Erasmus // Marcus a Martinus

18.kapitola

Pohled Emmy
Je to už týden co chodím s Marcusem a dva dny, co mě pustili z nemocnice.

Na praxe se už nevrátím. Ani Erika. Doktor nám to zakázal a potvrdil naše neschopenky.

Všichni členové rodiny odešli na procházku a já s Marcusem zůstala doma.

Mac zrovna něco připravoval v kuchyni a já objevovala nová místa v tomto přenádherném domě.

Vstoupila jsem do pokoje, který byl něčím zvláštním.
Stěny byly holé a bílé, uprostřed pokoje šedý koberec a na něm obrovské piano.
Zavřela jsem dveře a posadila se na koženou židličku. Rukou jsem přejela po klaviatuře a usmála se.
Vzpomněla jsem si na jeden daný okamžik mého života.

"Neboj Emmi, ty to dokážeš, jsi přeci šikovná" uklidňoval mě učitel klavíru. "Máš opravdu obrovský talent, si velmi nadaná a i kdyby si to nevyhrála, pro mě budeš vždy vítězkou" zahleděl se mi do očí. Jen jsem přikývla a za bouřlivého potlesku se vydala ke klavíru. Na chvíli se zahleděla do hlediště a přejela v rychlosti pětičlennou porotu. Všechny jsem už znala z dřívějška a oni znali mě. Reflektory svítijíc na mě, které oslepovali každého vystupujícího zhasli.  Známá melodie ze série Twilight ságy Thousand years byla a stále je moji nejoblíbenější. Zavřela jsem oči a nechala se nést hudbou. 

"1.místo obsadila Emma Klailová, gratulujeme"

Profesor na klavír umřel na rakovinu plic a já se zapřísahala, že už na piano nikdy nesáhnu. Bylo to měsíc po mém vítězství. Od té doby piano v mém pokoji je zaprášené a nedotknutelné. 

Nyní jsem pocítila potřebu si opět zahrát, ať to bolí sebevíc. Zavřela jsem oči a spustila se do hraní.

Z Marcusova pohledu

Šel jsem se zrovna podívat k Emmě do pokoje, jelikož jsem ji nemohl nikde najít. Uslyšel jsem zvuk klavíru. Došel jsem ke dveřím a pomalu je otevíral. U klavíru seděla Emma a z očí jí tekly vodopády slz. Opatrně jsem zavřel dveře a rozešel se k ní. Oči měla zavřené a mokré. 

Zaposlouchal jsem se do melodie písničky.

*"Jak dlouho tu si?" přestala hrát hudba.

*"Jen chvíli, hraješ nádherně. Proč si mi neřekla, že umíš hrát na piano?" zeptal jsem se.

*"Protože to bylo opět po dlouhé době poprvé" sklopila pohled dolů.

*"Proč si přestala?" přisedl jsem si k ní na stoličku. 
*"Mojí inspirací byl můj učitel. Měl rakovinu plic a umřel. Potom už mě nic k tomu netáhlo. Vyhrála jsem s ním různý soutěže a on byl jediný, který mi věřil a podporoval" objal jsem ji a začal hladit po vlasech.
*Promiň, to jsem nevěděl." omluvil jsem se.
*"Emmi, ikdyž tu učitel s tebou už není, určitě by chtěl aby si hrála dál. Nechce, aby ses trápila, rozumíš?" nadzvedl jsem ji prsty bradu, aby jsem se na ní podíval.
Pouze mlčky přikývla.

Opřel jsem si své čelo o její a zadíval se ji do očí. Její pomněmky, mě vždy dostanou do kolen.

*"Emmi, slib mi, že už se tím nebudeš trápit" pohladil jsem ji na tváři.
*"Slibuji" odpověděla a já spojil naše rty v jedno.

Líbala mě něžně, opakovala každý můj pohyb. Svým jazykem jsem ji přejel po jejím spodním rtu, čímž jsem si vyprosil vstup do jejich úst.
Rukou jsem ji pomalu sjížděl k jejímu zadku za který jsem zmáčknul a vysadil si ji na svůj klín. Seděla na mě obkročmo a já ji hladil po zádech. Její ruce hořely na mých tvářích a já chtěl, aby tato chvilka trvala věčně.

Opatrně jsem ji chytil do náruče a nesl do mého pokoje. Položil jsem ji na postel a pokračoval v líbání. Mírně jsem si na ní lehl a začal ji hladit po břiše. Pomalu chytla lem mého trika a snažila se mi ho sundat. Moc jí to nešlo a tak jsem si ho sundal sám. Rukou mi přejela přes moje vypracované tělo.

Začal jsem ji sundávat její tílko. To se mi úspěšně povedlo. Začala se červenat a rychleji dýchat.

*"Emmi, nemusíš se stydět za svoje tělo, je nádherné" řekl jsem a věnoval ji lehký polibek na pupík. Postupně jsem jel víc nahoru. Zastavil jsem u jejího krku, kde jsem zanechal nemalé značky.  Pak jsem se přesunul k jejím rtům.

Spodní ret jsem ji začal něžně zkousávat. Její vzdechy byly tiché a roztomilé. "Omylem" moje ruka  začala sklouzávat k rozepínání podprsenky.
Podíval jsem se na ní. Emma lehce přikývla a já ji stáhl podprsenku na zem. Otočil jsem se zpátky.

Emma si rukama zakryla hruď a zčervenala jak humr. Sklonil jsem se k jejímu uchu a zašeptal. "Opravdu se nemusíš za nic stydět" vzal jsem její ruce do těch mých a propletl si s nima.

*"Víš Marcusi, já jsem to nikdy nedělala" skápla ji jedna slza. Utřel jsem ji a pohladil po tváři.
*"To je v pořádku, já si počkám" usmál jsem se a dál se věnoval jejím rtům. Slezl jsem z ní a nandal si tričko. To samé udělala i Emma.

Oblečení jsme si lehli do postele a pustili film. Zanechal jsem ji polibek ve vlasech a ona se uvelebila na mém rameni.

Omlouvám se, že nevycházely kapitoly, ale neměla jsem moc náladu. Budu se snažit, aby jich přibylo co nejvíc za tento týden a vynahradím vám ty 3 promeškané dny. Tak užijte si kapitolu. Vaše Kikule 💕🍍🍌