Erasmus // Marcus a Martinus

16.kapitola

Z pohledu Marcuse

Seděl jsem v čekárně už přes 2 hodiny. Už jsem stačil spočítat všechny parkety na podlaze, všechny letáčky jsem měl taky přečtený už 5x a to že jich tam nebylo málo. Dokonce jsem si zapamatoval kolik stojí jednotlivé kávy v automatu.

Po chvilce jsem spatřil doktora, který se na něco ptal vrchní sestry. Ta ukázala pohledem na mě. Stoupl jsem si a počkal až ke mně přijde.

"Pan Gunnarsen?" zeptal se. "Ano, vy jste operoval Emmu Klailovou?" optal jsem se a podal doktorovi ruku, kterou vřele přijal.

"Jak to s ní vypadá?" projel jsem si rukou vlasy, aby mi nepadaly do obličeje. "Můžeme jít někam stranou?" zeptal se. Já jen kývl a následoval ho do jeho kanceláře.

"Posaďte se" ukázal na židly před ním. Usadil jsem se na místo a počkal na doktora až se posadí do svého velkolepého křesla.

"Marcusi, teď narovinu, jak dlouho se známe? 5 nebo 6 let, tak budu k tobě mluvit otevřeně" začal doktor.
"Jak moc jí miluješ?" zeptal se na tvrdo. "Myslím, že to není tak důležité, jak její stav" začervenal jsem se. Doktor se usmíval a pokyvoval hlavou. "Já to věděl, no nic. Emma prodělala malý infarkt, proto ta bolest na srdci, zrychlené dýchání a následně ta dušnost" zvážnil doktor.

Já nevěděl, co říct. "No ani ta její srdeční vada, jí k tomu moc nepomohla a pak i ta chřipka. Ale můžeš být v klidu, operace dopadla velmi dobře." dořekl a mně v očích začaly pálit slzy. Sklonil jsem hlavu a snažil se zahnat pláč.

"Teď Marcusi se tě ptám znovu. Miluješ jí?" zadíval se mi do očí.
"Jo moc ani to nedokážu popsat slovy" rozvlykal jsem se. Nešlo to zastavit.
"Musíš být její oporou, to bude teď potřebovat nejvíce. " objal mě kolem ramen.

Přes sklo JIPKY jsem ji viděl ležet. Moji modrovlasou vílu, která mi dělala den ode dne hezčí a hezčí. Tu, kterou nekonečně dlouho budu milovat. Moje srdce bude patřit jí a to navždy.

"Půjdeš za ní?" položil mi někdo ruku na rameno. Byl to doktor Gűre. Přikývl jsem a začal si nandávat na sebe nemocniční oblečení.

U její postele seděla na vozíku Erika. Držela jí za ruku a něco jí říkala. Posadil jsem se vedle ní a pohladil ji po rameni. Ona se na mě otočila a povzdechla si.

*"Ty si o její srdeční vadě věděla?" optal jsem se opatrně.
*"Vím o tom asi už 3 roky stejně jako ona. Zjistila to, když každý tělocvik kolabovala a jednou už se neprobrala" hladila stále Emmu po ruce.
*"Marcusi, ona tě potřebuje víc než mě, jelikož tě miluje" zadívala se mi do očí.
*"Já ji taky miluju a budu se o ní starat, jak jen bude potřebovat"

*"Zvládneš to tu sám, Tinus už mě jistě hledá" řekla a obejmula mě. Pak jen zavolala sestřičku, aby ji odvezla zpět do pokoje.

Zůstal jsem s ní, až dokud nepřišel můj táta.
"Marcusi pojď, už by si měl jít. Seš tu už od rána, beztak si nic nejedl a musíš se vyspat" zašeptal mi do ouška táta a pohladil po rameni.
"Ne tati, já tu chci zůstat prosím. Nešlo by to nějak domluvit?" zaprosil jsem s chtíčem v očích.
"Zkusím to zařídit" usmál se táta a odešel.

Nakonec jsem tu mohl zůstat. Sestřička mi donesla deku a já se přestěhoval ze židle na křeslo. Zanedlouho jsem věnoval mé Emmičce pusu na čelo a uložil se k zimnímu spánku.

Taková kapitolka o ničem. Ale doufám, že i tak se vám trochu líbit.
Vaše Kikule 🍍💕