Nejsem Červená Karkulka

6; Snídaně a pár podmínek

Sebastian
Vzbudil jsem se docela pozdě. Dneska nemám žádné natáčení, ani nic takového, takže nemusím mít nařízený budík.

Přetočil jsem se z jednoho boku na druhý. Prázdná postel. Takže to byl jen sen? Karkulka? Ulička? Krabice? Kapuce? Lás... Ehm... To nic.

Pomalu jsem se vyhrabal z postele a vyšel z ložnice. Uslyšel jsem tiché pípání. Zvuk oznamující že mi doprala pračka. Neuvědomoval jsem si že bych něco dával prát. Jenom v tom snu. Šel jsem do koupelny a podíval se do pračky. Vytáhli jsem černé rifle a černou mikinu s kapucí. Takže to nebyl sen. Matty tu někde je. Ale kde? Možná měl hlad, takže asi kuchyň. Vydal jsem se tedy dolů.

Vážně to nebyl sen. Opřel jsem se o dveře vedoucí do kuchyně a sledoval Mattyho jak něco vaří. Byl ke mně zády takže ani nemohl vědět že jsem tady. Stál jsem tam a pozoroval s jakou ladností se pohybuje po mé kuchyni. Jako by věděl kde co mám. Vše našel hned na první pokus.

,,Dobré ráno. Budeš tam stát ještě dlouho a pozorovat mě?  Můžeš mi třeba pomoct." řekl Matty zničehonic, ale s klidem. Já jsem nad jeho slovy skoro povyskočil jak jsem se lekl,  protože jsem to vůbec nečekal. Jak víš že tu jsem? Vidět mě  nemohl a slyšet, si myslím, že jsem taky nebyl. ,,Jo a díky že jsi vypnout tu pračku. Musel jsem kvůli tomu vstát, protože ten zvuk mi úplně trhal uši a nevěděl jsem jak se to vypíná. Tady dole to šlo aspoň míň slyšet." dodal ještě a já se zarazil. Tady míň slyšet? Vždyť já jsem to neslyšel ani v ložnici a ta je na stejném patře jako koupelna. Jak to mohl slyšet až tady?

Konečně se na mě otočil. Na tváři mu hrál úsměv a pár blond vlasů mu padlo do očí.

,,Kdy jsi vstával?" Zeptal jsem se ještě trošku rozespalý hlasem. Musel jsem si ještě zívnout. Dneska jsem se vyspal nějak dobře.

,,Už dvě hodiny jsem vzhůru. Ale aspoň jsem ti udělal nějakou snídani. Jen nevím co máš rád, tak jsem ti udělal:  míchaný vajíčka, tousty, lívance, čaj, kafe a našel jsem i odšťavňovač, takže jsem ti udělal i pomerančový džus. Takže si vem na co máš chuť. Jo a tak nějak jsem ti tímhle vyrabovali lednici. Promiň." Odpověděl mi, vyjmenoval a i se mi omluvil v jednom dlouhém proslovu. Až po tom co řekl že mi uvařil snídani jsem si všiml talířů plných jídla. Vedle talířů stáli ony už zmíněné nápoje. Vlastně jsem ani nevěděl že mám odšťavňovač.

,,A tys už jedl?" zeptal jsem se když už jsem stál nad talíři a přemýšlel co si dám. Tak hezky to voní. Mám chuť na všechno.

,,Ne, ale já nemám hlad." lehce  kmitnul rameny a posadil se na zem. Pro tentokrát to nebudu řešit, teda to sezení na zemi. Stejně bych ho na židli nedostal. Ale s tím jídlem...

,,No tak to ne. Jíst budeš a to víc než já. Jsi hubenější než párátko. Co si dáš? A bez protestů." upozornil jsem ho. Potřebuje přibrat a to dost. Ne že bych z něj chtěl udělat tloušťíka, ale tahle jeho hubenost pro něj může být i  nebezpečná.

,,Já nevím. Lívance?" Spíš se mě zeptal než aby odpověděl. Mě to bylo upřímně jedno. Stejně jsem víc přemýšlel o těch vajíčkách. Uchopil jsem tedy talíř s lívanci a podal mu ho do ruky. Matty ho jen nejistě přijel a pomalu se pustil do jídla. Já sám jsem si vzal talířek s vajíčky a přešel ke stolu. Teď mě začalo štvát že sedí na zemi. Chci aby seděl taky u stolu. Jako normální člověk.

,,Nejdeš ke stolu?" zeptal jsem se. Nebyl v tom ani náznak rozkazu nebo napomenutí. Prostě čistá otázka. Tedy... Aspoň doufám že to vyznělo jako jak jsem chtěl.