Erasmus // Marcus a Martinus

14.kapitola

Ráno jsem se probudila s ošklivou bolestí hlavy. Chtěla jsem se chytnout na to dané bolestivé místo, ale někdo mi v tom zabránil. Ležela jsem v posteli s Marcusem, který mi bránil k jakémukoliv přístupu.

*"Dobré ráno" zašeptal mi něžně do ucha.
*"Dobré, doufám, že jsme spolu nic neměli v noci" zakřenila se a bolest hlavy se rapidně zvýšila.
*"Můžeš být klidná, jen si měla noční můru" pohladil mě po vlasech.
*"Už zase?" zastyděla jsem se.
*"Za to se nemusíš stydět" políbil mě na tvář.

*"Moment, proč jsem u tebe v pokoji?" nechápavě jsem zakroutila hlavou. *"No slyšel jsem výkřik, tak jsem za tebou běžel a na chodbě o něco zakopl. A to si byla ty. Vzal jsem tě do náruče a šel zpátky do svého pokoje" pomalu se zvedal z postele.

Byl jen v boxerkách od Calvina Kleina a protahoval se. Jeho mužné rysy na těle byly dokonalé. Skousla jsem si ret a sklopila pohled k zemi.

Natáhl si svoje triko a navlékl tepláky. *"Ty budeš snídat v pyžamu?" učesal si jeho roztomilý culíček.

Až teď jsem si uvědomila, že tu jen stojím a pozoruju ho. *"Né, už se jdu převléct" usmála jsem se a mířila ke dveřím.  On mi vlastně v nemocnici chtěl něco říct. Prudce jsem se otočila a nadechla se.

*"Nechtěl si mi v té nemocnici něco říct?" objala jsem si nervózně svoje ramena. Mac vykulil oči a sedl si zpátky na ustlanou postel.

*"Jednou ti to řeknu, ale teď opravdu ne. Promiň" odešel ze svého pokoje rychlostí blesku a já tam zůstala stát jak pařez.

Do nemocnice se mnou jel jen Martinus. Tátovi Erikovi totiž zavolali, že se Erika probrala. Tinusovi se vykouzlil úsměv na tváři.

"Eri, tak jak ti je?" objala jsem ji. "Jsem v pohodě, jen mě bolí trochu hlava" objetí mi opětovala. "Ale koukám, že ty na tom nejsi dobře po fyzický stránce" prohlídla si mě. "Proč myslíš?" nechápavě jsem zakroutila hlavou. "Kruhy pod očima, bledá jako stěna a ukaž" sáhla mi na čelo "a k tomu máš beztak horečku" přikyvovala hlavou.

Dobře zase si mě přechytračila. Nebylo mi zrovna nejlíp, nejspíše jsem prochladla včera na těch schodech.
"Kde je Mac?" zeptala se po chvíli. "Proč se ptáš zrovna na Marcuse? Tinus by tě měl zajímat. Včera se dokonce popral s Danem. Málem z toho byla ostuda." přisedla jsem si blíž ke stolku, abych se mohla opřít.
Erika nadzvedla obočí do údivu a to stejné i s pusou.

"Jak se Tinus dozvěděl, že byl Dan na mobilu?" zeptala se z vážností. Pohled jsem upírala dolů. Tímto způsobem jsem dávala vždy najevo, že nechci komunikovat.
"Emmo, vyklop to, kdo řekl Tinusovi o tom žebříku?" zakřičela naštvaně. "Hlavně prosím tě nekřič jo, nesmíš se rozčilovat. Já ti to teda řeknu." nadechla jsem se a zkusila pokračovat "Tinus v autě doslova a do písmene na mě zařval, kdo držel ten žebřík. No a já mu to vyklopila. Ale o mobilu jsem mu nic neřekla, protože jsem to sama nevěděla." bránila jsem se vlastníma rukama.

"Ale jak se dozvěděl o tom mobilu?" otočila se na mě. "Martinus to včera z něho vytřískal až do krve" jednoduše jsem odpověděla. "Záleží mu na tobě, hlavně mu to prosím nevyčítej" poprosila jsem ji. Chvilku se rozmýšlela, ale nakonec souhlasila. Někdo klepal na dveře. "Nejspíš Tinus, otevřeš mu?" udělala na mě psí očka, kterým se nedalo odolat. Otevřela jsem dveře a zůstala překvapeně stát na jednom místě. Nebyl to Martinus, ale Marcus. 

Vstoupil dovnitř a rozešel se k Erice. Udiveně jsem zavřela dveře a posadila se na její postel. *"Ahoj Eriko, jak ti je? Martinus za chvilku přijde, jen šel něco koupit do bufetu" položil ji na noční stolek pomeranče. *"Ahoj je mi dobře, ale podívej se na Emmu" Marcus přesměroval pohled na mě. *"Vidíš ty kruhy pod očima, tu bledost a určitě má horečku" vyslepičila vše Erika jemu.

Z pokoje jsem odešla mezi prvními. Nedokázala jsem být s Marcusem v jedné místnosti. Rozhodla jsem si jít něco koupit. Jakmile jsem vstala, zamotala se mi hlava a sklátila na zem. 

Z pohledu Eriky 

Kluci se mnou byli celou dobu se mnou v pokoji. Povídali jsme si, smáli se a hráli různé hry. Ale stále jsem pohledem sjížděla po Marcusovi, který se marně snažil zakrýt svoji posmutnělost. Když Emma otevírala dveře a uviděla Marcuse, její šťastný pohled se lusknutím prstů přeměnil na smutný. Ani ve přítomnosti, co byli se mnou vůbec nekomunikovali spolu ani o sebe nezavadili pohledem. Něco se mezi nimi stalo.

Najednou mi někdo zaklepal na dveře. Čekala jsem, že to bude modrovlasá holčina, ale místo ni tam stála zdravotní sestřička. *"Vy jste od Emmy Klailové?" optala se nás. Všichni jsme přikývli. *"Stalo se něco?" Marcus trochu znervozněl. *"Zkolabovala na chodbě a nyní ji vyšetřuje doktor, tak jestli nechcete někdo jít za ní" dořekla sestřička a Marcus vylítl ze židle a běžel za ní. 

Z pohledu Emmy

*"Slečno Klailová?" mluvil na mě doktor. Pomalu jsem otevírala oči. Viděla jsem jen nepříjemné světlo a sklánějícího doktora. *"Bolí vás něco?" začal vyšetřovat. *"Bolí mě v krku" odpověděla jsem mu. Po chvilce jsem zavřela oči. 

Někdo vtrhl do dveří. Otevřela jsem oči a spatřila zdravotní sestřičku a za ní Marcuse? Byl to on, můj zrak se nespletl. Běžel k lůžku a začal mě hladit po tváře. Vidím dobře? Marcusovi Gunnarsenovi spadla neposedná slza. Chytil mě za ruku., kterou začal hladit. *"Promiň mi to" omlouval se a já se pokusila o malý úsměv.

*"Slečno posaďte se a vyhrňte si tričko, poslechnu si vás" oznámil mi doktor a do uší si strčil fonendoskop. S pomocí Marcuse jsem se posadila. Byla jsem tak slabá, že jsem si nedokázala ani vyhrnout tričko. Všechno musel udělat Marcus. Hlavu jsem si opřela jeho rameno a pravidelně dýchala, jak si doktor přál. *"Dobrý, můžete jí obléct" řekl doktor a zasedl ke stolu. Marcus mi natáhl zpátky tričko a já si opět lehla. 

*"Sestřičko, ještě jí změřte teplotu" rozkázal doktor. *"Moc jste toho nenaspala co?" zasmál se doktor. Co je tady k smíchu doktore? 

*" 38,8 pane doktore" řekla doktorovi sestřička. *"Je to chřipka, 7 dní nevylézat z postele, být v klidu, pít černý čaj a nějaký teplý obklad na hrudník" zdůrazňoval doktor a Marcus přikyvoval. 

*"Ještě vám předepíšu antibiotikum a ještě jedna otázka. Kdo se o ní postará?" zeptal se zvědavě doktor. *"Já z ní nespustím oči" vložil se do toho Marcus. Doktor podal Macovi recept, který si strčil do kapsy. Vzal mě do náruče a posadil před lékárnu. Mezitím, co kupoval léky si ke mě někdo přisedl. Byl to Martinus. *"Tak jak ti je?" zeptal se. *"Mám chřipku" odpověděla jsem mu. 

Marcus přišel z lékárny a prášky podal Tinusovi. Vzal mě opět do náruče a donesl do auta, kde mě přikryli dekou. 

Mac mě donesl až ke mě do postele, kde mě převlékl do pyžama a zakryl peřinou. Přinesl mi černý čaj a prášky, které jsem ihned spolkla. *"Budeš tu se mnou?" zeptala jsem se ho s nadějí v hlasu. *"Slíbil jsem doktorovi, že z tebe nespustím oči a navíc chci se o tebe starat ty moje vílo" usmál se na mě a přisedl si ke mě. Začal mi vyprávět různé vtipné a trapné storky o něm a Tinusovi. Po chvilce se zvedl ze židle a já se lekla, kam jde. Nejspíš viděl můj smutný obličej. *"Neboj, jdu jen pro teploměr a pro teplý obklad na tvůj hrudník." uklidnil mě a odešel. Přes noc tu spal se mnou, kdyby náhodou.

Pokračování příště...

Opět trochu dlouhá kapitola, ale vidím, že vám to asi až tak nevadí. Tak jen zbývá říct užijte si kapitolu. 

Vaše Kikule 🍍💕