Nejsem Červená Karkulka

10; A zase ty nákupy

Sebastian

Hned jak jsme s Mattym vešli do obchodu s oblečením zamířil jsem do pánského oddělení. Teď to nemyslím zle, ale myslím si, že na něj by se našli věci i v dětském.

„Pokud se ti něco líbí tak si to vem." Upozornil jsem Karkulku, když už jsem měl plné ruce nějakého oblečení a ještě se nějak hrabal v jedné hromádce košil.

„Nebude ti tohle malý?" zeptal se s nakrčeným rtem Matty, když se podíval na hromadu oblečení v mých rukách. Zase nic nepochopil. Vážně si myslí že tady nakupuju pro sebe?

„Tohle je pro tebe. Já mám oblečení dost." Odpověděl jsem ale dál jsem se přehraboval v oblečení. Hledal jsem správnou velikost. Vlastně ani nevím jakou ji Karkulka má, ale spoléhám na můj odhad.

„Počkej. To mi chceš jako koupit tohle všechno?"

„Ne. Ty si jen tohle všechno vyzkoušíš a já ti koupím to co si vybereš. A zapomeň na to že řekneš že ti bude stačit jedna mikina a jedny kalhoty. Koupíme toho tolik že to ani sám neuneseš." Upozornil jsem ho a už mířil ke zkušebním kabinkám, protože jsem konečně našel co jsem hledal. A víc bych toho asi už nepobral.

„Dobře. Ale víš že do kabinky si toho tolik vzít nemůžu, že jo? Je tam omezený množství." Připomněl mi Matty. Na tohle jsem vlastně ani nepomyslel. Omezený množství. Taková pitomost.

„To je mi upřímně jedno." Slušně jsem odseknul. Ještě se budu zaobírat takovou maličkostí. To tak.

„No já jen aby ti něco tam ty dvě neřekli." Upřesnil Karkulka a ukázal směrem k pokladně. Jen jsem se otočil abych se podíval na koho ukazuje. Stály tam dvě mladé prodavačky. Přesně takové typy patřily do okruhu mých fanynek.

„Ale prosím tě. Na ty kdybych jen promluvil tak mi sem sami přinesou celý obchod." Odfrknul jsem si. Možná to znělo až moc nadřazeně, ale někteří moji fandové by kvůli mně i takový obchod vykradli. A tohle nemám od sebe. Už několikrát mi něco takového přišlo v dopisu. Jo, posílají mi i dopisy a některý jsou hodně zvláštní.

„No mě je to vlastně jedno. Ty z toho budeš mít problém." Odpověděl Matty a vlezl do první volné kabinky. Já musel taky protože jsem držel oblečení.

„Matty, vadilo by ti kdybych tě tu chvilku nechal samotného?" zeptal jsem se když se mi konečně všechno podařilo pověsit na malé věšáčky v kabince.

„Pokud mě tady nechceš vyslíkat, tak z kabinky vypadni." Odvětil sarkasticky. Vyslíkat? Tak to bych tu klidně zůstal. A začínám mít čím dál větší pocit že by to nebylo jen kvůli kapuci. „To byl vtip. Z kabinky půjdeš pryč i kdybys nechtěl." Dodal po mé mlčící chvilce. Došlo mu že uvažuju nad jeho návrhem.

„Jo. To je jasný že v kabince nebudu, ale já to myslel jinak. Jestli tě můžu nechat samotného tady v tom obchodě?" vysvětlil jsem.

„Proč?" zeptal se Karkulka když se sám zatím přehraboval v oblečení které jsem mu vybral. Asi mu řeknu jen částečnou pravdu. Potom už by to nebylo překvapení.

„Potřebuju něco koupit. Ale nemůžu tam jít s tebou." Odpověděl jsem tak aby nic netušil, což byl hlavní účel.

„Proč?" zopakoval stejnou otázku jako předtím, ale teď už se týkala jiného tématu.

„Protože to bude překvapení pro tebe."

„Ale já říkal že překvapení nemám rád. Víš kolik jsem zažil překvapivých urážek nebo napadení? Už třetí měsíc jsem to přestal počítat."