Erasmus // Marcus a Martinus

2.kapitola

Je 1. září a my jsme s Erikou na cestě do školy. Už jsme celkem vyléčený z našich "shit vztahů" a hodláme začít znovu. Bez nich. Sedáme spolu do třetí lavice a čekáme ještě na Emily a Dominiku, které stále chodí pět minut před začátkem.

V 8:04 vstoupí do učebny naše třídní. Emily a Domča už sedí za námi a čekají stejně jako ostatní, co z učitelky vyleze za proslov.

"Tak děcka, já vás vítám na začátku nového školního roku a doufám, že bude pro vás něčím vyjímečným. Jak jsem vám na konci druháku říkala, každý z vás pojede na stáž do určitých zemí, které vám vedoucí oboru přiřadí. Jsou to Belgie, Dánsko, Slovinsko, Maďarsko, Finsko a Norsko. Pro malý počet studentů, musíme vás doplnit studenty z nižšího ročníku. Města nevím, do kterých jedete, to se dovíte během měsíce října."

Chvíli jsem přestala poslouchat učitelku a pošeptala něco Erice do ucha. "Doufám, že pojedeme do Norska a uvidíme je tam" zasnila jsem se u toho a Erika pokračovala "Jo a nejlíp do jejich vesnice" prohodila spíše ironicky.

"Eriko, Emmo dávejte pozor" křikla po nás učitelka. "Budete bydlet v rodinách po dvou a já myslím, že je to vše" skončila s proslovem a my mohly s holkama odejít na pizzu, abychom oslavily začátek školního roku.

O měsíc později

"Hele Eri, podívej už je tu ten seznam s lidmi, kteří jedou na ten erasmus" řekla jsem Erice a chytla ji za ruku, abychom se procpaly davem lidí. "Hmm, Maďarsko nic, Belgie tam jede Domí a Emily, škoda no..já myslela, že jedou s námi" zesmutněla jsem. Erika si dál pročítala papíry. "Slovinsko nic, Dánsko taky ne, Finsko taky ne. O můj bože my jedeme do Norska" vykřikla na celou chodbu, která na potvoru ztichla. Všichni se na nás otočili a já se plácla do čela. Proč musí tak křičet? "Emmo, my jedeme do Norska, yes" zasmála se. Její nadšení jsem sdílela, měla jsem obrovskou radost. Vždycky jsme toužily tuto zemi poznat. A teď se nám ten sen splnil. Obrátila jsem se zpátky k tomu seznamu, abych se ujistila a ke vší smůle uviděla něco, co mojí náladu ihned zmrazilo.

"Rozhodně si s sebou přibalím jejich triko a mikinu z merche" básnila o tom už Erika dobrých deset minut. Mě ale tížila jiná věc. Na seznamu jsem si všimla dvou osob, kteří jedou s námi. Hádejte kdo?

Adam Dural a Daniel Vrchlík. Dvě osoby, kteří nás zklamali. No co, tu cestu autobusem nějak zvládneme.

"Proč se tak neraduješ z toho, že jedeme právě do Norska?" zeptala se nechápavě Erika. "Ty se tam snad netěšíš?" zesmutněla. Musela jsem ji ujistit a konečně říct, proč z toho nejsem nadšená. "Jedou s námi Dan a Adam" vyklopila jsem to. Erika po mně hodila výraz ve stylu děláš si prdel? "Ano jedou s námi a nedělám si legraci. Jen jsem ti to nechtěla hned zkazit" sklopila jsem zrak dolů a čekala na reakci Eriky. "No co, že jedou, užijeme si to i tak a nikdo nám to nebude kazit. Ani Dan ani Adam. " řekla a mně se na tváři objevil úsměv. Objaly jsme se a šly jsme ke dveřím.
Tyto praxe budou jedinečný, hned ze tří důvodů. Ten první je, že je to na měsíc a půl, druhý je, že nic nezameškáme a třetí a zároveň nejlepší. Jedeme do NORSKA!

Eričiny vlasy (viz média)

Další kapitola na světě. Tak doufám, že se alespoň trochu líbí.

Vaše Kikule a El🍍💕