Nejsem Červená Karkulka

18; Bojím se toho

Sebastian

Nový den nám začal naprosto normálně. Dalo by se říct že jsme se probudili ve stejnou chvíli. Nějakou dobu jsme jen tak lenošili a tulili se k sobě. Bylo to opravdu příjemné. Matty měl položenou hlavu na mé hrudi a prsty dělal malé kroužky po mém břiše. Já měl zabořený nos v jeho vlasech, kde jsem mohl zblízka zkoumat jeho ouška a ruku jsem měl omotanou kolem jeho pasu.

Nakonec jsme se ale rozhodli, že vstaneme. Matty zalezl do koupelny, aby se prý trošku zkulturnil, ale já si i tak myslel, že mu ranní rozcuch sluší nejvíc. Já šel zatím nachystat snídani. Nebylo to nic sytého, protože už tak jsme vstávali dost pozdě a do poledne nebylo zase tak daleko.

Jakmile se dostavil i Wolfie, společně jsme se nasnídali. Netuším proč, ale neustále jsem se na něj díval. Prostě jsem od něj nedokázal odtrhnout pohled. Nevím jestli to bylo kvůli tomu, jak moc se mi líbí, nebo jestli jsem si ho hlídal. Oboje bylo docela sobecké, ale já si nedokázal pomoct. On je prostě jen můj a nedovolím abych ho ztratil.

Po snídani jsem strávil chvilku v koupelně já. Musel jsem se taky trošku upravit. Rychle jsem se osprchoval, udělal to co bylo potřeba a za pár minutek se vracel za Mattym. Prostě jsem bez něj nedokázal být moc dlouho. Asi mi na něm opravdu hodně záleží.

Našel jsem ho v obýváku jak sedí na sedačce a hledí na černou obrazovku vypnuté televize. Vypadal nějak moc zadumaně a já začínal tušit proč.

„Wolfie, copak se děje?" zeptal jsem se a přisedl si vedle něj na gauč. Trošku sebou škubl když jsem promluvil, ale jakmile se na mě podíval, v očích se mu rozhostil klid.

„Nic. Všechno je perfektní." Usmál se a přitulil se k mému boku. Byl bych strašně rád za tyhle jeho slova... Kdyby to ale byla pravda. Věděl jsem že mi něco tají, ale nechtěl jsem ho zbytečně stresovat, tak jsem o tom ani nezačínal. Mrzelo mě ale že mi to neřekl.

„To je dobře." Šeptl jsem tak aby nepoznal co cítím doopravdy. Rukou jsem ho objal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Po chvilce mi však i tohle bylo málo, tak jsem si ho vysadil na klín. Matty ihned zabořil nos do mého krku a já zase do jeho světlých vlasů. Takhle to bylo lepší.

„Víš že krásně voníš?" zavrněl mi Matty do ucha a špičkou nosu se lehce otřel o můj krk. Skoro jsem zavzdychal, jak moc se mi to líbilo. A musím i uznat že mě to i docela vzrušilo. Proč mi to dělá? A uvědomuje si vůbec co mi tím způsobuje?

„Myslím že už ses zmínil." Uchechtl jsem a Wolfie se též zasmál do mé kůže na krku.

„Chtěl bych vonět jako ty." Stále se příjemně otíral nosem o můj krk. Musel jsem se nenápadně zakousnout do rtu, abych nedal nic znát nahlas.

„A jak bys to chtěl udělat?" zeptal jsem se zvědavě. Jako napadá mě, že po nějakém čase asi bude trošku vonět i po mě, ale stejně tak bych měl já vonět po něm. Což by mi vůbec nevadilo. I když nemám super čich jako Matty, jeho vůně mě chvílemi naprosto odrovnává.

„Znám jeden způsob, ale prozatím mi bude stačit, když mě pevně obejmeš a v nejbližších chvílích mě nepustíš." Víc se přitiskl k mé hrudi. Zdálo se, že nehodlá dále rozvádět ten způsob, ale třeba se k tomu jednou dopracujeme. Přece jen se neznáme zase tak dlouho.

„Když si to tak můj Wolfie přeje..." Lépe jsem se uvelebil, aby se mi s ním na klíně lépe sedělo. Lehce jsem ho hladil po zádech, a nebo si hrál s jeho ocáskem. Občas jsem mu vtiskl letmou pusu do vlásků, načež Matty vždy spokojeně zavrněl. Netušil jsem, že i vlci umí tak krásně vrnět.