Erasmus // Marcus a Martinus

13.kapitola

Zrovna jsem na cestě do nemocnice. Marcus a Martinus museli do školy, ale až skončí, tak sem hned půjdou.

U recepce jsem nahlásila jméno Eriky a vydala se na její pokoj.

Erika ležela na pokoji sama, kolem ní byly připojeny různé přístroje vydávajíc podivné zvuky. Přisedla jsem si k ní a chytila za ruku.
"Kdyby si věděla, jak moc všem chybíš" začala jsem mluvit.

Dál jsem nevěděla. Opět se mi nahrnuly slzy do očí.

Opatrně jsem ji zdvihla ruku a přitiskla si jí na svou tvář. Zavřela jsem oči. Po chvilce mi někdo položil ruku na rameno. Otočila jsem se a spatřila Martinuse s obrovskými kruhy pod očima. Asi toho moc nenaspal. V noci se stále převaloval a vzlykal do polštáře.

*"Necháš mě tu prosím samotnýho?" zeptal se s prosbou v očích. Jen jsem přikývla a vstala. Než jsem odešla, musela jsem ho obejmout. Málem mě udusil.

Na chodbě seděl Marcus a koukal do určitého bodu. Přisedla jsem si k němu.

*"Ahoj, jak je na tom?" otočil se na mě. *"Je stále na JIPU a spí" mykla jsem rameny. Marcus mi vzal moji ruku do těch svých obrovských rukou.
Nadechl se a pak zase vydechl.
*"Chtěl bych ti něco říct. Ale né tady. Někde až budeme mít soukromí" řekl a stiskl silněji mojí ruku. Souhlasila jsem se.

*"Věděla si, že Martinus se zamiloval do Eriky?" změnil téma. *"To se nedalo přehlédnout. I Erika ho miluje, ale bála se mu to říct kvůli té dálce, co je dělí. Proto to uzavřela a řekla, že ukáže čas a osud." odpověděla jsem mu. 

*"Chyběla si mi" pohladil mě po tváři a navázal oční kontakt. Začal se opatrně přibližovat k mým ústům. Dělil nás pouhý centimetr od polibku. Zavřela jsem oči a už čekala na to spojení. Jeho rtů a mých rtů. 

*"Marcusi?" ozvalo se vedle nás. Oba jsme se na povel otočili. Spatřili jsme udiveného Martinuse s opuchlýma a mokrýma očima. Bylo mi ho líto. Taky bych chtěla, aby někomu na mě záleželo stejně jako Martinusovi na Erice. 

Před nemocnicí nás vyzvedl Paul a odvezl domů. V autě bylo trapné ticho, které Tinus po chvilce přerušil. *"Kdo držel ten žebřík?" zařval na mě. Marcus se zamračil a myslím, že chtěl každou chvilku po něm skočit a jednu mu vrazit. *"Brácha já si myslím, že Em.." nestačil doříct, jelikož jsem mu do řeči skočila já. *"Ten žebřík držel Dan, nevím, jak a proč se to stalo, ale podle mě to už nemá cenu řešit, stejně to už nevrátíš, tak laskavě po mě neřvi" zařvala jsem na něj protentokrát já. Tinus zaklonil hlavu a začal zrychleně mrkat, aby zahnal slzy. Potom se na mě otočil. *"Promiň, jak jsem na tebe nechtěl křičet, ujely mi nervy" omlouval se. *"V pořádku, taky by mě ujely nervy, kdybych tohle nevěděla" uklidnila jsem ho.

U jídelního stolu už seděl Erik a Adam. Na stole byly prostřeny talíře a čekalo se pouze na nás. *"No to je dost, víte jak jsem se o vás bála" objala nás jejich doma. *"Kde je Dan?" zeptala jsem. *"Dneska nemá hlad" jednoduše pokrčil rameny Adam. Martinus začal naštvaně funět jako kanec z bukvic a to se mi přestávalo líbit. *"Jen si dojdu něco vyřídit, za chvilku jsem zpátky" oznámil nám Tinus a už zmizel na schodech. Mac i já jsme se tázavě na sebe podívali. 

Přisedli jsme si ke stolu a čekali na Martinuse. Po chvilce bouchly dveře až z toho paní Gunnarsenová vykřikla. Ihned jsem vstala a s doprovodu Maca se vydala po schodech nahoru. 

*"Ty hajzle jeden, jak jsi ji to mohl udělat" uslyšeli jsme oba z Adamova a Danova pokoje. Rychle jsem vtrhla do dveří a uviděla to, co mě donutilo zasáhnout. Martinus seděl na Danovi a dával mu pěsti. Marcusovi se podařilo odtáhnout Martinuse z Dana. To už do pokoje přiběhl i jejich táta a chytil Dana, aby se nemohli už prát. *"Pánové, co se tady děje?" začal Erik. *"Tati, tenhle hajzl čuměl do telefonu, kdy měl Erice držet žebřík a kvůli němu spadla" začal Tinus. *"A jak si se tohle dozvěděl?" zeptala jsem se já. *"Vymlátil jsem to z něho, ze mě tady vola nikdo dělat nebude" pokusil se dostat ze sevření Maca. Bohužel mu to nevyšlo. *"Toto je naposledy, co držím jazyk za zuby, tak si toho važ Dane" řekl Erik a odešel. Dan vyplivl na zem z pusy krev a šel do koupelny. 

Marcus pustil Tinuse, díky kterému jsem poznala pravdu. Oba dva jsem obešla a mířila si to do kuchyně na večeři. Za chvilku přišli i Martinus s Marcusem. *"Vše v pořádku?" zeptala se Anne. 

Erik pouze přikývl a věnoval se jídlu před sebou stejně jako ostatní.

Po večeři jsem si do pokoje zašla pro mikinu a vyrazila na terasu. Sedla jsem si na schody a pozorovala noční troforskou oblohu. Zároveň jsem vzpomínala na rodiče, bratry a sestru. Ucítila jsem na svých ramenou teplo. Otočila jsem se a uviděla Marcuse, jak si ke mě sedá. *"O čem přemýšlíš?" zeptal se a zadíval se do oblohy. *"O rodině" odpověděla jsem mu. *"Řekni mi něco o tvé rodině" zadíval se na mě. 

*"Máma s tátou jsou rozvedeni už asi 7 let. Žiji s tátou a u mamky bývám jednou za 14 dní o víkendu. Bydlíme v zapadlé vesničce nedaleko mé školy. Táta je úspěšný podnikatel a řídí 3 firmy. Mamka pracuje jako dětská doktorka v nemocnici.  Táta si udělal dva roky po mě s cizí ženskou dítě. Mamku to sebralo a rozhodla se okamžitě pro rozvod, protože se to dozvěděla až za 8 let. Mám 3 bratry a jednu sestru. Nejstarší bratr Alex  už je 2 roky ženatý a nyní čekají se svou manželkou Karolínou svého prvního potomka.  Je mu už 28 let. Pak mám dalšího bratra Filipa, je mu už 23 a studuje právnickou fakultu. Táta má se svou nynější manželkou syna Tadeáše, který je o dva roky mladší než já a nakonec mám malou devítiletou sestřičku Julii,kterou má máma se svým nynější manželem. A to je asi vše" dopověděla jsem svůj monolog. 

Marcus mě objal kolem ramen a spolu se zadívali do troforské noční oblohy.

Takže máme tu další kapitolu. Trochu delší, tak doufám nevadí. 

Vaše Kikule 💕🍍