Erasmus // Marcus a Martinus

12.kapitola

*"Dnes Adam s Emmou půjdou ven na pastvu hlídat krávy a Erika s Danem zůstanou tady a půjdou čistit boxy" oznámil nám jako každé ráno stařičký farmář Joseph.

Já s Adamem jsme se vydali na místo námi určené. Sedli jsme si na pastvu a hlídali krávy, aby neutekly z ohrady. To je pohodička, 4 hodiny tady jen tak sedět a nic nedělat.

Z pohledu Eriky

Těch boxů na vyčištění bylo naštěstí málo oproti minulému týdnu. Pomůcky na úklid byly uložené na půdě, kam se musí nejprve šplhat po žebříku.

Dnes byla řada na mně. Dan mi držel žebřík a já vylezla na půdu. Vzala jsem všechny pomůcky.

"Dane? Držíš mi žebřík?" zeptala jsem se ho. On jen přikývl a dál si dělal něco na mobilu. Ten žebřík, byl asi 20 metrů dlouhý. Zhruba v polovině se mi začal vyklat. Ohlédla jsem se dolů, což zapříčinilo můj pád dolů.

Z pohledu Emmy

Uslyšela jsem obrovskou ránu ze stodoly. Neváhala jsem ani minutu a běžela se omrknout, co se děje. Když jsem vběhla do stodoly, z očí se mi začaly valit slzy. Erika ležela nehybně na zemi a u hlavy měla obrovskou kaluž krve.

"Co se jí stalo?" křičela jsem na Dana. "Spadla ze žebříku, je to moje chyba, měl jsem to líp držet" zesmutněl Dan. "To už stejně nevrátíš, volali jste už záchranku?" stále jsem křičela. "Jo, Joseph volal. A Gerd Anne a Kjell-Erik už jsou taky na cestě sem."

Než přijela záchranka snažila jsem se komunikovat s Erikou. Dávala jsem ji malé facky, jestli vnímá. Byla v bezvědomí.

*"Mohla bych jet s ní? Prosím" prosila jsem záchranáře. Ten s úsměvem přikývl a já si přisedla k Erice a chytila ji za ruku. Stále jsem měla slzy v očích.

Z pohledu Marcuse

S Martinusem jsme seděli sami doma. Malá Emma byla u babičky. Rodiče někam jeli a neřekli kam.

Na příjezdové cestě našeho domu zastavilo auto. Vylezl z něj táta, máma a ubrečení Adam s Danem. Moment, kde jsou holky?

"Mami, kde jsou holky?" znervozněl jsem. "Erika spadla ze žebříku, co měl 10 metrů a odvezla ji záchranka. Byla v bezvědomí. A Emma jela s ní. Jsme tu jen na skok pro Emminy věci na převlečení." dořekla máma a vydala se do pokoje holek.

Martinus se sesypal na sedačku. Svoji hlavu položil do dlaní a začal brečet. I mně tekly slzy. Doufám, že budou obě v pořádku. Táta přešel k němu a objal ho. Já stál stále na místě a nedokázal jsem se pohnout.

"Můžeme jet s vámi?" zeptal jsem se táty po chvilce. Bylo na něm vidět dlouhé váhání, ale nakonec to svolil.

U recepce jsme nahlásili Eriky jméno. "Promiňte, Erika Hanáková je stále na sále, počkejte tady v čekárně až přijde doktor" ukázala na místnost, kde seděla ubrečená Emma. I přes všechny nedokonalosti na tváři, což ji zapříčinila tato událost působila roztomile. Hlavu stočila ke mně a očima žádala o obejmutí. Nezaváhal jsem ani minutu a rozeběhl se k ní. Vpadla mi do náruče a začala brečet nanovo. Ucítil jsem, jak mi vlhne tričko od jejich slz, ale to mi bylo opravdu vážně jedno.

*"Jak dlouho tu čekáš Emmi?" zašeptal jsem ji do ucha. *"Už asi 2 hodiny" odtáhla se z objetí. Máma ji podala čisté oblečení, aby tu nemusela trávit v montérkách a ona se šla převléct. Táta s mámou seděli na židlích a Martinus pochodoval sem tam a třel si ruce o rifle. Viděl jsem na něj, jak se trápí. Proto jsem vstal a šel ho obejmout. Opřel si hlavu na druhou stranu než měla Emma a za chvíli ucítil to samé. Jeho slzy dopadaly na můj krk.

Sedíme tu už hodinu a všichni napjatí. Emma měla položenou hlavu na mém rameni, Tinus si šel koupit kafe a moje hlava byla opřená o zeď.

"Vy jste od Eriky Hanákové?" zeptal se doktor. Všichni jsme přikývli. "Erika je po úspěšné operaci, je v pořádku a leží na pokoji"

"Můžeme ji alespoň vidět?" zeptal se s nadějí v očích Martinus. Doktor zakroutil hlavou ve znaku ne. "Až zítra" odpověděl. "Děkuju vám pane doktore za vše" potřásl si s rukou doktora Erik.

Večer, kdy jsem se chystal ke spánku mi někdo zaklepal na dveře. Byla to Emma a za ní stál brácha. *"Nemůžeme usnout, nechceš jít s námi spát ke mě do pokoje?" zeptala se mě. Jen jsem se usmál a přikývl. Brácha si vlezl do Eričiny postele a usnul s úsměvem na tváři.

*"Půjdu si pro matraci" odvětil jsem a chystal se pro ní. *"Nechceš spát se mnou, potřebuji tě jako ochránce od všeho zlého" poklepala na místo vedle ní. Sundal jsem si tričko a lehl si vedle ní. Přitulila se víc ke mně a já ji pevně obejmul. Po chvilce usnula a já ji s úsměvem na tváři pozoroval. Kéžbych mohl s ní takhle usínat každou noc až do konce svého života. Po chvilce jsem se vydal za Emmou do říše spánku.

Tak co tomu říkáte? Čekaly jste něco takového? A jak se bude příběh vyvíjet, se nechte už překvapit.

Vaše Kikule 🍍💕