Erasmus // Marcus a Martinus

25.kapitola

O rok později
"Emma Klailová odmaturovala se samými výbornými" oznámila do mikrofonu ředitelka.
Za bouřlivého potlesku ve stoje vedeným Marcusem a Martinusem jsem vystoupila z řady a šla si pro svoje maturitní vysvědčení.
Třídní učitelka mi podala desky a pogratulovala. S úsměvem na tváři jsem odcházela do řady, kde čekala Erika s ostatními spolužáky.

Venku na nás čekala moje rodina a opodál Marcus s Martinusem s kyticí v ruce.

Nejdříve jsem šla za svou rodinou, od které jsem dostala dvě kytice a dvě rudé růže.

Pohledem jsem stále směřovala po Macovi. Ten trpělivě čekal.

Rychlým krokem jsem se přesměřovala k němu a skočila do náruče. Mac mi objetí opětoval a políbil mě do vlasů.
*"Gratuluju ty moje vílo" políbil mě na ústa a podal obrovskou kytici rudých růží.

*"Nejdeme to oslavit? Všechny vás zvu na maturitní hostinu" oznámil Marcus do davu. Všichni přikývli až na Irenu, tátovu manželku. Ta vždycky musí mít něco proti Macovi, stejně jako na začátku, když jsem jim ho představovala. Jak já ji nesnáším.

Za to Pavla, mamčinýho manžela mám radši. Je vtipnej a vždy mi vše dovolí narozdíl od Ireny.

Bohužel její kecy jsem musela snášet celkem dlouho, jelikož soud mě přiřadil k tátovi a bráchy k mámě. Konečně je tomu konec. Rozhodla jsem se přestěhovat na dobu neurčitou za Marcusem do Norska, kde už máme zřízený dům jen pro nás dva. Dokonce i práci už mám. Budu pracovat pro jednu zdejší veterinární kliniku jako sestřička. Teď jen zbývá se naučit norsky.

Na maturitní hostině jsem si objednala Ceasar salát a obyčejnou vodu. Mac nad mojí variantou zakroutil hlavou a sám si objednal burger.

"Tak, kdy se budeš stěhovat?" zeptala se Irena. Všichni u stolu ztichli.
"Copak, už se mě chceš zbavit?" zakřenila jsem se.
"Emmo, takto se k Ireně chovat nebudeš. Slušně se tě zeptala, tak ji slušně odpověz" napomenul mě taťka a já měla sto chutí skočit Ireně po jejím krku, jak si taťku geniálně omotala kolem prstu.

"Odlítám dneska v jedenáct večer" protočila jsem očima. "Na jak dlouho?" vyptávala se dál. "Nevím, ale doufám, že navždy" pohodila jsem vlasy a chytila Marcuse za ruku. Chudák jediný tady ničemu nerozumí. Za to jsem nyní ráda, nechci aby slyšel Irenu v její nejlepší náladě, což je rejpání.

"Jen aby vám to vydrželo" hodila po mě důležitý face. "To už přeháníš Ireno" zastal se mě můj nejstarší bráška Alex, který právě krmil svoji dvouroční dcerku Ester. Hodila jsem po něm děkovný pohled a on se na mě usmál a pokyvoval hlavou. Sám dobře věděl jaká Irena je. Kvůli ní ani málem neodmaturoval, protože v období, kdy se měl učit, jezdil s Tadeášem po vyšetřeních.

"Tak se tam měj holčičko hezky a občas napiš" objímala mě moje máma, která se marně snažila zastavit pláč. Naposledy jsem si je všechny prohlédla a zamířila přímo do letadla.

*"Nelituješ toho?" zeptal se Mac. Usedla jsem na přidělené sedadlo a opřela. Otočila jsem se na něj a nadechla se. *"Nelituji toho, jsem s tím koho miluju" chytila jsem ho za ruku a stiskla ji.

Stála jsem před naším domem a nedokázala z něho spustit oči. Byl tak velký.

*"Copak nelíbí?" zasmál se Marcus jenž mi vytahoval kufry z taxíku. *"Neříkal si, že ten dům budu až tak velký" vzala jsem si kufr a v tichosti se přemístila před vchodové dveře. Byly asi čtyři hodiny ráno. Opravdu jsem nechtěla, aby mě někdo nahlásil za rušení nočního klidu.

Marcus odemkl vchodové dveře a mě se naskytl pohled do mého nového domova. *"Líbí?" usmál se Mac. Skočila jsem mu nohama kolem pasu a co nejpevněji jsem ho objala. Se slzami v očích jsem mu poděkovala. Marcus mě hladil po mých zádech. Ikdyž jsem ho neviděla, poznala jsem, že se usmívá. *"Beru to jako odpověď" zavřel vchodové dveře.

Odložil mě na postel a mírně si na mě lehl. Věnoval mi polibek na ústa. Jak já ho miluji

Ahojky, musím oznámit, že toto je poslední kapitola. Ale nebojte na novém pokračování se už dělá, zítra vyjde. Ještě vám jsem strčím info o tom. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako tahle. Děkuju moc za vaší podporu. Vážím si jí.

Vaše Kikule 🍍💕🍌