza" ,,Jo? Jak teda mám brát slovo pauza? Dost lidí to bere jako rozchod" ,,Ale ty nejsi dost lidí! Ty jsi jedinečná! A není to rozchod... Jen prostě, se nebudeme tolik vídat... No spíš vůbec" ,,Joo, aha... Super... Díky" řeknu, odsunu hrnek s kafem a odcházím, on tam jen sedí a kouká do blba..

Jdu domů pěšky, za sebou slyším, zastavení motorky ,,Isabel! Já tě hodím domů"  ,,Já myslela že se nemáme vídat" vykřiknu v tom vzteku, on sléza z motorky, jde ke mě a promluví  ,,Ale, to neznámá že tě nemůžu hodit domů" ,,Super... Vážně... Super" řeknu ironicky a on na mě hodí vážnej pohled.

Když mě doveze domů, doprovodí mě až ke dveřím ,,Já dokážu dojít sama domů!" řeknu uraženě a zabouchnu mu dveře před nosem. Po nějaké delší chvíli, uslyším jak odjíždí.
Co si to sakra myslel? Tak tohle teda ne! Co si o tomhle mám myslet? Hmmm? To by mě zajímalo...  Z myšlení mě vytrhne zvonění telefonu, to je Ell....

Rozhovor

Ell : Ahoj zlato? Tak nechtěla bys někam zajít?

Já  : Ahoj... Hele nemám čas promiň..

Ell : Copak máš v plánu? Hmm? Nějakej program s Tomem?

Já  : Jo jasně... Program s Tomem..

Ell : Si měla říct rovnou! Tak čuussss...Až nebudeš mít Toma na programu tak písni!

Já  : Jojo Pa

Konec rozhovoru

Prej, Tomův program.... Hah to jo... Řekne mi má myšlenka a v tom se vhrnou slzy do očí...Co mám jako dělat? Bez něj? Tome.... Co si to udělal? Proč si mě opustil?

Jdu do pokoje, sedám si na postel a koukám do zdi...