Nejsem Červená Karkulka

8; Security

Sebastian
Zrovna jsme se blížili k centru města, když Matty prolomil ticho, které v autě panovalo, nepočítaje zvuk motoru. ,,Mohli bychom se stavit v tom  obchoďáku?" Hodně zdůraznil slovo tom, aby mi došlo který myslí.

,,Co tam chceš dělat?" zeptal jsem se když jsem zatáčel doleva. Tenhle obchod je kousíček z cesty, ale času dost. Docela.

,,Jen se podívám jestli je tu ten hlídač. Chci mu říct že jsem v pořádku a že mám domov." Spokojeně se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatil zrovna když jsme dorazili před budovu. Myslel jsem si že až auto zastaví, Matty hned vyleze a půjde tam. Ale on zůstal sedět a zhluboka dýchal. Bál se.

,,Mám jít s tebou?" navrhl jsem mu. Třeba se nebude tak bát.

,,Byl bys tak hodnej? Já se totiž bojím že mě tam někdo pozná. A budou mít zase ty znechucený obličeje." zašeptal Karkulka roztřeseným hlasem.

„Jasně. Můžeme?" odvětil jsem povzbudivě. Třeba mu moje dobrá nálada dodá odvahu. Matty neodpověděl, jen se ještě zhluboka nadechl, otevřel dveře a vystoupil z auta. Já ho následoval.

Šli jsme rovnou ke... No nevím jak to nazvat. Je to prostě místnost, kde mají securiťáci svoje věci atd. Matty se však před dveřmi zarazil.

„Nemohl by ses zeptat ty, jestli tam je? Já se bojím že mě ostatní hlídači poznají." Otočil se na mě s úplně vyděšeným výrazem. Vypadal jako by se měl každou chvilkou sesunout k zemi.

„Dobře. Ty buď ale v klidu. Seš bílej jak stěna. Jak se jmenuje?" Vážně se o něj bojím. Nevypadá moc dobře.

„Falip Argent." odvětí krátce a ustoupí mi z cesty. Přejdu tedy před dveře a slušně zaklepu. Najednou se prudce otevřou dveře. Taktak jsem před nimi uskočil. Neuvědomil jsem si že se otvírají sem. Už jsem mohl být bez zubů.

„Přejete si?" zeptal se mě dost nepříjemně nějaký dědula. Už jen ten pohled mi říkal: Vyklop to rychle ať tě mám z krku.

„Potřebuju mluvit s Falipem Argentem. Nutně." Poslední slovo jsem dodal jen pro případ že by mě chtěl odbýt s tím že osobní věci si mám řešit po pracovní době. Tyhle řeči nesnáším.

Stařík se otočil ode dveří a zakřičel do místnosti: „Falipe, návštěva." Odkráčel a sedl si na židli před obrazovky se záznamy z kamer. Prosím, ať je ten Falip aspoň trošku milý.

Ze dveří na druhé straně místnosti vyšel tak čtyřicetiletý chlapík. Na tváři mu hrál mírný úsměv, ale jak si všiml kdo ho shání, úsměv zmizel a on zůstal jen strnule stát. Chvíli se na mě blbě čuměl, ale pak mu asi došlo kdo jsem. Pomalu se ke mně rozešel. „Co taková slavná osobnost chce po chudém securiťákovi z obchoďáku?" zeptal se s mírným uchechtnutím. Tahle věta se mi nelíbila. Vyznělo to tak, jako bych byl snad něco lepšího, ale to já si o sobě nemyslím.

„No... Já vlastně nic. Spíš tenhle..." otevřel jsem tak aby šel konečně vidět i Matty.

„Hele, to je ten..." začal zase ten dědek.

Falip mu však skočil do řeči. „Buď zticha, Larsone." Prakticky to na něj zavrčel. Viděl jsem jak se dědula mírně přikrčil a zpět se otočil k monitorům. Z Falipa autorita úplně sálá. „Matthew, tak rád tě vidím. Kam ses poděl? Strašně jsem se o tebe bál." Začal s úsměvem mluvit na Mattyho.

Karkulkovi se jako zázrakem vrátila zpět barva. „Já vás taky rád vidím. Jen jsem vám přišel říct že jsem v pořádku. Mám teď i kde bydlet." zasmál se stydlivě Matty.